Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 

Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Květa   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 5287, komentáře < 7 dní: 0, komentářů celkem: 4981, adminů: 23, uživatelů: 2413
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Povzbuzení


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

7 604 272

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Všeobecné: BŮH NEPLÁNOVAL HŘÍCH-ALE ZÁCHRANU Z JEHO NÁSLEDKŮ!
Posted on Pondělí, 29. říjen 2018 @ 21:57:49 CET Vložil: Mainstream

Zamyšlení poslal BohemianAnonymus

1. Boží vševědoucnost

V této úvaze vycházím ze skvělé, perfektně dotažené formulace prof. Sauera (1898 – 1959) o Boží vševědoucnosti, kterou uvádím:

„Věčný Bůh sám nezná posloupnost typu „před a „po“. Vidí všecky časy současně, a proto je pro Něho i celý svět se všemi jeho dimenzemi věčně přítomným. I když mu teprve jeho stvořitelské slovo dává časově historický počátek, v jeho myšlení byl přece již od věků bez začátku a bez času. Žádný lidský tvor si nikdy nemůže udělat představu o tomto organickém sepětí věčnosti a času, jakož i o celém komplexu Božího myšlení.“

Pramen: Erich Sauer: Svítání spásy světa, kap. 1: Věčnost před stvořením světa, str. 11; KSb Ostrava 1993; ISBN 80-85237-42-3.

Bůh chtěl přede všemi věky (Ef. 1:4,5) stvořit člověka se svobodnou vůlí, který se pro Boha svobodně rozhodne. Jen s takovým člověkem chtěl (a stále chce), Bůh sdílet věčnost. Tím, že Hospodin obdařil člověka svobodnou vůlí pak znamená, že se člověk může rozhodnout i nesprávně, proti Božím příkazům, tedy dopustit se hříchu, což se stalo v ráji. Tato možnost byla dána již tím, že člověk měl ke stromu poznání dobrého i zlého, naprosto svobodný přístup (1M. 2:9,17). A s hříchem přišla na svět i smrt (1M. 2:17). Bůh tedy připustil zlo (Iz. 45:7), a následně i smrt (Ř. 6:23), jako následek nerespektování Božích příkazů. Toto selhání člověka Bůh neplánoval - Bůh současně plánoval (1M. 3:15) záchranu člověka, když v příhodném čase seslal s nebe Spasitele na tuto zem. Bůh ještě před stvořením člověka projevil lítost nad jeho budoucím selháním (1M. 6:6). Nebyla to však lítost lidská, která vznikne následkem nesprávného jednání (člověk tehdy ještě nebyl stvořen!) - ale byla to lítost Boha Stvořitele, který ani nemůže jednat nesprávně. Bůh, který miloval člověka (J. 3:16),  stvořil člověka i za tu cenu, že i přes nekonečnou oběť svého milého Syna (1Kor. 5:7), řada lidí z vlastní viny zahyne. 

Stvořitel předvídal úpadek lidstva, který dosáhl svého maxima v okamžiku, když se narodil člověk schopný PRODAT svého Spasitele. A v této situaci vyslal nebeský Otec svého Syna na tuto zem. 

Bůh neplánoval Jidášovu zradu, nicméně dopředu věděl, že se k ní Jidáš SVOBODNĚ rozhodne. A této zrady pak Bůh využil ve svém plánu spásy, který vyvrcholil v Kristu. To vše mne vede k přesvědčení, že Bůh stvoření člověka i jeho záchranu od následků hříchu PLÁNOVAL NARÁZ!


2. Bůh nikoho nepředurčil k zavržení, protože by tím popřel svoji spravedlnost

Bůh nikoho nepředurčil k zahynutí, protože nemá zalíbení ve smrti bezbožného, chce, aby všichni dospěli k pokání (2Pt. 3:9). Proto také poslal svého Syna na svět, aby zachránil všechny, kteří se zachránit chtějí. Na Boží straně je z milosti vztažena ruka stále. Nám pak úplně postačí, se této ruky chytit a už se jí nepustit

Ez. 33:11 „Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, cožpak si přeji smrt ničemy? Vždyť jestliže se ničema odvrátí od své cesty, zůstane naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest. Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“
 
