Chci pak, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista Bůh.
Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá svou hlavu.
každá žena pak, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá svou hlavu. Je to stejné jako kdyby byla dohola ostříhána (dosl. oholena).
Jestliže pak si žena nezahaluje hlavu, ať se ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať si hlavu zahaluje.
Muž pak si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a slávou Boží, žena pak je sláva muže.
Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže.
Muž přece nebyl stvořen pro/skrze ženu, ale žena pro/skrze muže.
Proto má žena mít na hlavě [znamení] moci kvůli (skrze) andělům.
Avšak v Kristu není žena bez muže ani muž bez ženy.
Vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha.
Sami posuďte: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou?
Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou,
pro ženu pak slávou? Jsou jí totiž dány namísto pokrývky hlavy.
Jestliže má někdo sklon být [v tomto ohledu] neústupný [říkám]: my takový obyčej nemáme a ani církve Boží.

Opět si poukažme nejprve na klíčové verše tohoto textu:

Verš 3. Po přečtení tohoto verše se nám může zdá, zde je zde jasně řečeno, kdo je víc. Avšak pozor, Pavel tady opět činí srovnání: Jako je muž hlavou ženy, tak je Bůh hlavou Krista. Kritická otázka je pak následující: Kdo je větší: Kristus nebo Bůh Otec? Odpověď je zřejmá: ani jeden. Jako křesťané, kteří svou víru zakládají na Písmu, věříme v rovnost všech osob Boží trojice! 

Zde je důležité pochopit rozdíl, který chápe již Luther a jeho následovníci, totiž rozdíl mezi osobami na jedné straně a mezi jejich úlohami na straně druhé. Ačkoliv Kristus je plně Bohem stejně jako Bůh Otec, přesto nám Písmo říká, že se pro lásku k člověku a s cílem člověka zachránit (a také ho něco naučit o vzájemných vztazích) rozhodl přijmout synovský vztah k Bohu Otci. To však rozhodně neznamená, že Kristus je někdo menší či méněcennější než Bůh Otec!

Stejně jako v případě vztahů v Boží trojici, panuje i v případě vtahu muže a ženy naprostá absence jakékoliv méněcennosti či nadřazenosti jednoho nad druhým. Avšak v prostředí hříchu, z důvodů, které již byly naznačeny výše, uznal Bůh za vhodné určit zde jakýsi účelový princip, který říká, že v případě krizových či patových situací musí někdo rozhodnout co dál. A Bůh tím pověřuje muže. „Rovnost v hodnotě neznamená identitu úloh“ (J. H. Yoder).

Verše 11.12. V Kristu je jednota, protože nad vším a ve všem je Bůh, který je původcem všeho. Všude vládne harmon ie a soulad. Neexistuje větší či menší, je zde pouze stvoření Boží, které si je před svým Stvořitelem naprosto rovno. Díky Kristu pak můžeme toto nejen chápat, ale i reálně prožívat ve vzájemném společenství s Bohem: Avšak v Kristu není žena bez muže ani muž bez ženy... všecko pak je z Boha.

O co tedy jde v 1K 11. kapitole? Slovo na cestu výstižně překládá úvod této kapitoly takto: „Nelíbí se mi však móda, jakou u vás některé ženy začínají pěstovat: když ve veřejných shromážděních vzývají Boha nebo o něm hovoří, nezahalují si hlavu.“. Zdá se, že to o co jde v 1K 11 není určit, zda někdo je méně a někdo více, ale vyřešit dobově a společensky podmíněný problém, zda chodit do shromáždění se zahalenou hlavou či odkrytou (9x je v textu použit výraz „hlava“). A Pavlovým cílem je opět řád a soulad ve shromáždění i osobním životě a tedy dobré mínění o křesťanech ve společenském klimatu Korintu. Proto ustanovuje jistá „pravidla hry“.

Poznámky

V. 7 Tento verš doslovně říká: muž je obrazem a slávou Boží, žena pak je sláva muže. Tedy nikoli „odlesk mužovy slávy“ jak nepřesně překládá ČEP! Být něčí slávou rozhodně neznamená méněcennost. Výraz „doxa“ původně znamená „mínění", „uznání", „poznání" a až odvozeně (na základě Septuaginty) „sláva“, „čest“, „nádhera“ či „charakter“. Pak bychom měli textu rozumět např: „žena je uznáním muže“ či „žena je ctí muže“.

Bůh je oslaven existencí člověka, protože člověk je Bohu přítelem a partnerem. Bůh ho stvořil, aby se spolu s člověkem mohl radovat z bytí. Říká-li Pavel, že žena je „doxa“ muže, pak ji vidí jako bytost, která dává smysl mužově existenci. Muž by bez ženy nebyl nic. Tento verš má vést nás muže k pokoře a úctě k ženám a ne k povýšeneckému postoji. Mimochodem, jak již bylo řečeno výše, Bůh stvořil muže, ale muž neměl žádný podíl na stvoření ženy, protože byl v této chvíli v „narkóze“! Muž proto může jen pokorně přijmout výsadu, které se mu od Boha dostalo, totiž že může sdílet svůj život ve společnosti tak nádherné bytosti jakou je žena a dovolit, aby žena dala jeho životu plný smysl.

