Notabene - Hydepark baptistů - Zkoušky a věrnost

poslal BohemianAnonymus

Tímto tématem jsem se zabýval již dříve; teď bych se rád pokusil o stručný pohled z jiného úhlu, kterým snad doplním své níže uvedené příspěvky.

Úvodem:

Bůh je jen jeden (5M. 6:4; Mk. 12:29). Je dobrý (1Par. 16:34; 2Par. 5:13; Ezd. 3:11). Je Stvořitel (5M. 32:18; Jb. 32:22; Ř. 1:25).

A protože je dobro reprezentované Bohem Stvořitelem, tedy absolutně nadřazenou bytostí, je také dobro nadřazené zlu, které je reprezentováno satanem, tedy stvořenou, podřazenou bytostí.

Bůh koncipoval náš svět jako duální – tedy svět protikladů. Dobro – zlo; víra – nevěra; život – smrt, etc. Jen v duálním světě je možná volba mezi dvěma oblastmi, protiklady. Dualitu, jak jsem již uvedl, chápu v tomto smyslu jako svobodu volby mezi dobrým a zlým. A bez svobodného rozhodnutí se věrnost nemůže manifestovat.

Ve světě unárním je možná volba jen uvnitř dané oblasti, tedy větší / menší než: dobro, nebo zlo. Dualitu našeho světa vidím též v tom, že v něm operují dvě duchovní síly, které se nacházejí v permanentním antagonistickém konfliktu: Nestvořený Bůh a stvořená, podřízená bytost, satan.

Je zajímavé, že Bůh připustil i v nebeských světech na čas dualitu, tedy svobodu, která dovolila andělům učinit i taková rozhodnutí, která se Bohu příčí, a tím umožnila jejich zkoušku. Bez duality je zkouška nemožná. Jak známo, satan a jeho andělé v ní neobstáli a byli z nebes vyvrženi do našeho světa a podsvětí (viz první až třetí link). A protože je výsledek zkoušky definitivní, již nemohou konat dobro, i kdyby sebevíce chtěli.

Bez rozhodnutí se věrnost nemůže manifestovat. Bůh k rozhodnutí člověka nenutí, zůstává přísně neutrální. A v této Boží neutralitě spočívá naše svoboda a tím i plná odpovědnost za naši věčnost. Bez svobody naše rozhodnutí nemá cenu. Pokud by nás Bůh v našem rozhodování jakkoli omezil a my bychom pak následky svého rozhodnutí nesli neomezeně, byla by tím popřena Boží spravedlnost. Není tedy možné, aby Bůh člověka k nějakému rozhodnutí dotlačil, a pak ho učinil za ně zodpovědným.

V našem duálním světě musíme volit – a v této volbě se svobodně rozhodujeme mezi dobrým a zlým - mezi věrností a vzpourou proti Bohu, mezi Bohem a satanem – prostě pro jedno se rozhodnout. Nelze současně sloužit Bohu i majetku (Mt. 6:24; Lk. 16:13). Zlo tedy vyplývá z podstaty našeho duálního světa, který nás staví před volbu, které nelze uniknout – nemáme tedy svobodu nevolit, nezaujmout stanovisko - viz formulace br. faráře Baara citovaná níže.

Centrální princip

Tímto principem je Boží touha sdílet věčnost s věrnými, osvědčenými. To znamená, že v důsledku Božího rozhodnutí vznikne určitý výběr, ke kterému je člověk přizván. A každý výběr znamená rozdělení, tedy vzniku části z celku. Do tohoto výběru se dostanou ti, kteří Boží touhu sdílejí a splní Bohem stanovenou určitou podmínku, která je v možnostech každého člověka. Bůh chce, aby člověk byl v této věci aktivní, aby pro svou záchranu něco udělal (Fp. 2:12). Nikdo tedy není předem vyřazen. Každý je zván.

Tedy to, že Bůh tento výběr učinil již před založením světa (Ef. 1:4,5) neznamená, že kohokoli předem vyřadil. Ale protože Bůh prohlédá svým pronikavým pohledem všechny časy, vnímá naši budoucnost už jako minulost (definice prof. Sauera). Ví tedy „dopředu“, kdo jeho pozvání využije. My však svoji budoucnost neznáme. Proto je z našeho omezeného pohledu jistota spasení podmíněná – a to setrváním v Kristu až do konce (2Pt. 1:10; Mt. 10:22).

Ti, kteří Boží plán záchrany hned odmítli (nenechali se pozvat; nedali Bohu šanci zachránit je) a ti, kdo ve svém povolání nevytrvají, tak zrealizují své nevyvolení. Naproti tomu ti, kteří ve svém povolání vytrvali až do konce, uskutečnili své spasení, tj. vyvolení (Mt. 10:22). Rozhodnutí pro Krista je rozhodnutím pro život (J. 11:25; J. 14:6).

Pro Boha se člověk rozhoduje; pokud se nerozhodne, stojí automaticky na satanově straně, neboť nutnosti volby nelze uniknout, jak krásně vyjádřil br. farář Marius Baar, kterého ocituji zpaměti:

„Duchovní svět je černobílý. Kdo se nerozhodne pro bílé, nemusí se již dále rozhodovat, neboť stojí automaticky na protější straně.“

Z tohoto výroku vyplývá to, že rozhodnutí pro Boha je vyššího řádu, tedy člověk musí být aktivní – něco udělat. Tedy jde tak řečeno, „proti entropii.“ Naproti tomu – aby člověk zůstal v oblasti satanově, ve smrti, nemusí pro to udělat vůbec nic.

