Hřích je maxivir, který vymyslel a pustil do oběhu satan satan

TEXT:

Přísloví 5: 20 - 23

Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?

Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.

Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.

Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

Žalm 1:

 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.  

Stopy  

  Jistě se mnou budete souhlasit, že veškerá naše prostá existence na této zemi činnost i nečinnost zanechává své stopy. Je to zvlášť patrné nyní v zimě, kdy se boříme do sněhu, nebo do bláta. Naše stopy prozrazují, kudy a jak chodíme po této zemi. Když jsem byl mladší student, tak jsem byl okouzlen takovými zaječími stopami v čerstvě napadaném sněhu a hezky jsem je vyfotil. Fotografii jsem nazval „Zimní daktyloskopie“ a vyhrál jsem za ní na výstavě zájezd k moři.

Stopy Božího stvoření, které zanechává na zemském povrchu, mohou být nejenom zlé, ale také krásné.  

Většinou si však svých stop příliš nevšímáme. Pokud zrovna nepácháme něco nekalého, tak ani nemáme potřebu si svých stop všímat. Zanecháváme po sobě stopy - prostě je to tak, bereme to za samozřejmý fakt a nic s tím nenaděláme. To, že zanecháváme stopy, nám spíš nevadí, než vadí. Ale někdy k nám promlouvá svědomí a nutí nás k tomu, abychom si pořád dokola přehrávali určité životní situace, a styděli se za to, jak jsme je vyřešili. To, co po nás zůstává – naše stopy, naše skutky - bývají někdy takové, že se za ně stydíme a nejraději bychom se jich zbavili. Jenže to nejde. Nemůžeme vrátit čas, nemůžeme přepsat to, co je přesně zdokumentováno a nahráno  kdesi v usvědčující databance našeho života. A tak bývá častým řešením mnohých lidí, že svůj život a své skutky hodnotí dobře a pozitivně a z tak zvaného nadhledu s humorem, i když nejsou dobré. Zdůvodňují to tvrzením, že jinak se ani žít nedá. Základní omluvou pro tento pohled na život je přesvědčení, že to, co po sobě zanecháváme dobrého rozhodně převáží to špatné. Je tomu skutečně tak? Neklameme sami sebe? Souhlasí toto naše hodnocení s tím Božím hodnocením našeho života?  

  Všichni víme, jak překvapeni byli všelijací zlodějíčkové a zločinci, když se v soudnictví začal za jednoznačný důkaz o vině používat otisk prstů. Je totiž prokázáno, že žádný člověk na světě nemá stejný otisk prstů jako někdo druhý. Každý jsme nesmazatelným originálem a každý po sobě zanecháváme originální stopy. Tato důkazní metoda prokazování viny na základě sejmutých otisků prstů se jmenuje daktyloskopie. Samozřejmě že zločinci honem začali používat rukavice a dávají si lepší pozor na to, aby po sobě nenechali žádné stopy. Zpravidla stejně na něco zapomenou, co je nakonec usvědčí.  Nejen tato skutečnost svědčí jednoznačně o výpovědi Písma, že: „Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.“ Přísloví 5:21   Všechny naše skutky jsou nesmazatelně evidovány v nebeské databance – o tom prostě není pochyb. Z jiné výpovědi Písma víme, že:

 „Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny.“ Luk 12:7. V nebi se o nás ví všechno.  

  Stopy v nebeské databance nás prostě chtě nechtě usvědčí z hříchu. Ti, kdo si myslí, že jsou čistí, že nikdy nic zlého neprovedli, budou usvědčeni důkazy, proti kterým nebudou moci vůbec nic namítnout. Takoví lidé neví, co říkají – podobají se opilcům. Jen ti, kdo to nemají dočasně v hlavě pořádku a mají výpadky paměti, protože se přiotrávili alkoholem nebo jinou drogou, tak mohou mluvit. Víte jak chodí lidé z hospody? Někdy dokonce po čtyřech. Jak vypadají jejich stopy? Člověk nemusí být indián, aby poznal, kdo tudy šel. Není to náhodou také náš případ? Nechodíme ve svém životě od zdi ke zdi - z extrému do extrému?

 V Přísloví 5:6  máme zapsáno: „Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.“ Ano, nejsme schopni zorientovat se v životě tak, abychom měli jistotu, že jednáme správně a nenecháváme po sobě náhodou nějaké špatné stopy. A to i tehdy, když jsme střízliví. Někdy dokonce jednáme v dobrém úmyslu, ale výsledek je špatný. A může nám být dokonce zle od žaludku, když se obrátíme a bude nám zjeveno to, co po nás zůstává – jaké jsou naše stopy. A ještě horší  by to bylo, kdybychom uslyšeli na Božím soudu z Božích úst slovo, které platilo neposlušným vůdcům Izraele, a platí dodnes všem, kdo pohrdají Boží nabídkou milosti: Jeremiáš 1:16  „Vyhlásím jim své soudy nad všemi jejich zlými skutky, že mě opustili; jiným bohům pálili kadidlo a klaněli se dílu svých rukou.“  

  Co uděláme pro to, aby naše zlé skutky byly dokonale vymazány z nebeské databanky a nikdo nikdy nás na základě jejich důkazů nemohl odsoudit? Můžeme pro to vůbec něco udělat?  