L. 19:10 „Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.“

Boží vševědoucnost se projevuje tím, že Bůh už před stvořením světa věděl, jak člověk své vůle použije:

Ř. 8:29,30 „Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“

Z tohoto textu je zřejmé, že Bůh ví dopředu („které předem poznal“), kteří z předem určených (vyvolených) a později povolaných k práci zachovají věrnost až do konce, takže budou ospravedlněni a uvedeni do nebeské slávy (oslaveni). (Ř. 8:17). Ty pak následně určil k tomu, aby byli připodobněni obrazu Jeho Syna.  Tedy Bůh ví dopředu, jak člověk své svobodné vůle použije. A protože nemá zalíbení ve smrti hříšníka, (Ez. 33:11; 2Pt. 3:9) znamená to, že všichni budou osloveni, a ti kteří ho odmítnou hned, nebo později, si svůj věčný úděl ZAVINÍ sami. Bůh se nevnucuje, nikoho neznásilňujeBůh stále zve – viz podobenství o svatbě. 

A každého, který je Bohem poznán, posílá Otec k Synu:

J. 6:37 "Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven."


3. Bůh nikoho nevyvolil k zavržení - pozváni jsou všichni!

My všichni jednou, nebo vícekrát za život uslyšíme Boží hlas. Duchem svatým jsme vybízeni k tom, aby, až ho uslyšíme, nezatvrzovali svá srdce (Žd. 3:7,8; 4:7). Pouze stačí hlasu milosti naslouchat, neodmítat ho, protože to vede k víře: "víra je ze slyšení" (Ř. 10:17), která posléze vede k daru spasení (Ef. 2:8).

Vyvoleni v obecném smyslu, tedy pozváni k svatbě jsou sice všichni bez rozdílu, ale ne všichni pozvání přijmou a také ne všichni, kteří pozvání přijmou, budou zachráněni:

Mt. 22:3-5 „A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít. (4) Poslal znovu jiné otroky se slovy: Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu. (5) Ale oni nedbali a odešli jeden na své pole, jiný za svým obchodem.“
 
Mt. 22:8-10 „Potom řekl svým otrokům: Svatba je sice připravena, ale pozvaní ji nebyli hodni. (9) Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu. (10) I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň se naplnila stolovníky.“

Mt. 22:11-14 "Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. (12) I řekl mu: Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha? A on oněměl. (13) Tehdy řekl král služebníkům: Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů. (14) Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných."

V tomto podobenství, které zobrazuje situaci ve Spasitelově době, všichni byli pozváni (povoláni). Jde tedy o tři skupiny lidí:

1) Ti, kteří pozvání odmítli - Izrael (Ř. 11)

2) Ti, kteří pozvání přijali a podrobili se podmínkám svatby, tj. následování Krista (Mt. 16:24; Lk. 14:26,27) - tj. Církev Kristova (Mt. 22:8-10; Lk. 14:21-27). To jsou ti, kteří vybílili svá roucha v krvi Beránkově (Zj. 7:14).

3) Ti, kteří sice pozvání přijali, ale přišli v rouchu vlastní spravedlnosti (Iz. 64:5), modloslužebníci (1Pt. 4:3), hlasatelé jiného evangelia (Gal. 1:8; 2Pt. 2:1), což jsou též modloslužebníci.

Z tohoto rozdělení je zřejmé, že pouze skupina bude zachráněna (povolána i vyvolena), zatímco skupiny 1 a 3, které jsou pouze povolány (pozvány), budou z vlastní viny zavrženy. 

Zatímco vyvolení všech (v obecném smyslu) existuje z blíže neurčeného období ještě před založením světapovolání jednotlivce vzniká podstatně později – po jeho narození a dospění ke službě. Jedinec je povolán (vyvolán) z většího celku v době, která je pro každého jiná. I Jidáš byl vyvolen v obecném smyslu, přestože byl od jisté chvíle ďábel (Lk. 6:13,16; J. 6:70).