Princip záchrany

Bůh nebude nikoho zachraňovat proti jeho vůli. Spasitel se na své pozemské misi nikomu nevnucoval - neomezoval lidskou svobodu. Též hlasatelé evangelia dostali pro případ, že bude jejich zvěst odmítnuta, zcela jasnou direktivu (Lk. 10: 1-13), kterou pak uplatňovali (Sk. 13:51). Jinak řečeno: ten, kdo k Bohu nevztáhne ruku, toho Bůh nemůže vytáhnout a zachránit.

Blíže viz:
A svedou mnohé ...
Teodicea
Je stále satan nositelem světla?
Vesmírný význam Spasitelovy oběti
Poslední dnové lidstva a věčnost

Kladu si otázku: proč nás Bůh do této pozice vůbec postavil? Mám za to, že Bůh tak stojí o společenství s věrnými, že radost z jejich společenství (sjednocení) převáží nad lítostí, kterou má nad smrtí každého hříšníka. (Ez. 33:11; 2Pt. 3:9).

Bůh zkusil Abrahama (1M. 22) a dokonce i svého Syna (Mt. 27:46; Ř. 8:32). To, co Bůh nakonec na Abrahamovi nepožadoval, učinil sám, když obětoval svého Syna (1Kor. 5:7; Žd. 9:28). A Spasitelovo rozhodnutí, že Bohu zachová věrnost, i když ho opustil, dává Jeho oběti nekonečný rozměr – viz čtvrtý link.

Bůh, samozřejmě jako absolutní bytost, mohl k sobě přijmout všechny bez zkoušky. Ale nebyla to Jeho vůle – Bůh se rozhodl jinak. Bez zkoušky se věrnost nemůže projevit. Věrnost se projevuje stálou poslušností. A proto ten, kdo neslyšel o Bohu a žil věrně podle zákona svědomí (naslouchal mu a nechal se jím ovlivnit), bude spasen (Ř. 2:14,15). Ale od toho, kdo o Kristu již slyšel, bude požadováno více: nést ovoce, tedy skutky plynoucí z lásky k Bohu a víry Něj (Gal. 5:22). Nikdo nebude spasen jen na základě svého „dobrého srdce.“ (1Kor. 13:3).

Závěrem

Rozlišuji tedy mezi svobodou člověka jako nutným předpokladem každého jeho rozhodnutí, a svobodou jako cílem (osvobozením od hříchu), kterou nám vydobyl Kristus, pro Nějž se máme stále rozhodovat, tedy činit vůli nebeského Otce (Mt. 7:21), Jeho následovat (Mt. 16:24), k Němu směřovat (Mt. 11:28) a v Něm zůstávat (J.15:4-7).

Problém hříchu: pokud jsme v tomto těle, máme díky Kristu svobodu nehřešit, které naší vinou nedosahujeme cele, což ve svém důsledku nevylučuje možnost, že zhřešíme. A pokud zhřešíme, naději máme v Přímluvci, Ježíši Kristu. (1J. 2:1). Svoboda nehřešit v našem duálním světě neznamená nemožnost zhřešit. Možnost zhřešit (např. podlehnout pokušení), tu bude vždy. Tedy svoboda nehřešit (nebýt v otroctví hříchu) není totéž jako nemít svobodu hřešit. Ti, kteří nemají svobodu hřešit, nemají i svobodu zhřešit – jsou to zesnulí k Kristu a Boží andělé.

Tedy završením zkoušky nutnost volby mezi dobrým a zlým zanikne, protože ve světě unárním je možná jen volba uvnitř dané oblasti, pro kterou se člověk rozhodl – viz výše. Proto nemít svobodu zhřešit (být dokonale sjednocen s Kristem Ef. 1:10), je vyššího řádu, než svoboda nehřešit, která pro nás platí na tomto světě.

Ř. 6:7 „Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.“

Dále viz:
Rozdíl mezi hřešit a zhřešit a komentáře.

O svobodu volby již na tomto světě lze přijít, dopustí-li se člověk hříchu k smrti (1J. 5:16,17), který pokládám za totožný s hříchem proti Duchu sv. (Mt. 12:31,32). Následkem odpadnutí od víry je vypálený cejch na vlastním svědomí (1Tm. 4:2), který se projevuje necitlivostí k Božímu slovu a lhostejností k vlastní věčnosti. Jen tak se člověk dostane do stavu naprosté duchovní smrti. A to je skutečná tragédie…

Jak jsem již napsal, v unárních světech, do kterých se po smrti odebereme, je volba mezi dobrem a zlem vyloučena – a z toho vyplývá i nemožnost změnit svůj stav.

Myslím, že obecně je možné říci, že spasení si nelze vzhledem k jeho nekonečné ceně zasloužit, ale zavržení si lze (třeba i jen pasivitou), velice snadno vysloužit.

BohemianAnonymus

	Hledej
	Je a Rostislav Vytvoření registrace
	Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 5346, komentáře < 7 dní: 1, komentářů celkem: 5008, adminů: 23, uživatelů: 2919