Postupná rekonfigurace Jižní baptistické konvence (SBC) během posledních 40 let se snadno může stát scénářem pro proměny Bratrské jednoty baptistů v blízké budoucnosti. Může být proto užitečné seznámit se základními rysy proměn ve fungování této baptistické denominace.

V roce 1979 skupina vedená Paulem Presslerem a Paige Pattersonem utvořila politickou koalici, která byla vytvořena pro prosazení změn v SBC. Změny, které tato skupina prosadila, zvýšily moc pastora nad sborem, zredukovaly vzdělávání v seminářích na indoktrinaci, nastolily požadavek přísné doktrinální shody, vyvýšily Bibli nad Krista a podrobily ženy moci muže v církvi i domově. 

Mnoho Jižních baptistů oponovalo tomuto programu. Koalice Pressler-Patterson však byla navzdory ostrému odporu schopna při sjezdech konvence v osmdesátých letech 20. století shromáždit kolem 55% hlasů. Rok 1990 pak představuje počátek nejvýznamnějších rekonfigurací v historii SBC.

Mnoho povyku pro nic ?

Rozbor vyznání "Baptist Faith & Message" (co může znamenat pro vás a vaše sbory)

Baptisté vždy kladli důraz na svobodu - na svobodu svědomí a svobodu místního sboru. Historie SBC má svůj počátek v roce 1845, kdy vznikl "První baptistický sbor" ve městě Augusta v Georgii. Tehdy odmítli přijmout jakékoliv obecné vyjádření svého učení, vyznání, nebo dokonce krédo. Jejich postoj byl založen na "baptistické averzi ke všem krédům". Po dobu osmdesáti let, od roku 1845 do roku 1925, neměli tzv. Jižní Baptisté žádné oficiální vyznání víry.

To se v roce 1925 změnilo. Na začátku 20. století byla kvůli sporům s evolucionisty v SBC stanovena komise, které předsedal E. Y. Mullins. Ta měla za úkol navrhnout a doporučit prohlášení baptistické víry. Toto prohlášení bylo z větší části založeno na upraveném vyznání New Hampshire Confession z roku 1833 a bylo dostačující po 38 let. 

V roce 1963 ale opět Jižní baptisté v reakci na to, co někteří vnímali jako hrozbu modernismu, přepracovali svůj doktrinální dokument tak, aby vyhovoval současné teologické situaci. Stojí za povšimnutí, že tvůrci "Baptist Faith & Message" z roku 1963 (i ti, kteří je v tomtéž roce přijali na výročním sjezdu konvence) znovu zdůraznili, že toto prohlášení není vyznáním víry. Herschel Hobbs, předseda skupiny, která sepsala prohlášení z roku 1963, řekl: "baptisté se vždy zdráhali přijmout cokoliv, co by připomínalo krédo nebo vyznání víry, které by byli lidé nuceni podepsat." 

Do tohoto okamžiku můžeme tedy shrnout historii Jižních baptistů takto: 80 let bez vyznání i bez prohlášení, a pak 75 let s dvěma různými prohlášeními, ale bez potřeby vnucovat sborům nebo jednotlivcům jakoukoliv doktrinální uniformitu. Jak řekl teolog Fisher Humphrey: "Baptisté nemají kréda. Trvají na tom, že pro život a víru křesťana je jediným autoritativním textem Bible." 

Nová garnitura denominačních vůdců SBC po roce 1990 tento odmítavý postoj k formulování vyznání víry, který patří k baptistické historii, změnila. Přijetím zásadní novely denominačního vyznání "Baptist Faith & Message" na sjezdu konvence v roce 2000 získali vůdcové SBC nástroj vyžadující doktrinální přizpůsobivost, která nemá v baptistické historii obdoby. 

The Baptist Faith & Message verze z roku 2000

Většina zájmu médií byla zaměřena na to, že "Baptist Faith & Message 2000" vylučuje ženy z oblasti kazatelské práce. To je důležité téma a budeme se mu v tomto rozboru také věnovat. BF&M ale vyvolává ještě další - z baptistického hlediska velmi pozoruhodné - otázky. Mezi nimi jsou nejdůležitější patrně tyto:

1) Jaké má v baptistickém myšlení místo právo každého jednotlivce na vlastní úsudek (soul competency - osobní právo a zodpovědnost interpretovat Písmo a praktikovat víru jako jedinec před Bohem. Soul competency budeme dál překládat termínem "osobní zodpovědnost")

2) Jaký je vztah mezi Ježíšem a Biblí

Více autority, méně svobody

I po zběžném pročtení je jasné, že se BF&M 2000 snaží "utáhnout" teologické obruče kolem srdcí a životů věřících, hlásících se k Jižním baptistům. Je to zřejmé ze dvou změn:

1) odstranění důrazu na "osobní zodpovědnost"

2) zdůraznění "doktrinální vykazatelnosti"

Preambule prohlášení z roku 1963 obsahuje tato důležitá slova: "Baptisté zdůrazňují osobní zodpovědnost před Bohem, svobodu náboženského vyznání a všeobecné kněžství věřících."

