V den, kdy byla z BJB vyloučena Topolka jsme četli ve Slovech života toto Slovo:
27.4. 2019 Slova života
Rozhovor s Šimonem Petrem
Ježíš mu řekl: „Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“
(J 21,18)
Když jsme byli „bez Boha na světě“ (Ef 2,12), dělali jsme si, co jsme chtěli, ale když jsme jako jeho děti v Kristu zapojeni do jeho oslavy, podstupujeme to, co je nám v rámci této oslavy uloženo. Jiným je uloženo něco jiného a není naším posláním je kontrolovat, ale smíme a máme je svým příkladem inspirovat a povzbuzovat. I to je součást naší pastýřské služby, našeho následování Mistra.
První křesťané pro své vyznání často trpěli a přijímali to s noblesou jako zvláštní výsadu. V některých církevních kruzích bylo pak utrpení vnímáno jako jedno z nezadatelných znamení pravé církve. Určité výroky v Novém zákoně k takovým závěrům svádějí (Mk 10,39; Mt 10,16-25; J 16,33), ale náš oddíl – tak jako mnohé jiné – tomu nenasvědčuje. Víra (důvěra a věrnost) má mnoho podob. „Dobrá zvěst“ nás zve a volá k tomu, abychom se nezabydlovali v tom, co nemá budoucnost. To bývá náročné, nikoliv však nutně ztrátové. Kdo setrvá ve víře, nebude zahanben.
Petr Macek (Praha 4 – Na Topolce)