 |
 | | | | Kdo je Online | Právě je 34 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde |
| | | |
| |
|
Názory: Jan Kvasnička: Odpověď pragmatisty
Posted on Neděle, 21. říjen 2007 @ 17:42:45 CEST Vložil: Benjamin |
poslal Nepřihlášený Haggeus 2:8 Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů.
Nebýt anonymního glosátora ( Nevím, proč se nepodepíše pod takovou erudovanou kritiku.) mého článku, ani bych nevěděl, že jsem pragmatista. Nevím o tom, že by baptisté měli zásadu, která by jim stanovovala třídit peníze na čisté a nečisté. Nevím o tom, že bych nějakým způsobem kritizoval baptistické zásady. Jen jim rozumím trochu jinak, než elitní baptisté z Platformy.
Nemyslím, že by pragmatisté mého typu dělali bezzásadově a vychytrale jen to, co je pro ně nejvýhodnější v daném okamžiku. Rozumnost není jen pragmatická záležitost, ale jak jsem ve své poznámce naznačil, je to postoj, který se snaží vystihnout to, co od svých služebníků Pán církve očekává.
Jak víme, služebník, který cítil jakousi fóbii vůči penězům od Pána, který sbírá tam, kde nerozsypal a sklízí tam, kde nesel, byl uvržen tam, kde je pláč a skřípěn zubů. Skřípění zubů od elitních a zákonických křesťanů je slyšet už nyní. Jen oni totiž správně pochopili zásadu odluky církve od státu. Už vůbec se neptají, jak by jednal Pán Ježíš na jejich místě. Nejraději by ždímali staré bratry a důchodce a mladší sponzory ve svých sborech, jen aby se náhodou nepošpinili špinavými penězi.
Historická církev už od pradávna věděla, jak naložit se špinavými penězi. Nejen Izrael z nich budoval svaté –t. j. pro Boha oddělené věci. Mnozí hříšníci v dějinách věnovali po svém uvěření svůj špinavě nabytý majetek církvi. Mezi mnohými i valdenští předchůdci anabaptistů a baptistů, jako třeba Petr Valdés. Špinavé peníze se propíraly v církvi odjakživa. To jen novodobí zákoníci objevili něco nového, duchovnějšího. Raději zajdou na úbytě a odmítnou nabízenou pomoc, jen aby se nepošpinili a dostáli svým výkladům třeba baptistických zásad. To není jen fóbie před penězi. To je pravá hloupost, která je v Božích očích hříchem. Přesně tak jednali zákoníci a farizeové v době Pána Ježíše.
Kazatel Gondáš zapomíná na to, že nejdřív se musí najíst a vyspat v teple, aby mohl kázat a svědčit. Až nebude mít na to, aby uživil rodinu, bude vyzývat sbory, aby mu pomohly, nebo bude muset jít do civilního zaměstnání při své kazatelské práci, tak jako to dělal třeba můj otec za komunistů. Nebo to vzdá, jako řada jiných před ním.
Vyznávat, že spoléhám na Boží pomoc a zároveň jí odmítat, protože se mi zdá, že to nemůže být Boží pomoc, protože není přesně podle zásad, které jsem si určil, bude světu pro smích a ne svědectvím o Bohu.
Ing. Jan Kvasnička
|
|
| |
| |
| | | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 2.21
Hlasů: 14
|
| | | |
|
| Associated Topics
|
| |
|
Re: Odpověď pragmatisty (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JachymGondas v Pondělí, 22. říjen 2007 @ 13:52:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Milý bratře Kvasničko,
obávám se, že se ve své argumentaci poněkud míjíme. To, že s tvou interpretací uvedených biblických míst (a také baptistické duchovní tradice) nesouhlasím, nutně neznamená, že nerozumím tomu co říkáš. Rozhovor vedený v teologických zkratkách vede pouze k vzájemné nevraživosti. Není to trochu škoda? Třeba se k rozhovoru na toto téma dostaneme osobně. Věřím, že by tak mohl mít uspokojivější výsledek. Své výhrady naznačím pouze v několika bodech:
Finanční odluka od státu není žádným novým vynálezem "novodobých zákoníků". Princip odluky byl formulován v počátcích radikálně reformační tradice. Opakuji: V jeho základech není žádné dělení na "čisté a nečisté" peníze. To je nepochopení a mylná interpretace, která svědčí o neznalosti historie i současné baptistické praxe ve světě.
Biblické texty, které k argumentaci používáš, interpretuješ velmi volně (až by se nabízelo slovo svévolně)...
V poslední větě říkáš, že si zásadu (odluky) určujeme sami. Není to tak docela přesné. Přijali jsme takové pochopení od našich předchůdců, kteří po generace tento princip promýšleli a praktikovali. Je to naše duchovní dědictví. Tak tomu také já rozumím na základě svého studia, přemýšlení a modliteb. Je ti to k smíchu?