 Chtěl bych uvést jeden příklad z našeho každodenního života, který bude více srozumitelný víc těm mladším. Pokusím se to však vysvětlit tak, abyste i vy starší porozuměli tomu, o čem budu mluvit:

   Když jsem chodil do školy, nebylo po počítačích ani vidu ani slechu. Dnes mám služební počítač a téměř všechnu práci provádím na něm. Je to laicky řečeno takové zařízení, do kterého se vejde obrovské množství informací. Tyto informace jsou ale neviditelné. Jsou uloženy ve formě jakýchsi elektrických impulsů a když jim chceme rozumět, musíme mít určité programové zařízení, které je umí číst a převádět třeba do písmen, číslic, nebo čar.

Každé ťuknutí prstem do klávesnice nebo na myš se ukládá jako stopa do počítače.  Pomocí počítače se můžete dostat k informacím užitečným, ale i k takovým, které vám umožní zabřednout do bahna hříchu. Dnes už je možnost být neustále připojený na internet a v tom okamžiku máte přístup ke všem možným i nemožným nabídkám. Ty, které apelují na vaší lidskou přirozenost a žádost očí, ty vám chodí dokonce jako nevyžádané dopisy e-mailovou poštou. A stačí jen takový malý pohyb prstem – jedno kliknutí a jste v pokušení, ne-li ve hříchu. Každé vaše kliknutí počítač eviduje, zaznamenává do své paměti a ukládá na různých místech. Stává se, že kliknete na něco nekalého a pak se toho nemůžete zbavit. Vymažete to v historii internetu, ale ono se to uložilo ještě někam jinam. Už si říkáte: „zbavil jsem se té zlé stopy,“ ale ono to na vás najednou vykoukne z míst, kde jste to vůbec nečekali. Když si pak k vašemu počítači sedne někdo jiný, tak se pohoršuje nad tím, na co se ten Kvasnička v pracovní době dívá. Kromě toho ještě existují různé programy, které mohou obnovit i to, co jste úmyslně, nebo neúmyslně smazali. Občas si omylem smažu nějaký projekt, ale přijde Petr- můj syn, který tomu rozumí, a to, co jsem si myslel, že je nenávratně ztracené, mi vrátí. Jak velký si musím dávat pozor, abych svůj počítač – svůj pracovní nástroj udržel relativně čistý a nezanesený všelijakým smetím bulváru.

  Kromě toho musím mít nainstalovánu takzvanou antivirovou ochranu. Kromě toho, že se po světové internetové informační síti přenášejí kvanta užitečných informací, mohou se přenést i určité škodlivé programy, které někdo se zlým úmyslem vymyslel a pustil do sítě. Tyto programy takzvané počítačové viry vám mohou všechno, co máte ve vašem počítači uloženo  zničit. Můj syn Petr mi to dosvědčí, že už několikrát musel počítač přeinstalovat, protože z důvodu zavirování už přestával fungovat. Přeinstalovat znamená  všechno vymazat – vygumovat a začít pěkně od začátku. Pokud nemáte výsledky své práce uložené někde v záloze, pak o ně přijdete.

 Neubráním se srovnání s naším duchovním životem. A přitom nevycházím z údivu, jak i takové lidské vynálezy, které využívají možností, které Bůh vložil do vlastností přírody, svědčí o tom, jak to je se srdcem člověka. Hřích – maxivir, který vymyslel a pustil do oběhu  Boží nepřítel Satan, koná své dílo. Jestliže se ho chceme zbavit, musíme být přeinstalováni, znovuzrozeni. Ale ani to neznamená, že bychom byli už absolutně odolní proti hříšné nákaze. Musíme nosit a používat Boží duchovní výzbroj a virové – hříšné útoky likvidovat. Jsme, když to hodně zjednoduším, jako počítač, který chce používat jeho tvůrce k tomu, aby jeho prostřednictvím bylo na světě konáno dobro. Abychom byli použitelní pro tuto Boží práci, musíme být čistí, odvirovaní, zabezpečení a v dobré kondici s dobrým programovým vybavením.  

  Kdo nám umožní zapomenout na to zlé a špatné v našem životě? Jen Pán Ježíš Kristus, když se nás zmocní, když se mu odevzdáme. Nevěříte tomu, že by to mohlo být možné? Věřím tomu, že ten, kdo stvořil člověka, ten, kdo sleduje každé jeho hnutí a každou jeho myšlenku, ten také může vymazat usvědčující stopy, které by byly důkazem k našemu zavržení na Božím soudu.

