Tehdy vytáhli Resín, král aramejský, a Pekach, syn Remaljášův, král izraelský, do boje proti Jeruzalému. Oblehli Achaza, ale nic proti němu v boji nezmohli. Toho času získal Resín, král aramejský, nazpět Élat pro Aram a vypudil Judejce z Élatu. Do Élatu vstoupili Edómci a sídlí tam až dodnes. Proto poslal Achaz posly k Tiglat-pileserovi, králi asyrskému, s prosbou: "Jsem tvůj otrok a tvůj syn. Vytáhni a vysvoboď mě ze spárů krále aramejského a ze spárů krále izraelského, kteří proti mně povstali." Achaz vzal stříbro a zlato, které se nacházelo v Hospodinově domě a mezi poklady domu královského, a poslal je králi asyrskému darem. Asyrský král jej vyslyšel. I vytáhl asyrský král proti Damašku, zmocnil se ho a vystěhoval jej do Kíru. Resína dal usmrtit. Král Achaz se odebral do Damašku, aby se tam setkal s Tiglat-pileserem, králem asyrským. Když uviděl oltář, který byl v Damašku, poslal král Achaz knězi Urijášovi nákres oltáře a plán všech prací. Kněz Urijáš postavil tedy oltář přesně tak, jak vzkázal král Achaz z Damašku. Kněz Urijáš tak učinil ještě před příchodem krále Achaza z Damašku. Když král z Damašku přišel a viděl oltář, přistoupil k oltáři a obětoval na něm. Zapálil na něm svou zápalnou oběť a oběť přídavnou, vykonal svou úlitbu a pokropil oltář krví z obětí pokojných. Bronzový oltář, který byl před Hospodinem, dal přemístit z místa před Hospodinovým domem, z místa mezi novým oltářem a Hospodinovým domem, a umístil jej stranou nového oltáře, k severu. (2.Královská 16:5-14)


Král Achaz ztrácí část území, které patřilo Judskému království. Už od dob Jozua tomu bylo tak, že Izrael dobýval nová území nebo získával ztracená nazpět tím, že odstranil ze svého středu hřích, posvětil se a ve víře v Hospodina šel do bitvy. Hospodin pak sám bojoval za ně. Jenže král Achaz nic takového nedělá a obrací se o pomoc k pohanskému králi. I nám křesťanům může hrozit, že Boží plán nebudeme naplňovat Božími prostředky, ale hledáním pomoci ve světě a spojováním se s ním.Tím Božím plánem pro církev a získávání nových území, může být hlásání evangelia a získávání neobrácených srdcí pro Krista. Boží způsob jak tento plán naplňovat je stejný jako z dob Jozua.

Můžeme si ale zvolit cestu politickou a světskou, cestu závislosti na těch, kdo neznají pravého Boha, tak jako král Achaz. Jistě, pomoc pro tohoto krále byla účinná, ale jen na první pohled. I nám se může zdát, že zdroj pomoci je spolehlivý, pomáhá nám dál fungovat a nijak nás neomezuje. Aramejský král Resín do Judska nepřijel, neznesvětil chrám, nezbořil oltář a nepostavil si tam svá božstva, jak bylo tehdy zvykem. Přesto ale nakonec v chrámu, na místě Hospodinova oltáře, stojí pohanský oltář zasvěcený božstvům asyrského krále, ke kterému se Achaz obrátil o pomoc. Hospodinův oltář je umístěn stranou. Zvláštní je, že bohoslužba dál funguje jako předtím, jenom oltář je jiný.

Ono totiž platí jedno pravidlo : To, čemu nebo komu věřím, na co, nebo na koho spoléhám, toho svědectví přijímám. Když my, jako křesťané málo věříme Bohu a více všemu kolem sebe a pomoc z těchto zdrojů přijímáme, stáváme se duchovními dlužníky toho, na koho spoléháme a jsme mnohem více otevřenější přijmout filosofii těch, kteří nám pomohli. V době Achazovi smrti a nástupu jeho syna Chizkiáše se ze spojence stává nepřítel. Judský král se Asýrii vzpírá a za to přichází tvdrdý trest. Ten na koho Juda dříve spoléhal se obrací proti němu, dobývá všechna opevněná města a stojí před branami Jeruzaléma. Naštěstí tuto situaci král Chizkiáš řeší důvěrou v Hospodina a celé Judsko je zachráněno.

Spojenectví s mocí a silou tohoto světa je pomíjivé a obrací se proti nám. Vede k rozdvojenému srdci, náklonosti k bohům tohoto světa a ke spojenectví duchovnímu, jako u krále Achaze. Obracejme se o pomoc ke Kristu. Volejme k Hospodinu, jako tehdy král Chizkiáš. V Kristu je záchrana jistá. On se o nás postará.