A na závěr: Píšeš ve svém příspěvku, na co zapomínám. Také tvrdíš, že v případě, že by náš sbor nebyl schopen udržet můj plat, budu žádat ostatní sbory o pomoc. Z čeho tak usuzuješ? Nejsem si vědom toho, že bychom spolu kdy mluvili. Také nevím, podle čeho předpovídáš, jak bych se v podobné situaci rozhodoval. Nepovažuješ takové urychlené a strohé soudy za poněkud neslušné?
Jáchym Gondáš |
Re: Re: Odpověď pragmatisty (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: PH (hlavacek.petr@seznam.cz) v Pondělí, 22. říjen 2007 @ 17:47:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Obávám se, že se v BJB navzájem míjíme (a nejenom v této záležitosti) kde kdo - mnozí jednotlivci i celé sbory. Něco o sobě navzájem předpokládáme, i když se namnoze (příliš) neznáme.
Na druhou stranu je lepší, když se alespoň pokoušíme spolu hovořit, i když nám to zatím moc nejde. Snad časem dojdeme i ke společnému jazyku (i když ne nutně ke společnému náhledu na věc)...
|
]
Pár poznámek k vyjasnění pojmů (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ampel v Pondělí, 22. říjen 2007 @ 21:33:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Možná by bylo dobré připojit pár poznámek k vyjasnění pojmů.
Podle italsko-českého slovníku pojem pragmatista mimo jiné znamená domýšlivý, šťoura, dogmatik, autoritář, hnidopich.
Pragmatik, kterého zmiňuje autor článku, je pojem, který označuje ryze účelové jednání, které není ideově vázáno.
Pragmatik o kterém je řeč, odmítá pojetí, podle něhož se myšlenka vztahuje k objektům reality, a její praktické důsledky vyplývají z povahy daného objektu. V jeho pojetí, jsou obsahem (významem) myšlenky přímo její praktické důsledky.
Testem pravdivosti libovolné myšlenky (resp. učení, tvrzení či zásady) je podle pragmatismu praktický důsledek jejího uplatnění, tj. efekt praktického jednání na jejím základě. Je-li tento efekt v souladu s našimi představami, přáními a očekáváním, pak je myšlenka pravdivá. Pragmatik řekne, že taková myšlenka "funguje".
To, co "funguje" pro někoho, však nemusí "fungovat" pro jiného, protože každý má jinou zkušenost, jiná přání, jiné touhy. Např. o pravdivosti zásady "baptisté nepřijímají peníze od státu" nerozhodne pragmatik zvažováním východisek a prověřováním premis, z nichž by měla vyplývat. Místo toho se zabývá jejími praktickými důsledky, porovná je s praktickými efekty opačné zásady ("baptisté přijímají peníze od státu") a přemýšlí, která z obou zásad v praxi "lépe funguje". O ní pak řekne, že je pravdivá, správná, podle Božího záměru. Ani chování není správné či nesprávné, není dobrem či zlem na základě nějakého principiálního kritéria.
Nic však podle pragmatismu neplatí absolutně, protože každá konkrétní situace v daném čase a prostoru vyžaduje nové "experimentování," které ukáže co v daném konkrétním jednotlivém případě "funguje." Může sice vyslovovat obecné závěry, ale je třeba je neustále měnit a přizpůsobovat konkrétním historicko-církevním podmínkám.
Pragmatismus, jako filozofie popírající nejhlubší základy baptistického poznání, je křiklavým subjektivismem, a to jak v oblasti principů, učení a zásad, tak v oblasti morálních hodnot. Zatímco jeden tábor pragmatiků hlásá individuální subjektivismus (co "funguje" pro mě, nemusí "fungovat" pro tebe), moderní pragmatismus podporuje společenskou verzi subjektivismu (pravda a dobro je vše, co "funguje" pro nás jako celek, pro kolektiv, pro "církev"). Pokud tedy praxe nebaptistické politiky přijímání peněz od státu uspokojuje představy a přání VV BJB, vedení sboru, nebo alespoň "demokratické většiny," pak je přijímání peněz od státu pravdivou myšlenkou a je dobrem, protože "funguje."
Přestože pragmatismus jednoznačně ovládá (nejen) stávající VV a (nejen) finanční politiku některých sborů, zdá se, že stoupenci dotací neumějí komunikovat s jinými baptisty proto, protože nevědí, že je možné být jiný než jsou oni.
I když řada stoupenců dotací soustavně infikuje naše sbory a jejich finanční politiku v duchu pragmatismu a chtěla by smazávat rozdíly mezi faktem a fikcí, dobrem a zlem, pravdou a nepravdou, zdá se, že se velká část baptistické veřejnosti (naštěstí!) stále ještě drží zdravého baptistického základu a svých baptistických kořenů.
I u nás tedy musí sbory čelit pragmatikům a všem ostatním subjektivistům, kteří za základ všeho považují "empirii" a kteří o jakémkoli mechanismu, který uspokojí arbitrární přání lidí, řeknou, že "funguje."
|
|
| |
|
|