Spasitel tedy věděl, kdo Ho zradí; vzdor tomu věnoval Jidášovi svoji důvěru, o níž svědčí i to, že byla Jidášovi svěřena pokladnice. Jidáš nebyl ďáblem od narození, bez jakékoli možnosti volby. Jeho zotročení Satanem začalo nenápadně. Vzdor blízkosti Spasitelově, projevoval Jidáš svoji nevěru tím, že ze svěřené pokladny kradl peníze (J. 12:6). Už tato nevěra byla signálem, že Jidáš, ač spoluvyvolen s apoštoly (Lk. 6:13-16) se pomalu a jistě dostával pod Satanův vliv. Kořenem všeho zlého je láska k penězům (1Tm. 6:10). Jidáš proti Satanovi nebojoval - naopak se pro něj ve stále větší míře rozhodoval, tedy mu dával za pravdu. Došlo to tak daleko, že nakonec do Jidáše vstoupil Satan (Lk. 22:3; J. 13:27), což znamená, jak jsem již uvedl, že od narození v Jidášovi nebyl - Jidáš se tedy nenarodil nevyvolen, tedy zavržen. Vstupem Satana do Jidáše, Jidáš svoji svobodnou vůli definitivně ztratil a následně, dirigován Satanem, spěl neodvratně ke zradě Spasitele. 

Ž. 41:10 "I můj důvěrný přítel, jemuž jsem důvěřoval, který jídal můj chléb, proti mně vyvýšil patu."

Prof. ThDr. Adolf Novotný, autor BS v hesle "Jidáš Iškariotský" na str. 297 praví, cituji: 

"Ovšem, Jidáš nebyl vyvolen proto, aby zradil, nýbrž proto, aby byl manifestován universální charakter poslání Ježíše Krista, jenž přišel pro celý svět [srov. J 3,16]."

Jak jsem výše napsal:  "A této zrady pak Bůh využil ve svém plánu spásy, který vyvrcholil v Kristu."

Spasení (vyvoleni již  individuálně) – jsou ti z pozvaných (povolaných), kteří svou věrností až do konce potvrdí své vyvolení, jež do té doby zůstávalo pouze v možnosti. Pokud ve službě nevytrvají, jako např. Démas (2Tm. 4:10), budou nutně přiřazeni ke skupině 3.

SPASENÍ JE AŽ DO DRUHÉHO SPASITELOVA PŘÍCHODU INDIVIDUÁLNÍ (Ř. 11:26)!!!

Mt. 10:22 "Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn."

2Tm. 4:7,8 "Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem zachoval. (8) Nakonec je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mě, nýbrž i všem, kteří milují jeho zjevení."

Původně první, tedy Izrael, bude nakonec poslední. Nicméně jeho dočasné zavržení způsobí spásu pohanů (Ř, 11:11,12; 25-27).

Mt. 20:16 "Tak budou poslední první a první poslední. neboť mnoho je pozvaných, ale málo vybraných" (Mt. 22:13)

Lze vyhledat příhodné pasáže i v těchto článcích: 

4 Vrchol Božího plánu záchrany od hříchu (Mt. 1:21; J. 1:29) - Kristus

Předobraz Kristovy oběti

4M. 21:8,9 "Hospodin řekl Mojžíšovi: Udělej si ohnivého hada a umísti ho na korouhev. I stane se, že každý, kdo je kousnut, když se na něj podívá, zůstane naživu. (9) Mojžíš udělal bronzového hada a umístil ho na korouhev. I stalo se, když had někoho uštkl a ten se podíval na bronzového hada, že zůstal naživu."

Tento text nám říká, že bronzový had tu byl pro všechny. Ale jen ten, kdo se na něj podíval, byl zachráněn - z toho plyne že ten, kdo byl uštknut a na hada se z jakýchkoli důvodů (např. nevěry) nepodíval, zemřel. A to vzdor skutečnosti, že možnost záchrany pro všechny tu byla. 

Kristova oběť

J. 3:14,15 "A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, (15) aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný."


5. Spasení světa

Apoštol Pavel rozlišuje mezi spásou přítomnou, a spásou eschatologickou:
 
2Kor. 6:2 „ . . Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany.“

Ř. 13:11 „ . . vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.“

Celý život křesťana tedy probíhá mezi spásou přítomnou, tj. počátkem následování Krista a spásou eschatologickou. Konec korunuje dílo. 
 