  Nejhorší stopy, které jsme zanechali na této zemi jsou stopy po hřebíkách ve dlaních Kristových. To jsou stopy, toho největšího kalibru – největší váhy. Za tyto stopy nezaslouží nikdo z nás nic jiného, než smrt věčnou. Nevěříš tomu, že takové stopy existují? Myslíš si stejně jako mnozí, že tyto stopy jsou dávno pochovány a nemohou promluvit? Nevěřící Tomáš je svědkem stejně jako apoštolé, že tyto usvědčující důkazy existují. Ale existuje také vzkříšený a živý Ježíš, který odpouští tuto nesmazatelnou vinu každému, kdo v Něj uvěří. Jan 20:25  Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Tomáš uvěřil. Jak je to s námi. Také jsme uvěřili? Věříš tomu, že nemusíš být zničen kvůli svému hříchu, ale můžeš být přeprogramován – přeinstalován – zbaven hříšných virů a programů a znovuzrozen ke konání dobrých skutků? Na Pánu Ježíši, našem Spasiteli, vidíme důkaz toho, že  je vítězem nad hříchem a všemi stopami, které zanechává  hřích v našich životech.  

  Slyšel jsem v jednom kázání příklad oráče, který kráčel za koníkem a oral brázdu. Byl to zřejmě nějaký začátečník, protože se stále otáčel zpátky a byl zděšen tím, jak je ta brázda, kterou orá, křivá. Až mu někdo zkušenější poradil, aby se nedíval zpět, ale dopředu a držel směr. A tak vyoral brázdu přes celé pole, aniž by se ohlédl. Na konci pole pak byl pochválen, protože ta jeho vyoraná brázda byla pěkně rovná.

  Můžeme se řídit radou zkušenějšího oráče – apoštola Pavla: Filipenským 3:12   „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“  

  I to je Boží milost, když zjistíme, jak na tom jsme. Zjištění, že nejsme schopni konat dobro a naše cesty jsou křivé a skutky zlé, nás samo o sobě nezmění a nenasměruje k tomu, abychom žili lépe. Musí se s námi stát něco zásadního. V Písmu se mluví o tom, že musí zemřít náš starý člověk. Použiji–li moderní počítačovou mluvu, náš harddisk musí být vymazán a nově naprogramován. Musíme prožít znovuzrození. Počítač se sám neočistí a nespraví. My také ne. To dokáže jen ten, kdo ho stvořil. Počítači dokážeme pomoci my sami, pokud víme, co máme dělat. Nám samotným pomůže náš Stvořitel a Spasitel Pán Ježíš Kristus. Už jste ho o tento životodárný zásah ve svém životě poprosili? Dnes je ještě čas.  

  Všichni jistě víte, jak vzniká cesta.  Tak,  že v jednom směru se často chodí. Tak, že lidské nohy ušlapou trávník, rozruší vegetační porost a zanechají své stopy jednu vedle druhé v jednom směru. Tam, kde nikdo nikam nechodí nejsou žádné cesty. Tam, kde chodí mnoho lidí v určitém směru, je nutno časem vybudovat chodníky, když tudy jezdí i auta, pak se postaví silnice. Když Evropané osidlovali Ameriku, říkalo se jim pionýři. Byli těmi prvními, kdo prošlapávali cesty. Pak se vybudovaly železnice, silnice a dálnice. Každá cesta na zemi vznikla z určitého důvodu, k dosažení jistého cíle. Mnoho stop znamená širokou a frekventovanou cestu. Pojem cesta byl zaveden i do té moderní komunikační techniky. A tak cestou není už jen silnice po zemském povrchu, ale také způsob, jak se dostat třeba pomocí počítače ke hledaným informacím. Kdyby nebylo stop a značek, které někdo před námi nastavil jako navigaci, tak bychom se k cíli dostávali velmi těžko.

  Cesta, kterou jdeme do Božího království je úzká, strmá a nebezpečná. Podobá se spíš horské stezce, po které stoupají horolezci k vrcholu hory. Matouš 7:14  „Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ Je proto nutné dávat pozor, kudy a jak šlapeme. Vpředu kráčí horský vůdce, na kterého zcela spoléháme. Zná cestu, všechna nebezpečí a kritická místa. Tam, kde je to pro nás zvlášť obtížné a někdy třeba i umdléváme, jak se stává horolezcům v řídkém horském vzduchu a při nepřízni počasí, bere nás na ramena a přenáší  blíže k cíli. Na rozdíl od opravdových horolezců máme velkou výhodu. Po cestě do Božího království nás vede ten, kdo zná cestu tak bezpečně, že se sám ztotožnil s touto cestou. Jan 14:6  Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Viz verš, který máme v tomto shromáždění stále před očima. Z této cesty se nemusíme vracet jako horolezci z vrcholu hory. Když dosáhneme cíle jsme vždy v Boží náruči a nikdo nás z ní nevyrve.

  Pokud jsme na této zemi, nejsme u cíle. Hleďme vpřed. Jděme ve stopách Pána Ježíše, konejme dobré skutky. Efezkým 2:10  „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“

  To jsou ty krásné stopy, které po sobě můžeme zanechat. Mohou být i správnou navigací pro ty, kdo jdou za námi.

 Jestliže jsou mezi námi ti, kdo ještě nenalezli tu odvahu přiznat si, že jdou špatným směrem a jejich skutky nejsou dobré, pak máte dnes jedinečnou příležitost, kdy i ve vašem životě může nastat  zásadní změna a můžete být znovuzrozeni  pro život věčný.

Amen.

Jan Kvasnička

BJB Cheb 26.2.06 odpoledne