AD "STANOVISKO BAPTISTY K EXKLUZIVITĚ BAPTISTY" (ET 10-11/2013)

REAKCE

Jsem baptista prakticky od narození, ale členem baptistického sboru ve Vikýřovicích od svých 21 roků, kdy jsem byl pokřtěn ponořením a přijat do sboru (viz vzpomínky Karla Jersáka). Ale jsem také dlouholetým odběratelem a čtenářem "Kostnických jisker" a zvláště v posledních létech časopis přečtu vždy prakticky jedním dechem, některé články i 2x až 3x. Ale ne vždycky se úplně se vším ztotožnuji.

Jsem šťastný, že jsem se narodil baptistickým rodičům a že jsem potomek těch, kteří proto, aby svého Pána mohli svobodně vyznávat, opustili všechen svůj majetek a spolehli se úplně na Boží péči a přežili – jak jeden z členů naší široké rodiny vystopoval náš rod Jersáků až do doby tragické bitvy na Bíle hoře. Ale k baptistům se připojili na působení německých baptistů začátkem druhé poloviny 19. století.

Ale teď k tomu článku: Budu ho adresovat autorovi - doufám, že Kostnické jiskry čte: Pane inženýre, já jsem totiž také toho názoru, abychom nepřijímali restituce. Píšete: x procent baptistů přehlasovalo... Nevíte kolik procent? - Já jsem na setkání zástupců sborů nebyl, ale vím, že to bylo nad 50 % zástupců sborů, protože všechny sbory dostaly předem úkol projednat otázku restitucí ve sborech a skrze své zástupce hlasovat pro, nebo proti. A tito zástupci sborů odhlasovali, jak odhlasovali. Pro mě je to naprosto spravedlivé. A potom - já si nejsem vůbec vědom toho, že by komunisté, i když jsem zásadně proti nim, nám zabavili nějaký majetek. A tím se nás restituce vůbec netýká.

Udivuje mě, že restituce přijímají i církve, které vznikly až po revoluci, i když mně není neznámé, že těmto církvím uděluje Římskokatolická církev ze svého limitu.

A nakonec je řeč o penězích. Baptisté v naší zemi začali brát peníze od státu za komunistů, kteří nám vnutili plat - almužnu kazatelům (1100 Kč měsíčně), a tím si udělali nárok na kontrolu, což na plné čáře využili a hlídali nás na každém kroku. My s manželkou jsme už v důchodu skoro 30 roků a máme podprůměr státního důchodu a zvykli jsme si odkládat 10 % na Boží dílo a humanitární účely, ty peníze odložíme při výplatě - tím už vlastně nejsou naše a nikdy nám ještě nechyběly - a máme celkem 11 vnuků a 5 pravnuků a těm taky musí něco zůstat z našeho důchodu.

Jsme v Božích rukou a on říká jasně: "Nepečujte o život svůj“ Mt 6,25-34. To neznamená nepracovat a neusilovat o potřebné věci, ale vložit své potřeby do Božích rukou a netrápit se. Pán Ježíš u Matouše končí: "Hledejte nejprve království Božího a spravedlnosti jeho a toto vše bude vám přidáno" (v. 33). Tím jsme se řídili celý život a nikdy jsme nedostatek neměli....

Karel Jersák
Vikýřovice 11.dubna 2013
redakčně upraveno a zkráceno

JSEM JEŠTĚ PROTESTANT?

Nad stránkami Evangelického týdeníku rád prožívám chvilky zamyšlení, uspokojení, sounáležitosti, či nadšení. Co však dělat s tím, když mne nad četbou přepadne zděšení, jak se mi to stalo s článkem "Stanovisko baptisty k exkluzivitě baptistů" v ET 10-11/2013, pod nímž je podepsaný pan ing. Jan Kvasnička. Udělal bych lépe, kdybych si své zděšení nechal pro sebe? Snad to redakce spravedlivě rozsoudí.

Z médií se dovídáme, že české křesťanství se ocitlo ve zvláštní situaci, v jaké ještě nikdy nebylo. Dostalo nabídku rozdělit si obrovskou částku peněz - několik miliard korun. Údajně jako jakési odškodné. A nám křesťanům je z toho podivně. Je to dar od Pána Boha?

Stále ještě se hlásíme k přesvědčení, že jsme potomci a dědicové učení protestantů minulých století. Ale jak to s tím naším děděním protestantismu opravdu je? Když protestant patnáctého, šestnáctého, sedmnáctého století uslyšel z kázání slovní vazbu "velká nevěstka", nikdo mu nemusel vysvětlovat, co to znamená. Protestantem byl proto, že se svou vírou upínal ke křesťanství, jaké bylo před čtvrtým stoletím, než se organizování církve ujal císař římské říše Konstantin Veliký. Ten se rozhodl, že církev mu pomůže vyřešit problémy, které má s vládnutím, a on se za to církvi přiměřeně odmění. Právě ta odměna se stala počátkem všeho toho jmění. Co potřebuje církev, se neptal, rozhodující bylo, že to potřebovala jeho vláda.