Mt. 7:14 „Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“
 
Fp. 2:12 „Proto moji milovaní . . . s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu.“

Fp. 3:12-14 "Ne že bych toho již dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu i mne zmocnil Kristus Ježíš. (13) Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, (14) běžím k cíli pro cenu Božího povolání, vzhůru v Kristu Ježíši."
 
Musíme se tedy neustále zkoumat, zda jsme na této úzké cestě – na tom záleží naše spasení. Spasení tedy není jednorázová záležitost, nýbrž proces, který má svůj počátek průběh, a z Kristovy milosti i vítězný konec (Juda 1:24). 
 
A tak: 
zkoumáme, zda vskutku žijeme z víry (2Kor. 13:5)
upevňujeme své vyvolení (2Pt. 1:10)
uvádíme ve skutek své spasení (Fp. 2:12)
vyznáváme hříchy (1J. 1:9)
činíme pokání (Mk. 1:15)

Nyní srovnám tyto tři texty:

(1) 1J. 2:18,19 „Dítky, je poslední hodina, a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina. (19) Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, zůstali by s námi. Ale to se stalo, aby vyšlo najevo, že nejsou všichni z nás.“
 
(2) J. 15:2 „Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce odstraňuje a každou, která nese ovoce čistí, aby nesla hojnější ovoce.“
 
(3) J. 15:6 „Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně a hoří.“
 
Z prvního textu je zřejmé, že zde jde o služebníky antikrista, nepřítele Božího. V celém oddíle jsou popsáni jako ti, kteří popírají fakt, že Ježíš je Kristus. 
 
Naproti tomu text 2 se týká údů Kristova těla, které nenesou ovoce, které budou Bohem odstraněny. Ty které nesou ovoce, pak dále kultivovány. Text 3 pak údů, které jsou již vně (nezůstávají již v Kristu) a tím jsou určeny k spálení
 
Je nutné střežit kontinuitu s Kristem:

J. 15:6 „Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne.“
 
2Tm. 2:5 „A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel.“
 
Žd. 2:1 „Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“

Jsme-li Kristovi, pak počítejme s tím, že budeme procházet zkouškami (zápasy), ve kterých máme osvědčit svou věrnost(5M. 13:4; Jk. 1:13; 1Kor. 10:13; Fp. 1:30). Osvědčeného doporučuje sám Pán. (2Kor. 10:18). Satan v těchto zkouškách nás bude ponoukat k tomu, abychom se v nich rozhodli nesprávněSATAN NA SVÉ NEÚTOČÍ – TY MÁ JISTÉ. Každá zkouška v sobě obsahuje možnost selhání. Kdybychom svými zkouškami procházeli automaticky vítězně, pak by zkoušky nebyly zkouškami, naše bdělost i Satanovy útoky by ztratily smysl.
 
1Pt. 5:8 „Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev, a hledá, koho by pohltil.“
 
Mt. 24:4 „Ježíš jim odpověděl: Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl.“

1Kor. 9:24 „Nevíte že ti, kteří běží v závodní dráze běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali.“
 
běží v závodní dráze“ – jsou tedy na úzké cestě a nikoli mimo ni, protože dodržují stanovená pravidla.
 
Běžte tak, abyste ji získali“ – běh je kontinuální činnost trvající od startu do cíle. Kdo přestane běžet je samozřejmě diskvalifikován. 
 
Riziku selhání je vystaven sám apoštol Pavel:

1Kor. 9:26,27 „Já tedy běžím, ne jako bez cíle, zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu, ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad – jiným hlásaje – sám nestal tím, kdo se neosvědčil.“
 
Na tomto světě ani spasení apoštola Pavla nebylo definitivně dosaženo:

Fp. 3:12,13 „Ne, že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím,abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. (13) Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou a natahuje se po tom, co je přede mnou.“

Rozdíl mezi spásou přítomnou a eschatologickou viz úvod kap. 5.
 
Zůstaneme-li v Kristu, (což je nutná podmínka), pak projdeme zkouškami vítězně:
 
Jk. 4:7 „Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.“
 
„Poddejte se Bohu a postavte se proti Ďáblu“ - při každém Ďáblově jednotlivém útoku, tedy v průběhu našeho života musíme být poddáni Bohu NEUSTÁLE!!!
 
