Časopis roku 2007, zpravodajský týdeník Respekt, ve svém 43 čísle napsal to, co už dávno víme. Politická verze amerického evangelikalismu, která je žel nerozlučně spojena s náboženskou, utrpěla politickou porážku a možná se zase dostane na politický vršek, ale bude si muset počkat nějaký čas na střídání politických stráží.

Proč do toho stále pletu slovo politika? Protože tam je. Evangelikální křesťané nejsou jen reformovaní protestanté, episkopalisté, lutherští protestanté, katolíci, presbyteriáni či co dalšího, ale jsou především evangelikálové. Což je vymezení proti dalším křesťanům. Ryze politické. Nestačí nám napsat evangelický, ale musíme mít evangelikální.

Respekt v čísle 43/2008 popsal americké volby a dlouhodobé politické angažmá evangelikálů. Jenže slovo evangelical přeložil jako evangelický. To ale okamžitě napadl překladatel znalý pojmů a v čísle 44/2008 přidal výtku také plnou nejasného vymezení: „Pro české slovo evangelík... existuje anglický ekvivalent „Protestant“ označující ty, kteří se hlásí k prvním reformačním vlnám (husitské, lutherské, kalvínské). Ti... se zasloužili o lepší vzdělání, pořádek, větší svobodu a autonomii jednotlivce. Nepoškozujte, prosím, jméno těch druhých.“ Vymezení také politické, rozdělující a nepřesné. Všichni dávno víme, že nezáleží na kolonce a barvě vyznání, ale na osobní či společné zralosti církevního společenství – zda je dostatek úcty ke vzdělání, svobodám a pořádku, dokonce v lidských mezích autonomii jednotlivců.

Snad mi porozumíte, když zmínku překladatele nazvu nesmyslnou. Především proto, že křesťanství stojí na smlouvách (Staré a Nové Smlouvě v Bibli), které nepřipouštějí autonomii. Jeden je tu vládcem a my jsme jeho poddaní. To proto, že je nejosvícenějším vládcem. Jinak to v křesťanství nejde. V politických verzích náboženských proudů, tam jde všechno, i naprostá autonomie, která může tvrdit, že vládcem všeho je lidský rozum.

Jenže já nejsem nazlobený na překladatele. Já jen opakuji, že evangelikalismus je politické hnutí a nebylo moudré před léty přejmenovávat evangelickou alianci na evangelikální alianci. Nebylo moudré kazatelům v naší církvi zakázat členství v politických stranách a zároveň se zařadit do politického klubu. Bylo moudřejší ono dělení na evangelikály a ty ostatní odmítnout. Věřit a vyznávat můžeme jakkoliv a lidé si nás zařadí, když budou nutně potřebovat. A zařadí si nás podle našeho jednání mezi praštěné křesťany ze sekty nebo jinam, kde od nás budou čekat něco rozumného.

Co by bylo dobré udělat nyní? To přesně nevím. Omluvit se kazateli, který musel církev opustit v důsledku svého členství v politické straně? Možná. Nepřijímat finanční příspěvky poskytované s podmínkou jasné a hlasité profilace jako evangelikální? Snad. Vysvětlovat i jiné stránky hnutí, které někdo potřebuje nazývat evangelikální, protože prezentace je zatím (díky politickým aktivitám našich bratří a sester v Americe) příliš jednostranná. Asi ano.

Vím, co budu dělat já. Mluvit o tom.

Daniel Kvasnička
kazatel Církve bratrské

www.danielkvasnicka.info