V. 8 Skutečnost, že muž byl stvořen jako první ještě neznamená, že je něco více (viz diskuse ke Gn 2). Byl stvořen sám bez ženy proto, aby si uvědomil svoji samotu a zatoužil po vztahu. Chybělo mu něco, co Bůh již vložil do ženy přímo!

V. 9 To, že žena byla stvořena pro muže, neznamená její podřadnou úlohu. Vysvětlili jsme si (Gn 2,18), že v hebrejském myšlení je ten kdo pomáhá minimálně na stejné úrovni ne-li výše než ten, komu je pomáháno. A žena je přeci „pomoc jemu rovná“. Eva byla tou, která Adamovi pomohla stát se plně člověkem.

Je však možný ještě jeden výklad tohoto verše, který závisí na překladu předložky „dia“. Pojí-li se tato předložka s 2. pádem překládá se obvykle jako „skrze“. Pojí-li se se 4. pádem (což je náš případ) překládá se jako „pro“. Ovšem v pozdní (helénistické) řečtině mívá někdy i tady význam jako ve 2. pádu, tedy „skrze“.  Pak by náš verš říkal, že „muž nebyl stvořen skrze ženu, ale žena skrze muže“. A to koresponduje s popisem ve 2. kapitole knihy Genesis. Pak pro pochopení tohoto výroku platí totéž, co bylo řečeno výše o v. 8.

V. 10 Doslovné znění: žena musí mít na hlavě moc kvůli andělům. Je třeba říci, že existují různé výklady tohoto verše. Pravděpodobně se však jedná skutečně o symbol či znamení (zřejmě šál na hlavě ženy), které říká, že žena má být pod mocí (neříká se konkrétně jakou, avšak pravděpodobně je podle kontextu míněn její zákonitý muž). Myslím, že tento text lze opět vysvětlit pastoračním záměrem apoštola Pavla: korintské křesťanky byly zřejmě vážným problémem pro místní sbor. To můžeme vidět ve 12.-14. kapitole, kde se Pavel snaží moudrým přístupem zabránit tomu, aby se všichni jeden přes druhého nesnažili přisvojit si stejný „dar“ mluvení jazyky. Pavel vede korintské k tomu, aby zamezili nekontrolovaným extatickým výlevům a mluvení jeden přes druhého viz 14,23.27.31

V Korintu se pravděpodobně na tomto chaosu výrazně podílely ženy, a proto Pavel dává jasné nařízení, že se ženy mají v takovém shromáždění držet „zpátky“ (diskuse ohledně výrazu mlčet následuje níže) viz 14,34.35. Pokud je to nutné, má tedy ženu, která se chová neúměrně situaci usměrnit její vlastní muž (a ne někdo cizí). Vnímám to jako Pavlův záměrný „krok směrem zpět“, protože křesťanské společenství nebylo zralé na to, aby zvládlo rovnocenný vztah mužů a žen (stejně jako např. Pavel nemohl razantně a najednou vykořenit otroctví). Proto by narážka na znamení moci na hlavě ženy měla být chápána jako nezbytnost usměrnění příliš živelného a nezvladatelného chování žen v korintském sboru. A aplikace tohoto znamení pak jako přizpůsobení se kultuře a zvyklostem 1. století n. l.  

[Zmínka o andělích se většinou vysvětluje jako odhalení transcendentní skutečnosti, kdy nepadlí andělé jsou přítomni bohoslužbě. Pak je zřejmé, že je zneuctěním Boha pokud se v přítomnosti jeho vyslanců dějí nepřístojnosti. Možný další výklad se pojí s přiřazením alternativního významu předložce „dia“ (viz výklad v. 9). Pak by se překládalo „skrze anděly“ což by implikovalo, že je to Bůh, kdo skrze službu andělů, dává ženě záruku důstojnosti a bezpečí.]

v. 14 Co je tím učením přírody, které Pavel má na mysli? Daniel Duda v jedné přednášce  poukázal v souvislosti s tímto textem s nadsázkou na biologická fakta: srovnáme-li lva a lvici docházíme k názoru, že nás příroda učí, že muž má mít vlasy krátké a žena dlouhé? Pavel zde má tedy na mysli dobový zvyk Židů, Řeků a Římanů, kdy ženy nosili dlouhé vlasy a muži krátké a nikoli nějaký univerzální přírodní zákon. Cokoliv jiného bylo nespolečenské až řekněme ostudné v 1. stol. n. l. Z tohoto důrazu vidíme, že celá pasáž řeší kulturní problém a že Pavlovým cílem je vyrovnat se s tím tak, aby nikdo nebyl pohoršen a na křesťanský sbor v Korintu nepadlo špatné světlo. To je také potvrzeno výrazem „obyčej" ve v. 16.

Je tedy zřejmé, že z takovýchto textů je třeba pochopit princip a ne bezmyšlenkovitě aplikovat totéž. Kdyby Pavel psal svůj dopis dnes, rozhodně by nenapsal, že příroda to učí takto, protože mj. když dnes v metru vidíme zezadu člověka s dlouhými vlasy, nikdo se neodváží oslovit ho slečno či paní, dokud ho neobejde a neuvidí z profilu.

Zdroj: Biblický pohled na vztah muže a ženy - exegetická studie Pavla Škody

biblickestudie.cz/studie/muz_a_zena.pdf