Jen tak, a ne jinak: vzepření  (postavení) se Ďáblu bez poddání se Bohu, tedy boj ve své vlastní síle nutně vede ke katastrofě.
 
Blíže viz:
Je stále satan nositelem světla?
  

V poslední době přijdou mnozí lžimesiášové (Mt. 24:5) a svedou mnohé:

Mt. 24:9-13 „Pak vás budou vydávat do soužení, a budou vás zabíjet a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. (10) A tehdy mnohým to bude kamenem úrazu, budou se navzájem zrazovat a jeden druhého nenávidět. (11) Také povstanou mnozí lživí proroci a mnohé svedou. (12) A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. (13) Ten, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn.“

Mt. 24:24 „Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené.“
 
Zde je vidět, že moc Satanova nad lidmi bude tak velká, že i věrnost těch, o nichž Bůh ví, že zrealizují své spasení, bude na vlásku. Naše poznání se ale od Božího liší – my se nemůžeme sami na sebe dívat Božím pohledem. Bůh se dívá jakoby „dozadu,“ zná budoucnost každého z nás, (u Boha je naše budoucnost nahlížena jako minulost – viz formulace prof. Sauera), my však hledíme „dopředu“ k budoucnosti, která existuje jen jako vějíř možností, z kterého si postupně musíme vybírat. A jedinou správnou volbou v každém okamžiku je Kristus – jistota je pouze v Něm, nikoli mimo Něj!  TEDY Z BOŽÍHO POHLEDU JE SPASENÍ JEDNOTLIVCE JISTÉ – ALE Z NAŠEHO POHLEDU JE SPASENÍ PODMÍNĚNO SETRVÁNÍM V KRISTU AŽ DO KONCE. Z našeho pohledu nic není do budoucna předem dánoI kdyby se nám sebevíce zdálo, že v budoucích zkouškách obstojíme, nemusí to Bůh vidět stejně. Vzpomeňme na slib Petra:
 
Mt. 26:33 „Na to mu Petr řekl: Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu.“ 
 
Spasitel mu odpověděl:
 
Mt. 26:34 „Ježíš mu řekl: Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.“
 
Mám za to, že pokud sebe stále nezapíráme, neneseme svůj kříž a nenásledujeme Krista, (Mt. 16:24), může dojít k Jeho zapření.

 
JEN KRISTUS JE NAŠÍ JEDINOU NADĚJÍ! 

Žd. 10:23 Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný.“
 
EP: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme..“

Problémem v obecné rovině je církevní učení typu Kristus plus něco dalšího. V tomto učení je Kristus logicky zeslaben, není Mu dáno místo, jaké Mu právem náleží. Toto „další“ tak deformuje pravé učení a je nástupním prostorem pro Satana a vytváření nejrůznějších  bludů. Satan směsí Božího a lidského tak stahuje lidi, nacházející se třeba dlouhý čas na dobré cestě, zpět do své říše.
 
Problémem v osobní rovině je to, že pokud svůj život Kristu a Jeho učení neodevzdáme cele, pak naše víra dříve či později může zaniknout. Místo, které ve svých životech upřeme Kristu a ponecháme si ho pro sebe, tak vytváří výhodný terén pro Satana. Tedy jistota je jen v celkovém ponoření se do Krista.
 
Gal. 2:20 „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“

Společná služba s velikánem víry ještě nezaručuje spasení
 
2Tm. 4:10 „Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět.“

„protože více miloval tento svět“ – nepatřil cele Pánu a proto láska ke světu převážila nad láskou k Němu. Zůstávat v Pánu je tedy rozhodující. 
 
Musíme se neustále zkoumat a být bdělí:
 
1Kor. 10:12 „A tak, kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl.“

Může někdo říci, že pro něj to neplatí???
 
Tedy spasení je výsledkem spolupůsobení Boží milosti i lidské vůle - člověk nebude spasen automaticky, ale musí se pro Krista rozhodnout!