Původní návrh prohlášení, který předložila revizní komise v roce 2000, nezmiňoval ani "osobní zodpovědnost", ani "všeobecné kněžství věřících".

Po silné kritice v týdnech před sjezdem komise souhlasila s tím, že do nového znění mohou být tyto vzácné baptistické termíny znovu vloženy. Jejich důraz byl ale jemně otupen. Místo toho, že baptistům jsou tyto zásady drahé (cherish), jak to bylo vyjádřeno v prohlášení z roku 1963, říká nová preambule, že baptisté tyto principy uznávají (honor). Podstatnější ale je, že preambule požaduje od věřících "vykazatelnost jednoho před druhým v poddanosti Božímu Slovu."

Zde nejde pouze o změnu sémantiky. Je znepokojivé, že učení, které F. Y. Mullins nazval "baptistickým jedinečným příspěvkem k náboženskému životu a myšlení lidstva", bylo v dokumentu, který má nově definovat teologii Jižních baptistů, změněno.

Jistě, baptisté věří, že jsme zodpovědní zkoumat svou víru s ohledem na to, co nám říkají ostatní křesťané. Ale baptisté také věřili tomu, že v nejhlubší rovině je člověk zodpovědný pouze před Bohem. Kdybychom předpokládali cokoliv jiného, umožňujeme tím, aby lidský soud hodnotil kvalitu něčí křesťanské víry a přesvědčení.

Proč dochází ke snížení důrazu na "osobní zodpovědnost" a "všeobecné kněžství"? Stačí letmo pohlédnout na nedávnou minulost a nacházíme odpověď: Ti, kteří jsou v SBC v současnosti u moci, vědomě podrývají tento baptistický princip proto, aby zvýšili autoritu kazatele a struktur denominace.

Shrňme některé historické události:

- při rozboru Mullinsových textů označil Al Mohler (prezident Southern Seminary a jeden z architektů BF&M) v roce 1997 nauku o "osobní zodpovědnosti" za "kyselinu rozežírající náboženskou autoritu, kongregacionalismus, konfesionalismus a vzájemnou teologickou vykazatelnost." 

- v roce 1998 byl na sjezdu SBC jedním z delegátů předložen návrh, který se týkal pojetí pastorální autority. V návrhu tvrdil, že "všeobecné kněžství věřících" je ve vývoji baptismu poměrně nedávnou novinkou, a že "kazatel je vládcem sboru." 

- BF&M 2000 snížilo význam historické doktríny o osobní odpovědnosti na úkor nové doktríny o vykazatelnosti.

Všimněte si také, co je z verze roku 1963 vynecháno a co naopak přidáno. Preambule z roku 1963 říká o baptistických vyznáních toto: "Taková prohlášení nebyla nikdy vnímána jako celistvé a neomylné vyznání víry nebo jako oficiální krédo se závaznou autoritou." 

Nové prohlášení sice přiznává, že nemá kvalitu "úplnosti nebo neomylnosti," ale nikde již není řečeno, že se nejedná o krédo. Naopak, nyní obsahuje výroky, které vyžadují, aby v praxi fungovalo právě takto. Preambule z roku 2000 mluví o vyznání víry jako o "nástroji doktrinální vykazatelnosti" a tvrdí, že učení vyjádřené BF&M je "základem baptistické tradice víry a praxe." 

Není těžké domyslet důsledky těchto výroků. "Nástroj doktrinální vykazatelnosti" - to zní velmi podobně jako nástroj pro rozlišení toho, čemu kdo věří: jinými slovy krédo. Když Hobbs mluvil o "osobní zodpovědnosti" a svobodě v preambuli dokumentu z roku 1963, sám poznamenal, že jestli budou tato slova "popřena nebo ignorována, pak se prohlášení stává krédem." 

Další vývoj SBC potvrdil, že BF&M může být použito k "vyspolečenštění", vyloučení jednotlivců ze sboru nebo celých sborů z SBC. Společně s upevňováním svých pozic fundamentalisté prosazují "vykazatelnost" v životě celé denominace. Určitým způsobem se to tedy týká všech baptistů patřících do sborů SBC. 