Už v té době se ozývaly hlasy, že stav, kdy je církev donucena pomáhat vládci vládnout, se podobá znásilnění a pokud je to stav trvalý, je to podobné cizoložství. A pokud znásilněná církev ve svém stavu, pro odměny, které tím získala, nalezne dokonce zalíbení, je to nevěstčí zalíbení. Přestává být nevěstou Kristovou, je nevěstkou vládce, chráněna jeho zákony.

Nu co, peníze prý nesmrdí, řekl jeden náš pan president a pisatel „Stanoviska“, na které reaguji, se stydí za každého, kdo je na sebe tak namyšlený, že si troufá nemyslet totéž co on. Zkuste to, přivoňte si k nim, řekl římský císař Dioklecián, když zdanil používání římských záchodků. A krása svatopetrského dómu v Římě se nevytratí, když se dozvíme, že jeho stavbu financovaly římské nevěstince. Kdo by dnes na to myslel! Přece nám nezkazí naši tak dobrou vůli jedna jediná zapadlá větička z pentateuchu: "nevneseš mzdu nevěstky do domu Hospodinova" (Dt 23,18). Jen nějaký povýšenec by se tím nechal poplést, míní pisatel.

Můj duchovní učitel mi zanechal nezapomenutelné dědictví, poučení, radu, která se mi mnohokrát osvědčila a osvědčí se každému. Řekl mi, že "devadesátiprocentní pravda je stoprocentní lež". Jak vypadá taková devadesátiprocentní pravda? Ježíš na vrcholu chrámu a ďábel ho vyzývá: "No tak se nám předveď, ať vidíme, co opravdu jsi, skoč dolů. Je přece psáno, že andělé tě zachrání, aby se ti nic nestalo" (Mt 4,5.6). Už na první pohled ďábel říká pravdu, a to dokonce pravdu Písma. Ale devadesátiprocentní. A takovými pravdami se hemží nejen onen inkriminovaný článek, ale vlastně celá ta debata o církevních restitucích. Pokud si to připustíme.

Nakonec tady vyvstává otázka, která sluší být položena: "Budou mít důvod ty statisíce prostých, mně podobných křesťanů, své zbohacené církve milovat víc než dnes? Stanou se církve svým obohacením milováníhodnějšími? Zkusím si také zaprorokovat, ale bez fantazírování. Loni se církve dověděly ze sčítání lidu, že se za jejich stoupence pokládá o 20 % méně občanů než před deseti lety. Pokud restituce církevního majetku proběhne jak je naplánováno, a já věřím, že bez ohledu na tento dopis tomu tak bude, potom v příštím sčítání lidu za deset let se k církvím přihlásí pod vlivem této restituce zase nejméně o dalších 20 % občanů méně. Ale církve budou bohatší. Protože mi je skoro 90 let (viz rozhovor s Miroslavem Šlechtou), nevím, jestli se toho dožiji, abych si to ověřil. Jsem ještě protestant?

Miroslav Šlechta, Pardubice
redakčně upraveno a zkráceno

* * *

Příspěvek, vůči němuž se oba milí bratři ohrazují, nebyl otištěn zcela bezdůvodně. Ve stejném čísle jsem totiž referoval o konferenci k „Restitučně odlukovému zákonu“, kde jsem také podával zprávu o vystoupení představitele Bratrské jednoty baptistů, který zmínil, že i když se tato církev vzdala účasti na majetkovém vyrovnání, ozývají se uvnitř této církve opačné hlasy a že diskuse o probíraném tématu vlastně ještě není zcela uzavřena. Byť si nedokážeme představit, jak by to vyslovené stanovisko mohlo být zvráceno.

Ale to není naše starost a ani nechceme být soudci – jen můžeme referovat o protichůdných stanoviscích k této nesnadné otázce. Asi na ni nebude nikdy nalezena definitivní a jedině správná odpověď. Ale všechny hlasy, byť by vycházely z hlubokého osobního – a tím i zaujatého přesvědčení, by měly zaznívat smířlivěji a u vědomí, že je nám zatěžko prohlédnout všechny podrobnosti a úskalí této skutečnosti.

Dodatek - V sobotu 20. 4. 2013 delegáti sjezdu Bratrské jednoty baptistů, který se sešel v Chebu, potvrdili ještě přesvědčivěji svými hlasy dřívější rozhodnutí, že se tato církev nepřipojí ke smlouvě se státem o finančním odškodnění. Je tím vyjadřovaná snaha zachovat zásady svobodné, tzn. na státu nezávislé církve. Také mnozí členové této církve uznávají, že za minulého režimu jim nebyly způsobeny větší majetkové škody.

Bohumil Kejř

Zdroj: Evangelický týdeník - Kostnické jiskry 14/2013