6. Neomezený rozsah Spasitelovy oběti

J. 1:29 "Druhého dne uviděl Jan Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa."

L. 2:10,11 "Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid(11) že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus Pán, v městě Davidově."

J. 3:16 "Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

J. 4:42 "Té ženě říkali: Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, Kristus."

1J. 4:14 "A my jsme viděli a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, Zachránce světa." 

Aby to bylo dokonale jasné:

2Pt. 2:1 "V lidu se však objevovali falešní proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat."

Bůh miluje svět (J. 3:16) - nikoli jen vyvolené! Spasitel svou smrtí dokonce!!! vykoupil i ty, kteří Ho zapírají, Jeho smírčí oběť odmítají a tím z vlastní viny směřují k zahynutí. 

Lze vyhledat příhodné pasáže i v těchto článcích:   
JE STÁLE SATAN NOSITELEM SVĚTLA?
ZNAMENÍ PROROKA JONÁŠE

7. Shrnutí

Výše uvedené skutečnosti mne opravňují k závěru, že Kristova oběť je univerzální - úplně pro všechny. Nicméně spasen bude jen ten, kdo ji přijme. Úzká je cesta k životu (Mt. 7:14). Kristova oběť je nekonečná ve všech směrech: Spolehlivě vyváží veškeré hříchy lidstva od počátku jeho existence, až po jeho konec - Kristus přišel pro všechny!!!
Ti, kteří hlásají omezenost Kristovy oběti a tvrdí, že Spasitelova oběť stačí toliko pro vyvolené, nejenže bloudí - ale mají na svědomí celé zástupy lidí, kteří rezignovali na své spasení, protože propadli přesvědčení, že jsou nevyvolení, tedy zavržení, ať už dělají, co dělají. Ti, kteří hlásají omezenost Kristovy oběti a zavádějí diskuse o vyvolení/nevyvolení/předurčení, berou těmto malomyslným, zkroušeným, bázlivým a úzkostlivým lidem Přímluvce (Ř. 8:24; 1J. 2:1) a tím i jedinou Naději - kterou je Kristus sám (Ř. 8:24; Ef. 1:12)!!!

Musím zde upozornit na skutečnost, že zde komentuji poměrně hluboká Boží tajemství, z hlediska svého nutně omezeného poznání (1Kor. 13:12). 

Snad jsem uvedl alespoň to nejzákladnější. Veškeré texty jsou citovány z Českého studijního překladu Bible. 

Psáno ve vzpomínce na mou zesnulou, milou ženu Věrušku, která jako lékařka, manželka i matka, věrně vytrvala na pozici až do konce.
BA



 
Příbuzné odkazy
· Více o Zamyšlení
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Zamyšlení:
Ekologické otázky z teologické perspektivy


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 1
Hlasů: 1


Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"BŮH NEPLÁNOVAL HŘÍCH-ALE ZÁCHRANU Z JEHO NÁSLEDKŮ!" | Přihlásit/Vytvořit účet | 6 komentáře | Hledat v diskusi
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Re: BŮH NEPLÁNOVAL HŘÍCH-ALE ZÁCHRANU Z JEHO NÁSLEDKŮ! (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Pondělí, 12. listopad 2018 @ 19:51:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Doplněný komentář je zde: Re: BŮH NEPLÁNOVAL HŘÍCH-ALE ZÁCHRANU Z JEHO NÁSLEDKŮ!
BA




Re: BŮH NEPLÁNOVAL HŘÍCH-ALE ZÁCHRANU Z JEHO NÁSLEDKŮ! (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: bask v Středa, 31. říjen 2018 @ 07:54:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Můžu se zeptat, jak jste z následujícího textu vyčetl, že "Bůh chtěl přede všemi věky stvořit člověka se svobodnou vůlí, který se pro něj svobodně rozhodne"? Citujete Ef 1,4-5, kde stojí:

V něm [v Kristu] nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny ...

V textu se nepíše vůbec nic ani o stvoření ani o svobodné vůli. Možná jste se spletl a chtěl jste citovat jiný text - mohl byste sem takový text dát? Zajímalo by mě, kde Bible mluví o tom, že Bůh chtěl stvořit člověka se svobodnou vůlí, který se pro něj svobodně rozhodne. 