Více knihy, méně Ježíše

Charles Wade, výkonný ředitel Baptist General Convention v Texasu, poznamenal, že BF&M 2000 "vyvyšuje Bibli nad Krista". Tony Cartledge, editor baptistického časopisu "Biblical Recorder," který vychází v Severní Karolíně, řekl: "Změny v posunu vnímání nejvyšší křesťanské autority od Živého Slova ke slovu psanému umenšují význam osobní zkušenosti věřícího s Kristem jako vodítka pro víru a praxi.“ Kristus už není chápán jako vrchol Božího sebezjevení, ale jako předmět (focus) Božího zapsaného zjevení. Pro baptistu by měl jakýkoliv dokument, který vyvyšuje cokoliv - včetně Bible - nad Ježíše hluboce znepokojivý.

V oddíle BF&M, který nese název "Písmo," byly udělány tři změny. Místo zmínky o Bibli jako "záznamu Božího zjevení" se mluví o tom, že Bible "je Boží zjevení". Pak je přidána věta "proto je celé Písmo zcela pravdivé a věrohodné." A za třetí: věta "Kritérium, podle kterého má být Bible vykládána, je Ježíš Kristus." byla nahrazena větou "Celé Písmo je svědectvím o Kristu, který je sám předmětem (focus) Božího zjevení."

Podobné teologické nuance jsou bezpochyby v každodenním zápase o křesťanský život snadno přehlédnutelné. Ostatně - je pro většinu lidí nějak významné, že mluví o Bibli jako o "zjevení," a ne jako o "záznamu zjevení"? A co na tom, že prohlášení vynechává větu, která mluví o Kristu jako o "kritériu" pro interpretaci Bible?

Uvažte následující: jestli je Bible "Božím sebezjevením člověku," co potom s Ježíšem? Nevěří většina baptistů v to, že Ježíš je Božím sebezjevením člověku? Ano, Bible předává příběh tohoto zjevení. Ze stránek Bible přichází tato osoba, která není nikým jiným než Slovo tělem učiněné. Ale tvrzení, že Bible "je zjevení," ji vynáší nad Ježíše Krista. A to je v protikladu vůči tomu, co vyznávali baptisté v minulosti. 

Ačkoliv jako baptisté přijímáme Písmo jako hlavní vodítko pro víru a praxi, jsme na prvním místě a především Ježíšovým lidem, který věří, že vše před a po Kristu musí být vykládáno ve světle Kristova života a učení. Když někdo nazve Bibli Božím zjevením a pak o Ježíši mluví jako o „tématu tohoto zjevení,“ pak to vypadá, jako by zjevením bylo ono psané slovo, zatímco Ježíš, který je jeho hlavním tématem, je jen centrální částí mozaiky. Ježíše pak hodnotí podle kritéria Bible, a ne naopak. Tím vyvyšuje Bibli nad Ježíše.

Nikdo ale není spasen proto, že přečetl Bibli. Člověk může být vykoupen jen v osobním vztahu k Živému Slovu. Jak by tomu jinak bylo s prvotními křesťany, kteří spoléhali na Krista ještě před tím, než byla Bible napsaná? Nebo s těmi, kteří věřili v Krista v obdobích, kdy byla Bible dostupná jen kněžím? A nebo s našimi současníky v jiných kulturách, kteří sice slyšeli o Ježíši, ale nikdy neviděli Bibli?

Jak řekl Charles Wade: „Každá metoda výkladu Písma potřebuje vodítko. A pro baptisty by mělo být jasné, že tím vodítkem je Kristus. Christologický princip hermeneutiky je klíčový a komise jej vynechala. To je velmi politováníhodné.“ 

Více mužů, méně žen

Jak jsme zmínili dříve, většina novinových článků, které se týkaly BF&M 2000, se zaměřila na odstavec nazvaný „Církev,“ ve kterém pisatelé odepřeli ženám možnost kazatelské služby. Prohlášení tvrdí: „Ač jsou pro službu v církvi obdarováni muži i ženy, jsou podle Písma pro službu kazatele způsobilí pouze muži.“ Je jasné, že ti, kteří tomuto věří, jsou schopni svůj postoj biblicky podložit. 

Na druhou stranu jsou své stanovisko na podkladě Písma schopni obhájit i ti, kteří s nimi nesouhlasí. Například v 11. kapitole 1. listu ke Korintským v pátém verši mluví apoštol Pavel o prorokování. Vyzývá muže, aby prorokovali s odkrytou a ženy se zakrytou hlavou. Za prvé - ani nejhorlivější Jižní baptista dnes nevyžaduje, aby se ženy zahalovaly. Druhou a podstatnější věcí je to, že doslovný význam slova „prorokovat“ znamená kázat, a to je tu povoleno mužům i ženám. Ano, je pravdou, že v 1. Korintským 14:34 říká Pavel, že ženy mají zůstat v tichosti a v 1. Timoteovi 2:12  zakazuje ženě mít autoritu nad mužem. Na druhou stranu Pavel přikazuje v epištole Římanům 16:2 církvi v Římě (tedy i mužům), aby přijali Foibé (ženu) a pomáhali jí, kdyby je v něčem potřebovala, protože i ona byla jeho “pomocnicí.” V evangeliu podle Lukáše 2:36 se mluví o Anně, která byla “prorokyně,” a která “o Něm mluvila všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.” To zní téměř jako by Anna byla kazatelkou. I když tato pasáž nemluví nutně o kazatelském úřadu, může být vedle mnoha jiných důkazem toho, že v Bibli nacházíme jakési vnitřní napětí ve věci služby žen. 

