Rád bych zde ukázal na učení, které bere lidem naději. Tím učením je kalvinismus. Pokusím se zde ukázat rozdíl mezi biblickým a kalvinistickým učením. Bible nás učí, že Kristus je Spasitelem světa, nikoli toliko vyvolených (J. 4:42; 1J. 4:14). Kalvinismus toto popírá, neboť učí, že existují dvě skupiny lidí: Bohem předem vyvolených a lidí Bohem a předem bez příčiny zavržených. Tím popírá Boží spravedlnost (5M. 32:4 aj.).
Kalvinismus tedy hlásá omezenost Spasitelovy oběti, tj. že Spasitel zemřel pouze za některé, tedy vyvolené, což ale znamená, že z tohoto hlediska je Jeho oběť nedokonalá!!! Kdo však Bohu něco upírá, je pod Božím soudem; Bůh mu odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města (Zj. 22:19).
I. Některé výroky Písma, které odporují kalvinismu
A) Výroky o žalářníkovi
V Písmu je obsažen princip: nejdřív víra - potom spasení. Kalvinisté tento princip obrací, následkem čehož minimálně tento výrok Písma ztrácí smysl:
Sk. 16:31 "A oni řekli: Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům."
Pokud byl takto osloven vyvolený, pak tento výrok nemá smysl, neboť vyvolený je už předem spasen.
Pokud byl takto osloven zavržený, pak tento výrok také nemá smysl, neboť zavržený je předem zavržen a nemůže na tom nic změnit.
B) Výroky o přicházení ke Kristu
J. 6:44 "Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal;"
J. 6:37 "Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven."
Komu to Spasitel praví? Učedníkům? Nikoli - ale Židům!!! Spasitel zde vyjádřil naprosto nový, revoluční fakt, že od této doby již není možná spása skrze Hospodina - ale jen skrze Krista, který je cestou, Pravdou a Životem a jedinými Dveřmi vedoucími k Otci (J. 10:9; J. 14:6). Jen Spasitel odpouští hříchy (Mt. 9:2; Lk. 5:20; Lk. 7:48). Od této chvíle je židovská bohoslužba (vzdor stále ještě stojícímu chrámu) již mrtvá a funguje jen formálně. Židy milující Boha posílá Otec k Synu (J. 6:44). Vzdor tomu mnozí z učedníků od Pána odešli (J. 6:66). Měli svobodnou vůli, avšak nevytrvali (Mt. 24:13). Spasitel vyzýval své učedníky k tomu, aby Ho následovali (např. Mt. 16:24) - nevyzývá k následování Hospodina!
Po Spasitelově vítězství na kříži nepřitahuje už Otec - ale Syn
J. 12:32 "A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě."
TOTO TAJEMSTVÍ JE KALVINISMU NEZNÁMÉ!!!
II. Jistota spasení v kalvinismu
Kalvinista věří, že je vyvolen, tedy předem spasen. Avšak podle čeho pozná, že byl Bohem vyvolen? Takové poznání se naprosto vymyká lidským možnostem. Toto poznání může člověku sdělit jedině Bůh; je to tedy otázka výhradně Božího zjevení. Ale kde v Písmu čteme o tom, že by Bůh toto člověku sdělil?
Ř. 11:34 "Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?" (1Kor. 2:16)
Riziku selhání byl vystaven i apoštol Pavel:
1Kor. 9:26,27 "Já tedy běžím, ne jako bez cíle, zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu, (28) ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad - jiným hlásaje - sám nestal tím, kdo se neosvědčil."
Na tomto světě ani spasení apoštola Pavla nebylo definitivně dosaženo
Fp. 2:12,13 "Ne, že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. (28) Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou a natahuje se po tom, co je přede mnou."
Spasení nelze ztratit; Bůh nás drží aniž by jakkoli omezil naši svobodu a pokud se jeho ruky nepustíme, budeme zachráněni
J. 10:27,28 "Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou (28) a já jim dávám život věčný, nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky."