Nebo si pletete stvoření a vyvolení? Nebo si myslíte, že jsou všichni vyvoleni, aby se - pokud se rozhodnou - stali svatými před Bohem? Potom by se museli všichni rozhodnout a být všichni spaseni, protože na jiném místě Písmo říká, že "ty, které vyvolil, ty také povolal a ty, které povolal, také ospravedlnil a ty, které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy" (Ř 8,29). Zcela zjevně budou všichni vyvolení také povolaní, a všichni povolaní ospravedlnění a všichni ospravedlnění oslavení. 100 % těch, kdo jsou na začátku, je také na konci. Z hlediska Vaší teorie to ale nedává moc smysl. 

Budu moc rád, když mi tohle vysvětlíte, protože s touto Vaší myšlenkou stojí a padá celá Vaše následující úvaha. Na začátku stojí filozofický názor, že Bůh si přál člověka se svobodnou vůlí a z hlediska této filozofie potom vykládáte Písmo. To je velmi špatné, protože tak překrucujete Písma k vlastní záhubě. 




Re: BŮH NEPLÁNOVAL HŘÍCH-ALE ZÁCHRANU Z JEHO NÁSLEDKŮ! (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Čtvrtek, 01. listopad 2018 @ 20:51:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
DODATEK

Na úvod uvedu úvodní odstavec části 2 výše uvedeného článku: 

Bůh nikoho nepředurčil k zahynutí, protože nemá zalíbení ve smrti bezbožného, chce, aby všichni dospěli k pokání (2Pt. 3:9). Proto také poslal svého Syna na svět, aby zachránil všechny, kteří se zachránit chtějí. Na Boží straně je z milosti vztažena ruka stále. Nám pak úplně postačí, se této ruky chytit a už se jí nepustit

Nikde v Písmu nečtu o tom, že Otec některého člověka nevyvolil, tím ho odsoudil k hříchu a následně zavrhl. Jaký by mělo smysl člověka stvořit, a pak ho bez příčiny zavrhnout??? Je snad Bůh nesmyslný? ROZHODNĚ NE!!! Z Písma víme, že Bůh nemá zalíbení ve smrti bezbožného ale chce, aby všichni dospěli k pokání (Ez. 33:11; 2Pt. 3:9; Lk. 19:10) - viz výše. 

Proto jsou v Písmu časté výzvy k obrácení, či odvrácení se od cest zlých (Iz. 30:15; Iz. 45:22; Jr. 35:15; Ez. 14:6; Ez. 18:30,32; Ez. 33:11; Sk. 2:38; Sk. 3:19). Na rozhodnutí člověka záleží!!!

Co to znamená?

To znamená, že člověk nebude spasen automaticky, ale jen za podmínek, které stanovil Bůh. Pro svoji záchranu musí člověk něco udělat - musí přijmout ROZHODNUTÍ, že tyto podmínky přijímá - a poté v přijatých podmínkách vytrvat. (Mt. 10:22).

Pro ty, kteří přijmou Boží pozvání (Mt. 11:28) pak platí: 

2Tm. 2:5 "A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel."
Mt. 10:22 "Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn."

Nestačí jen dobře běžet - je třeba i doběhnout! Jinak dopadneme jako Démas (2Tm. 4:10).

Každý jednou, nebo vícekrát v životě uslyší Boží hlas. Písmo nás nabádá k tomu, abychom se vůči tomuto hlasu nezatvrzovali:

Žd. 3:7,8 "Proto, jak praví Duch svatý: jestliže DNES uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte  svá srdce . . ." (Žd. 3:15; Žd. 4:7).

Člověk, který hřeší, se nalézá v přirozeném řádu. Hřešit je přirozené. Ale přijetím Božích podmínek člověk vstupuje do nadpřirozeného řádu. 

A toho, kdo se rozhodne pro Krista, toho přitáhne Otec (J. 6:44) a dá Synu (J. 6:37).

J. 6:44 "Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; já ho vzkřísím v poslední den."
J. 6:37 "Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven."

Bůh nikoho nenutí aby se rozhodl pro Něj, nebo proti Němu. Bůh VŠECHNY stále k sobě zve:

Mt. 11:28 "Pojďte ke mně VŠICHNI . . ."