Proto bychom měli být opatrní v dokazování správnosti konkrétního stanoviska. Bible tu nechává prostor interpretaci a my bychom jej měli respektovat. Je ironické, že v den, kdy komise SBC zveřejnila svůj návrh revize BF&M, vyšel v USA Today článek o kazatelce Anne Graham Lotz, dceři slavného evangelisty Billy Grahama. Graham jí v článku nazývá “nejlepším kazatelem v rodině.”

Vůdcové SBC mají plné právo vyjadřovat své názory na roli žen v církvi, ale tím, že své specifické pojetí prosazují jako jediné biblicky správné, pošlapávají právo místního sboru o takových věcech rozhodovat sám za sebe.

Je ale možné zmínit ještě jednu věc. Proč je právě role kazatele povýšena na místo nedosažitelné ženám? Co je na této pozici tak zvláštní? Není tím pozice kazatele vyvýšena nad všechny ostatní? Jestli ano, pak je to pro baptisty, kteří věřili tomu, že všichni lidé mají právo Bohu naslouchat a sloužit, zcela cizorodá myšlenka.

Důsledky pro místní církev

Na první pohled se zdá, že zmíněné změny nemají na život běžného baptisty žádný podstatný dopad. Nakonec jsou stejně lidé většinou příliš zaneprázdněni svým povoláním a rodinou, než aby se zaměstnávali něčím, co se odehrává na vzdálené půdě vedení denominace, se kterou nemají moc zkušeností. A většina kazatelů je příliš zaměstnána přípravou kázání, návštěvami nemocných a vedením různých setkání, než aby se věnovali teologickým nuancím.

Při bližším pohledu však rekonfigurace SBC vyžaduje naši pozornost, protože ohrožuje samu podstatu toho, co znamená žít křesťanský život jako baptista. Předpokládáme, že nám žádné věroučné prohlášení nemůže být a nebude nuceno. Každý sbor přece spolupracuje v rámci denominace na dobrovolné bázi, stejně tak jako je někdo dobrovolně členem sboru. Můžeme tedy v rámci denominace spolupracovat, nebo se můžeme kdykoliv rozhodnout a tuto spolupráci ukončit.

To je sice pravda, ale je také nutné zmínit, že na členy sborů a sbory je v SBC vyvíjen silný tlak, aby se přizpůsobili většině. Jestliže se SBC na svém výročním setkání dopracuje k přijetí určitého názoru, jestliže je pak tento názor vyučován na seminářích, které SBC patří a které má pod kontrolou, jestliže je prosazován ve vzdělávacích materiálech, které SBC vydává a jestliže vůdcové SBC vydávají prohlášení, že to je „to čemu baptisté věří,“ pak je pro většinu řadových baptistů velmi složité takto propagovaný názor odmítnout. Nebo prostě stačí problematiku stále omílat z kazatelny. A tím se to vzdálené dostává přímo ke kořenům místních sborů.

Většina sborů SBC se k BF&M hlásí. Je ale nutné upřesnit ke které verzi. K té z roku 1963, 1998, nebo 2000? To, co bylo v roce 2000 odhlasováno v Orlandu, se stalo standardem, podle kterého je poměřována pravověrnost a přijatelnost místních sborů a jednotlivých baptistů.

Proces rekonfigurace SBC byl dovršen v roce 2004 vystoupením této baptistické denominace ze Světového svazu baptistů.

Závěrečné otázky:

Mnoho baptistů vidí v BF&M 2000 další krok v postupné snaze SBC vnutit baptistům jednotné vyznání víry. Jak řekl Charles Wade: "Tento dokument se stal krédem." 
 
To vše má mezi Jižními baptisty své důsledky. Budou ti, kteří se účastní bohoslužeb a finanční podpory SBC, nadále trvat na svobodě (od) vyznání? Nebo se přizpůsobí denominačnímu systému, který se natolik vzdálil baptistickému dědictví? Přijmou v tichosti nevyhnutelné jařmo doktrinální konformity, ke které je vedoucí SBC vedou? Nebo budou pozorně sledovat, nezávisle uvažovat a odvážně jednat? 

Na tyto otázky si v brzké budoucnosti i v BJB bude muset odpovědět každý člen každého sboru. Kéž by jí každý z nás čelil jako autentický baptistický křesťan - v Kristu svobodný Bohu sloužit a uctívat jej tak, jak nás k tomu volá.