Zde v kostce uvedu vztahy nejjednodušší, které lze z Písma odvodit.
(1) Spasitel byl počat z Ducha svatého, který byl za tím účelem vyslán s nebe na zem
Mt. 1:18 "S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. Dříve, než se sešli, zjistilo se, že je těhotná z Ducha svatého." (SP)
(Lk. 1:34,35; Mt. 1:23)
V Písmu je implicitně obsaženo, že se Duch poté vrátil na nebesa.
(2) Kristus je Mesiáš, Boží Syn
J. 4:25,26 "Žena mu řekla: Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno. (26) Ježíš jí řekl: Já jsem to - ten, který k tobě mluví." (SP)
Mt. 16:16,17 "Šimon Petr mu odpověděl: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha. (17) Ježíš mu na to řekl: Blahoslavený jsi, Šimone bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích." (SP)
(3) Poté, co byl Spasitel pokřtěn Janem, sestoupil na Spasitele Duch svatý
Lk. 3:21,22 "I stalo se, když byl křtěn všechen lid, a když Ježíš byl pokřtěn a modlil se, že se otevřelo nebe (22) a sestoupil na něho Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas: Ty jsi ten můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení." (SP)
Duch svatý byl tedy vyslán Otcem.
(4) Následně byl Spasitel naplněn Duchem svatým, kterého vyslal Otec
Lk. 4:1 "Ježíš pak PLNÝ Ducha svatého se vrátil od Jordánu . . ." (SP)
(5) Rouhání proti Duchu svatému má za následek neodpustitelný hřích, ačkoli rouhání proti Synu takové následky nemá
Mt. 12:24 "Když to uslyšeli farizeové, řekli: Ten člověk vyhání démony jen v moci Belzebula, vládce démonů." (SP)
Mt. 12:31 "Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude odpuštěno lidem, ale rouhání proti Duchu svatému odpuštěno nebude."
Mám za to, že urážka proti Duchu sv. má takové následky proto, že zde nebyl obecně uražen Hospodin - ale naprosto cíleně jeden z Jeho atributů - Boží svatost!!! Hospodin je třikrát svatý (Iz. 6:3; Zj. 4:8)!!!
Každý, kdo pokládá Božího Syna za čaroděje, se nachází v hříchu proti Duchu svatému. To je problém rabínských judaistů (talmudistů), kteří se dosud nacházejí na teologické platformě farizeů, Spasitelových současníků.
(6) Na Golgatě Spasitel umíral zcela opuštěn, což znamená, že Ho spolu s Otcem opustil i Duch svatý
Mt. 27:46 " . . . Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil? (SP)
(Ž. 22:2; Mk. 15:34)
V Písmu je implicitně obsaženo, že spolu s Otcem Spasitele opustil i Duch svatý. Přerušení spojení Otec - Syn, byla Otcova vůle - a Duch svatý nemůže být s NIKDY Otcem v rozporu!!
Synovo utrpení spočívalo v tom, že ve fázi umírání, tj. největší tělesné tísně byl zbaven spojení s Otcem, musel tedy Satanovým útokům odolávat jen v lidské síle a tím Satanovy útoky společně s hříchy od počátku až do konce existence lidstva (J.1:29; 2Kor. 5:21; Gal. 1:4; Žd. 9:26-28; 1Pt. 2:24, aj.) dolehly na Něj plnou vahou. A to dává Spasitelově oběti nekonečný, vpravdě Boží rozměr a hodnotu vymykající se všem lidským měřítkům.
Spasitel byl tak ve své smrti bez jakékoli útěchy. Duch svatý byl tedy dočasně ze země vzat a byl o Letnicích znovu seslán.