A tímto pozváním bude každý člověk osloven - ať už forma tohoto pozvání bude jakákoli. Každý je pozván - viz podobenství o svatbě (Mt. 22:3-14). Spasitel po svém vítězství poslal na svět Ducha Pravdy (J. 14:16,17; J. 15:26). A každý, kdo je Duchem osloven, se nemá vůči jeho hlasu zatvrzovat (Ž. 3:7,8).

Ke Kristu není nikdo postrkován - ale není mu ani bráněno. Máme svobodu!!!

Šanci mají všichni!!! Máme svobodnou vůli; můžeme pozvání přijmout, nebo odmítnout, jako to učinili ti, v podobenství o svatbě (Mt. 22:3-14). Kdo pozvání odmítne, si musí následky přičíst jen sám sobě. Bůh, jako absolutní nestvořená Inteligence, již přede všemi věky předvídal, kdo pozvání odmítne, kdo ho přijme a kdo na úzké cestě vedoucí k Životu (Mt. 7:14) i vytrvá!!!

Spasitel přišel pro všechny!!! Pravil: 

Mt. 11:28 "Pojďte ke mně VŠICHNI . . ."

a nikoli:

"Pojďte ke mně VYVOLENÍ . . . "

Kdyby Spasitel pronesl tato slova, znamenalo by to katastrofu, totiž ROZVRÁCENÍ DÍLA SPÁSY!

Tímto výrokem by Spasitel popřel univerzální rozsah své mise a nastolil SPOR, kdo vlastně patří mezi vyvolené, a kdo nikoli - tedy pro koho má SMYSL usilovat o spasení a kdo je ze spasení předem vyloučen.

Co si počít s touto kalvinistickou formulací spasení???

"Bůh chce, aby všichni uvěřili v Ježíše Krista, a to i přesto, že pro všechny nezajistil odpuštění hříchů."

Co tato formulace vůbec znamená? Snad to, že Bůh není všemohoucí? Anebo to, že je Bůh sám se sebou v rozporu? Sice chce, . . . ale nezajistil!!!
Nedokonalý, či nesmyslný Bůh - anebo nedokonalá oběť Spasitelova??? Je-li spasení omezené, tedy existuje-li jen pro někoho, pak nutně vzniká otázka, pro koho je vlastně určeno!!! Jak bychom to pak mohli vůbec zjistit?

Je snad Bůh nedokonalý, či nesmyslný, a oběť Spasitelova nedokonalá???
ROZHODNĚ NE!!!

A jak s touto kalvinistickou formulací koresponduje výrok Písma?

1Tm. 4:10 "Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je ZACHRÁNCEM VŠECH LIDÍ, zvláště věřících."

Jsme vyzýváni k nesení kříže a následování Krista (Mt. 16:24; J. 21:19; J. 21:22) - a nikoli k úvahám o vyvolení, které je známo jen Bohu! A protože do problému dostačně nevidíme, takové úvahy mohou být velmi nebezpečné. 

Písmo z principu přesahuje jakoukoli církevní doktrínu. Anebo jinak: Žádná církevní doktrína nemůže adekvátně reflektovat Písmo. Neznám církevní doktrínu, která by lidem brala naději více, nežli kalvinismus. 

Myšlence o tom, že je člověk a´priori nevyvolen, tedy zatracen a že následování Krista tudíž pro něj nemá smysl, lze podlehnout velice snadno, zvláště tehdy, jde-li o člověka úzkostlivého a bázlivého, který by tak velice snadno mohl rezignovat na své spasení. Hlavně pro povzbuzení těchto lidí jsem psal tento článek. 

Žd. 4:16 "Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas."
BA




Re: BŮH NEPLÁNOVAL HŘÍCH-ALE ZÁCHRANU Z JEHO NÁSLEDKŮ! (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Neděle, 10. březen 2019 @ 13:09:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
ZKOUŠKY, VĚRNOST, SVOBODA VŮLE

Bez zkoušek se věrnost nemůže manifestovat. A bez svobodné vůle je jakákoli zkouška NEMOŽNÁ. 
BA



Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.57 Seconds