Mt. 24:13 "Ten však, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn."
III. Boží spravedlnost - biblický pohled
Bůh nikoho nepředurčil k zahynutí, protože nemá zalíbení ve smrti bezbožného, chce, aby všichni dospěli k pokání (Ez. 33:11; 2Pt. 3:9). Pozváni na svatbu byli všichni (Mt. 22:1-14). Ti, kteří pozvání odmítli a ti, kteří se na svatbu sice dostavili, ale bez svatebního oblečení, si musí následky přičíst sami sobě.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu (1M. 1:16,27). Proč by část stvoření Bůh bezdůvodně ničil??? Kdyby Bůh bezdůvodně kohokoli zavrhl, byla by tím popřena Jeho spravedlnost. Vždyť Bůh miloval CELÝ svět - nikoli jen jeho část, proto poslal Syna, aby spasil celý svět - tedy Bůh nikoho PŘEDEM NEZAVRHL (J. 3:16)!!!
Nikde v Písmu nečtu o tom, že Otec některého člověka nevyvolil a tím ho zanechal bez pomoci v hříchu a následně zavrhl. Jaký by mělo smysl člověka stvořit a pak ho bez příčiny zavrhnout?? Je snad Bůh nesmyslný? ROZHODNĚ NE!!! Z Písma víme, že Bůh nemá zalíbení ve smrti bezbožného, ale chce, aby všichni dospěli k pokání (Ez. 33:11; 2Pt. 3:9; Lk. 19:10).
Proto jsou v Písmu časté výzvy k obrácení, či odvrácení se od cest zlých (Iz. 30:15; 45:22; Jr. 35:15; Ez. 14:6; 18:30; Sk. 2:38; 3:19). Na rozhodnutí člověka tedy záleží!!! Pokud by kalvinistický koncept spasení byl pravdivý, tyto (i jiné) výroky by ztratily smysl.
To všechno znamená, že člověk nebude spasen automaticky, ale jen za podmínek, které stanovil Bůh. Pro svoji záchranu musí člověk něco udělat - musí přijmout ROZHODNUTÍ, že tyto podmínky, tedy Boží vůli přijímá a chce v ní i vytrvat. (Mt. 10:22).
Pro ty, kteří přijmou Boží pozvání (Mt. 11:28), pak platí:
2Tm. 2:5 "A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel."
Mt. 10:22 "Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn."
Nestačí jen dobře běžet - je třeba i doběhnout! Jinak dopadneme jako Démas (2Tm. 4:10).
Každý jednou, nebo vícekrát v životě uslyší Boží hlas. Písmo nás nabádá k tomu, abychom se vůči tomuto hlasu nezatvrzovali:¨
Žd. 3:7,8 "Proto, jak praví Duch Svatý: jestliže DNES uslyšíte jeho hlas, (8) nezatvrzujte svá srdce . . ." (Žd. 3:15; 4:7).
IV. Boží spravedlnost - kalvinistický pohled
"Smíření"
"Bůh ve své milosti rozhodl, že konkrétní neměnný počet lidí a andělů získá věčný život. Ostatní ponechal Bůh v jejich hříších, za které budou spravedlivě odsouzeni, čímž na nich Bůh zjeví svou dokonalou spravedlnost."
Ef 1,4-5.11; 1Tm 5,21; Mt 35,41; Ř 6,23
Můj komentář: Bůh tedy BEZDŮVODNĚ ponechal nevyvolené bez pomoci, napospas vlastním hříchům a tím je vlastně zavrhl. Touto tezí je flagrantně popřena Boží spravedlnost. Totální konflikt s Ez. 33:11; 2Pt. 3:9; Mt. 22:1-14.
V. Rozsah Spasitelovy oběti - biblický pohled
J. 3:16,17 "neboť Bůh tak miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (17) Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn."
"miluje svět" - celý svět - nikoli jen vyvolené!!!
1J. 4:14 "A my jsme viděli a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, Zachránce světa."
