poslal Stanley První
čtení: Kazatel 3,1 - 8: „Všechno má
určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas
rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet
i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas
smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat
i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je
čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas
roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas
milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.“
Druhé
čtení: Mt 24,36 - 42: „O onom dni a
hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec
sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako
tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do
dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa
a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.
Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě
budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. Bděte
tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.“
Text
ke kázání: 2 P 3,3 - 10: „Především
vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří
žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten
jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko
zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo
toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly
vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl
také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou
udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm;
Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale
tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden
den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´. Pán
neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají,
nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo
zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně
přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou,
vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude
postavena před soud.“
Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,
dnešní adventní kázání bude o
čekání. Nejen utrpení a soužení jsou totiž údělem věřících,
jejich údělem či osudem je i čekání. Jak říká biblický
Kazatel, kterého jsme slyšeli v našem dnešním prvním čtení:
„Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj
čas.“ (Kaz 3,1). Je tedy i čas čekání a čas naplnění.
Abrahamovi Bůh zaslíbil, že se stane
otcem hlučícího davu pronárodů a že jeho potomstvu dá do
věčného vlastnictví zemi kenaanskou (Gn 17,1 - 8). Abraham však
dlouho musel čekat, než se mu narodil zaslíbený syn. Abrahamovi
bylo sto let, když se mu narodil syn zaslíbení Izák (Gn 21,5). V
zemi zaslíbené se natrvalo neusadili ani Abrahamův syn Izák, ani
Abrahamův vnuk Jákob, ani dvanáct synů Jákobových, pravnuků
Abrahamových. Kvůli hladomoru museli Jákob a jeho synové dokonce
sestoupit do Egypta a teprve tam se Izraelci stali velkým národem.
Nicméně se časem z nich stali v Egyptě otroci, kteří potřebují
záchranu. Z egyptského otroctví je vyvedl teprve Bohem poslaný
zachránce Mojžíš. Celý pobyt Izraelců v Egyptě
trval čtyři sta třicet let (Ex 12,40).
Na cestě do země zaslíbené však kvůli
svým pokleskům strávili Izraelci až čtyřicet let a teprve
Mojžíšův nástupce Jozue je tam uvedl. Dobývání zaslíbené
země trvalo rovněž nějakou dobu. Časem se Izraelcům podařilo
vytvořit jednotné království, skládající se ze severního
Izraele a jižního Judska. Vrcholem byla vláda krále Šalomouna,
syna sjednotitele Izraele krále Davida. Šalomounova vláda se
datuje do období tisíc let před Kristem, resp. tisíc let před
naším letopočtem.
Po Šalomounově smrti se však jednotná říše
rozpadla na severní Izrael a jižní Judsko. Izraelské severní
království se udrželo 250 let a pak bylo podrobeno Assyřany.
Judské království pak ještě existovalo 135 let. Judské
království bylo zničeno babylonským králem Nabuchodonozorem a
Judejci byli odvlečeni do Babylonu. Babylonské zajetí trvalo
sedmdesát let, jak to oznámil svým prorokům Hospodin: „V prvním
roce vlády Darjaveše, syna Achašvérošova, který byl médského
původu a byl králem nad královstvím kaldejským, v tom prvním
roce jeho kralování jsem já Daniel porozuměl z knih počtu roků,
o nichž se stalo slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi; vyplní
se, že Jeruzalém bude po sedmdesát let v troskách.“ (Da 9,2).
V té době se značně rozšířila mesiášská
očekávání, zejména díky velkým a malým starozákonním
prorokům, počínaje prorokem Izaiášem a konče prorokem
Malachiášem.
Po vystoupení proroka Malachiáše se však Bůh
odmlčel, a to na čtyři sta let. Bůh přerušil své mlčení, až
se naplnil čas. Pak poslal na svět svého Syna, narozeného z ženy
a podrobenému zákonu. Židé však Ježíše Krista jako svého
Mesiáše nepřijali a tak do dějin spásy byla dána vsuvka v
podobě Doby Církve. Církev si pak každoročně připomíná první
příchod Ježíše Krista a vyhlíží Jeho slíbený druhý
příchod, příchod v moci a slávě.
Na tento druhý Kristův příchod čeká Církev
již přes dva tisíce let. Není divu, že některým lidem se to
zdá být příliš dlouhé. A tak se pokusili vypočítat dobu
Kristova druhého příchodu, nehledě na slova samotného Ježíše,
které jsme slyšeli v dnešním druhém čtení: „O
onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn;
jenom Otec sám. …Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš
Pán přijde.“ (Mt 24,36 - 42).
Zvlášť silné
byla toto očekávání kolem roku 1000 našeho letopočtu. Mezi léty
1260 a 1834 je pak známo deset dat, kdy byl očekáván druhý
příchod Kristův. Například radikální husité očekávali
Kristův návrat v roce 1420. Očekávání Kristova příchodu bylo
hojně rozšířeno ve století devatenáctém, nejznámější jsou
roky 1843-44 a 1874. Ve století dvacátém pak léta 1914, 1975 a
2000. Ani v současném jednadvacátém
století nechybí pokusy o předpověď data Kristova druhého
příchodu (např. na roky 2007 či 2012).
