Notabene - Hydepark baptistů - Návrh sboru v Praze - Církev XXI. století o závaznosti církevních konfesí

Navrhujeme, aby došlo ke změně ve formulaci našich "zásad a stanovisek", konktrétně bodu číslo 3:
„3. Jsme součástí v dějinách vzniklé církve Ježíše Krista a vyznáváme víru v jednoho Boha – Otce, Syna a Ducha svatého.

Baptistické sbory navazují na svědectví a praxi prvotní církve a duchovní tradici protestantské reformace v Evropě. K jejím ústředním principům se hlásí. ~~Nemají~~ Za závazné církevní konfese pokládají vyznavačské dokumenty prvních století církve - (Apoštolské vyznání víry, Nicejskocařihradské vyznání a Chalcedonskou definici~~) však pokládají za svědectví křesťanské pravdě~~."

Odůvodněni:

V aktuálních zásadách máme uvedeno, že "vyznáváme víru v jednoho Boha - Otce, Syna a Ducha svatého". Není, ale dále vysvětleno, zda náhodou nejsme Patripassianisté nebo Sabellianisté. Třeba věříme v adopcianistický monarchismus nebo nějakou podobu subordinacianismu. Anebo je to u nás čirý modalismus? Co přesně věříme o Bohu Otci Synu a Duchu svatému? Může každý sbor v BJB vykládat naše vyznáni o Bohu jedním z výše uvedených způsobu?

Jedna z hlavních motivací ke změně několika slov v našich Zásadách a stanoviscích je abychom měli něco konkrétního, v čem bychom se mohli všichni sjednotit. Dle naší "Ústavy" cílem BJB je "poskytovat základnu pro spolupráci baptistických sborů stejného teologického zaměření". Uvedené kréda pojednávají o podstatě naší víry, proto si myslíme, že je správné zdůraznit a vyznat, že se těchto vyznání hodláme závazně, otevřeně, upřímně a ze srdce držet.

Máme nejenom nezávazně přihlížet k formulacím víry, na kterých církev budovala své učení a praxi, ale ochotně přiznat, že jsou i pro nás závazné. Myslíme si, že vyznání víry slouží jako záchytné body, které formulují a formují křesťanské myšlení.

Otázka tedy není, zda tyto raní vyznání víry budou najednou nadřazené Písmu nebo na stejné úrovni jako Bible. Otázka zni, zda považujeme tato vyznání za věrnou expozici Bible a pravdivou formulace naše společné víry i dnes? Zda jsme součástí téhož Ducha, který vedl ranou církev k vyslovení těchto pravd, anebo k nám dnes promlouvá jiný duch?