1Tm. 4:10 "proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je ZACHRÁNCEM VŠECH LIDÍ, zvláště věřících."
Vykoupil Spasitel svou obětí pouze svou církev?
NIKOLI!!!
2Pt. 2:1 "V lidu se však také objevovali falešní proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat."
VI. Rozsah Spasitelovy oběti - kalvinistický pohled
"Konkrétní smíření"
"Kristovo vykupující dílo bylo určeno jen pro záchranu vyvolených, aby jim skutečně zajistilo, nikoli umožnilo spásu. Svou smrtí zástupně vytrpěl trest za hřích jistých, konkrétních hříšníků. Kromě očištění od hříchů, Kristovo vykoupení zajistilo Jeho lidu vše nutné k záchraně, včetně víry, která je s Ním spojuje. Duch svatý účinně uděluje dar víry všem, za které Kristus zemřel, čímž zaručuje jejich spásu."
Mt 1,21; Ř 5,12-21; Ř 3:21-26; Ef 2,8-10; Tt 3,5-6; Fp 1,6; J 10,11-30; J 17,6-12; Ř 8,28-30; J 6,44; Sk 20,28
"Cena za ospravedlnění"
"Svou poslušností, která Ho vedla až ke smrti na kříži, Ježíš Kristus dokonale zaplatil cenu za hříchy všech, kdo uvěří a budou ospravedlněni. Svou obětí plně uspokojil všechny požadavky Boží spravedlnosti vůči těmto hříšníkům. Ospravedlnění vyvolených je dílem Boží milosti, protože nikdo si nezaslouží být zachráněn."
Žd 10,1,14; Ř 3,19-31; Iz 53; Ef 2,1-10; Ř 5 18,19
"Vnější povolání"
"Kázání evangelia všem bez výjimky je tím, co nazýváme vnějším, nebo také všeobecným Božím povoláním. Bůh chce, aby všichni uvěřili v Ježíše Krista, a to i přesto, že pro všechny nezajistil odpuštění hříchů. Tomuto vnějšímu povolání je možné vzdorovat a ti, kteří směřují k záhubě mu skutečně vzdorují. takoví nepatří mezi vyvolené a nikdy neuvěří evangeliu."
J 3,16; Sk 17,29-31; Mt 22,1-14; Mt 23,37-39; 1Tm 2,3-7; 2Pt 3,1-9; 1K 2,14; Ř 9,10-24
Můj komentář: Zde jde o tezi omezené Spasitelovy oběti. Pakliže se Kristova oběť v kalvinistickém pojetí vztahuje jen na některé lidi, pak nemůže být dokonalá. Je-li spasení omezené, tedy existuje-li jen pro někoho, pak nutně vzniká otázka, pro koho je vlastně určeno!!!Bůh sice chce . . . ale nezajistil . . . Rozpor mezi vůlí a schopností ji realizovat!!! Podle tohoto kalvinistického konceptu Bůh není všemohoucí.
VII. Spasení - biblický pohled
Písmem jsem vyzýváni k realizaci svého spasení
Fp. 2:12 " . . . s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svoji záchranu "
(činný rod - musíme něco udělat)
není psáno:
" s bázní a chvěním bude uskutečňována vaše záchrana"
(trpný rod - někdo koná za nás)
A podobně:
Mt. 7:13 "Vejděte těsnou branou, . . ."
a nikoli: "Budete vejiti, protaženi či protahováni těsnou branou.
Každý člověk je vystaven ROZHODNUTÍ, kterému nelze UNIKNOUT. Na nás tedy je, zda se proti Božímu hlasu (Žd. 3: 7,8 níže) zatvrdíme, či nikoli. Anebo zda Kristovu pozvání "Pojďte ke mně všichni (Mt. 11:28) vyhovíme, či nikoliv.