Zde nesmíme zapomínat na slova apoštola Petra z
dnešního textu ke kázání: „Ale tato jedna věc kéž vám
nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc
let a `tisíc let jako jeden den´. Pán neotálí splnit svá
zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi
trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby
všichni dospěli k pokání.“ (2 P 3,8 - 10). Dění na nebi i na
zemi sice svědčí o tom, že Ježíšův příchod se kvapem blíží,
nicméně nevíme, kdy přesně nastane. Víme však, že Kristův
příchod bude spojen se soudem nad tímto padlým světem.
A tento soud začne od domu Božího, tedy o Církve, jak píše
apoštol Petr ve svém Prvním listě: „Přišel totiž čas, aby
soud začal od domu Božího.“ (1 P 4,17).
Proto bychom se měli správným způsobem na
Kristův druhý příchod připravit. Jak nás nabádá ostatně i
apoštol Petr v textu následujícím ihned po dnešním textu ke
kázání: „Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně
musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího
dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem.
Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých
přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové
věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den
očekávat beze strachu před Božím soudem. A vězte, že ve své
trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i
náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána.“ (2
P 3,11 - 15).
V očekávání na Kristův druhý příchod bychom
měli tedy znásobit své úsilí o svatost, bez
které nikdo neuzří Pána. Kromě postního předvelikonočního
období se k tomu zvlášť hodí i předvánoční období adventu.
Proto vzal na sebe advent v západních zemích
od 5. století určitý charakter postu a pokání a v tom spočívá
jeden z podstatných rozdílů mezi adventem a Vánocemi. V oběti a
sebezáporu se přibližujeme k Pánu, který svým vtělením a
narozením sestoupil do nížin lidského života, aby se s námi
sjednotil a tak nás pozvedl do výšin vykoupení a přijal nás za
děti Boží.
Již samotná liturgická fialová barva
adventního období nás nabádá k osobní oběti, ke kajícnosti, k
rozvaze a k vnitřnímu obrácení. Advent je tak dobrou příležitostí
se cvičit v trpělivosti, čekání, vytrvalosti, sebezáporu a v
dalších postojích, které nepatří k silným stránkám dnešních
moderních lidí. V adventu máme samozřejmě myslet i na duchovní
a materiální bídu našich bližních. A také českého národa,
který na tom duchovně a mravně není dobře.
Až 80 procent Čechů
se nehlásí k žádné církvi, naopak je mezi nimi
rozšířen ateismus a okultismus. Polovina manželství se rozvádí,
polovina dětí se rodí mimo manželství. Rozšířeno je nesezdané
soužití partnerů - tedy konkubinát, o kterém Martin Luther
prohlásil, že je horší než chození za prostitutkou. Z celkového
počtu rodin je jen stěží polovina úplných rodin, zahrnujících
matku, otce a děti. Klasická rodina je tedy na ústupu.
Značně
jsou rozšířeny v českém národě drogy, alkoholismus, kouření,
domácí násilí, smilstvo, korupce atd. Na Komenského výzvu:
„Národe český, vrať se ke Kristu“ národ zatím neslyší. Je
tu tedy velký prostor pro kající modlitby za český národ. A
nejen za něj, ale za všechny lidi. Vždyť apoštol Pavel nás o to
žádá těmito slovy: „Na prvním místě žádám, aby se konaly
prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za
vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít
tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To
je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby
všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1 Tm 2,1 - 4).
Průvodci adventu se nám mohou stát proroci
Izaiáš a Jan Křtitel a také Matka Boží Marie, která nosila
Ježíše pod srdcem. Kéž by se stal pro nás advent díky
modlitbám a rozjímání duchovně bohatým. A tak na nás uvedl na
cestu vstříc Kristu, který již jednou přišel, ale stále
přichází a jednou přijde ve slávě a moci. Maranatha! Přijď,
Pane Ježíši! Amen.
Modlitba
po kázání:
Nebeský Otče,
děkujeme Ti za to, že Ty své sliby vždy plníš.
Abrahamovi jsi daroval zaslíbeného syna Izáka a celému
izraelskému národu mu zaslíbenou kennanskou zemi. A když se
naplnil čas, poslal jsi na svět svého Syna, Ježíše Krista,
našeho Pána a Spasitele. Židé však Ježíše Krista jako svého
Mesiáše nepřijali a tak do dějin spásy jsi vložil vsuvka v
podobě Doby Církve. A tato Církev si každoročně připomíná
první příchod Ježíše Krista v ponížení a utrpení a vyhlíží
Jeho slíbený druhý příchod, nyní již příchod v moci a slávě.
I když na Kristův příchod čekáme více než 2000 let, věříme,
že Kristus určitě přijde, přestože nevíme přesně kdy.
Nicméně vše nasvědčuje tomu, že Ježíšův příchod se kvapem
blíží.
Daruj nám, nebeský Otče, dostatek milosti, aby
nás Kristův příchod nezastihl nepřipravené. Abychom mohli ten
den očekávat beze strachu před Božím soudem. Ať
využijeme probíhající adventní dobu k modlitbám a rozjímání.
Ať se cvičíme v kajícnosti, trpělivosti, čekání,
vytrvalosti a sebezáporu. Ať znásobíme své úsilí
o svatost, bez které nikdo neuzří Pána. A ať přitom
nezapomínáme na materiální, duchovní a mravní bídu našich
bližním a zvlášť českého národa. Kéž se stane pro nás
advent opravdu duchovně bohatým a uvede nás vstříc
přicházejícímu Kristu.
Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za
toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána
Ježíše Krista. Amen.
Stanislav Heczko