Kristus se nikam nedobývá; když uslyšíme jeho hlas, je jen na nás, zda se mu otevřeme
Žd. 3:7,8 "Proto, jak praví Duch Svatý: Jestliže DNES uslyšíte jeho hlas (8) nezatvrzujte svá srdce . . ."
Zj. 3:20 "Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou."
Všichni jsme vyzýváni k neseni kříže a následování Krista (Mt. 16:24; J. 21:19, 22) - a nikoli k úvahám o vyvolení, které je známo jen Bohu! Písmo z principu přesahuje jakoukoli církevní doktrínu. Anebo jinak: Žádná církevní doktrína nemůže adekvátně reflektovat Písmo.
VIII. Spasení v kalvinismu
"Účinná milost"
1) " . . vnitřní pozvání, které je určeno pouze vyvoleným, nelze odmítnout, vždy působí proměnu hříšníka. Duch svatý, prostřednictvím této zvláštní, vnitřní výzvy, NEODOLATELNĚ přitahuje hříšníky ke Kristu."
"Ospravedlnění skrze víru"
2) "Bůh ospravedlňuje zadarmo, tzn. že prohlašuje spravedlivými všechny ty, které k sobě NEODOLATELNĚ povolává."
"Zaručený růst"
3) "Věřící mohou na nějakou dobu upadnout do hříchu, ale nakonec budou činit pokání a obnoví své společenství s Otcem."
Ř 6; Ř 8,1-17; Fp 1,3-6; 1J 9-11; Mt 13,1-23; Žd 10,14; Zj 2,7
Můj komentář: Kde je v Písmu užit termín "Vnitřní pozvání"??? Jaká "vnitřní výzva" je zprostředkovatelem mezi Duchem Svatým a hříšníkem??? Duch svatý tedy nemůže působit na hříšníka přímo a potřebuje k tomu jakéhosi prostředníka, jakousi "vnitřní výzvu"???
Kalvinistický text si můžeme v prvním přiblížení představit tak, že Duch Svatý, tedy lokomotiva, NEODOLATELNĚ táhne hříšníka v připojeném vagónu, ze kterého nelze vystoupit, do domovské stanice, kterou je Kristus. Vagon může jet pouze tam, kam ho táhne lokomotiva, stejnou rychlostí jako lokomotiva, anebo stát, stojí-li lokomotiva. Jinou svobodu vagon i cestující v něm nemá.
Jak si vysvětlit tuto kalvinistickou formulaci (3)?
"Věřící mohou na nějakou dobu upadnout do hříchu, ale nakonec budou činit pokání a obnoví své společenství s Otcem."
KDE TOTO V PÍSMU ČTEME???
Je-li vyvolený Duchem Svatým NEODOLATELNĚ tažen ke Kristu,jak praví formulace (1,2), jak by pak mohl vyvolený upadnout do hříchu??? Jestliže však zhřešit může, jak tvrdí formulace (3), pak kalvinista musí nutně připustit, že byl Duchem Svatým NEODOLATELNĚ přitažen ke hříchu - což je nejen rouhání proti Duchu Svatému, ale i kolosální NESMYSL.
V takovém pojetí je hřích zlehčen - neboť Duch Svatý vyvoleného přitáhne NEODOLATELNĚ VŽDY ZPĚT!!! ke Kristu. A to je BLUD!!! Fakt, že máme s bázní a chvěním realizovat své spasení (Fp. 2:12) se do kalvinistického konceptu vůbec nehodí!!!
IX. Závěr
Kalvinismus je ve své podstatě fatalismus s křesťanským nátěrem. Vyvolený směřuje nezadržitelně ke svému spasení - zatímco zavržený směřuje neodolatelně ke své záhubě - ať už dělá cokoli.
Je stejně zhoubné uvěřit tomu, že jsem předem vyvolen, stejně jako tomu, že jsem předem zavržen, protože obojí vede ke smrti. Kalvinismus vede ke smrti - je to falešné evangelium.
Kalvinistické texty jsou označeny kurzívou a lze do nich nahlédnout na adrese:
BA