Blíže viz:
VELIKONOČNÍ ÚVAHA 2017 Část 4,5
Vesmírný význam oběti Spasitelovy Část 4
ZNAMENÍ PROROKA JONÁŠE
(7) Kdyby Spasitel neodešel, Duch svatý by znovu nepřišel - zůstal by omezen jen na osobu Spasitelovu
J. 16:7 "Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejdu-li, Zastánce k vám nepřijde; odejdu-li, pošlu ho k vám." (SP)
(8) O letnicích byl Duch sv. znovu seslán
Sk. 2:1-4 "Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. (2) Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr. A naplnil celý dům, kde seděli. (3) A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. (4) Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat." (SP)
(9) Duch svatý byl následně seslán i na pohany
Sk. 10:44,45 "Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. (45) A věřící ze Židů, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého." (SP)
(10) Vztah mezi Osobami Boží Trojice
J. 14:28 " . . neboť Otec je větší než já. " (SP)
(J. 10:29)
Z Písma tedy víme, že Otec je větší nežli Syn. O velikosti Ducha svatého nás Písmo neinformuje. Osobně jsem přesvědčen o tom, že Duch svatý je v jistém smyslu větší než Syn, avšak v jiném smyslu je menší než Syn. Zde mohu jen žasnout.
V Písmu platí princip (aspoň pokud jde o Otce a Syna), že větší, tedy Otec (J. 14:28), vysílá menšího, tj. Syna (J. 8:42). Otec vysílá Ducha svatého ve jménu Syna (J. 14:26), ale i Syn vysílá Ducha svatého (J. 16:7). Duch svatý se v Písmu jeví jako Duch, uvádějící nás do veškeré pravdy (J. 16:13), neboť "Duch je pravda." (1J. 5:6).
Vztah Otec - Syn - Duch svatý, je lidským rozumem neuchopitelný, neboť stvoření nemůže obsáhnout Stvořitele (Iz. 29:16; Ř. 9:20,21); např. ani Syn neví o konci světa, jen Otec (Mt. 24:36); na druhé straně Otec nesoudí, ale veškerý soud dal do rukou Synu (J.5:22), přičemž Syn a Otec jsou jedno (J. 10:30). Otec je větší než Syn (J. 14:28), nicméně Otec a Syn jsou jedno (J. 10:30). Kdo viděl Syna, viděl Otce (J. 14:8-11). Viz link výše.
Dále např. Syn a Otec jsou jedno (J.10:30) a přesto Syn odchází k Otci (J.13:3; 17:11). Příkladů je možné uvést více. Tajemství ráje, tedy třetího nebe, o němž hovoří apoštol Pavel ve (2Kor. 12:2-4) je ještě velmi daleko od velebného tajemství Boží koexistence - a přesto jsou nevyslovitelná. Syn byl zde na zemi spojen s Otcem tím, že svou vůli DOBROVOLNĚ odevzdal Otci (Mt. 26:42; Lk. 22:42). Tím byl Spasitel se svým nebeským Otcem DOKONALE spojen, též i s Duchem svatým v nebesích. Po naplnění Spasitele Duchem svatým (Lk. 4:1), spojení s Otcem zůstalo zachováno, nicméně zde šlo o jiný druh spojení. A protože byl Spasitel
NAPLNĚN Duchem svatým můžeme
SMĚLE říci, že zde na zemi přebýval Bůh ve své plnosti:
Kol. 2:9 "Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství." (SP)
J. 1:1 "Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh." (SP)
J. 1:14 "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. (SP)
Spojení Spasitele s Otcem bylo dočasně přerušeno na kříži, kde Otec Spasitele opustil (Mt. 27:46 Ž. 22:2; Mk. 15:34). Duch svatý nutně odešel s Otcem, protože přerušení spojení Otec - Syn, byla Otcova vůle a Duch svatý nikdy nemůže být s Otcem v rozporu!!
Spasitelova oběť byla bez hranic - spolehlivě vyvážila hříchy od počátku až do konce existence lidstva. Kristus je Spasitelem světa (J. 3:16,17; J. 4:42; 1J. 4:14; 1Tm. 1:15) - nikoli jen jeho části!!! On dokonce vykoupil i falešné proroky, kteří pak jeho obětí pohrdli:
2Pt. 2:1 "V lidu se však také objevovali falešní proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat." (SP)
(11) Závěr
Boží "osoby" jsou vzájemně integrovány, koexistují v dokonalé jednotě, tedy neexistuje u nich vztah nadřízenosti a podřízenosti. To, že mají různé pravomoci, svědčí o nám nepochopitelné provázanosti Božích "osob", které, ač jsou tři, přesto jsou jedním a týmž Bohem (1J. 5:6; 1J. 5:8). Boží Syn je Bůh (J. 1:1,2; J. 1:14). Duch svatý je Bůh (Sk. 5:3,4).
Já osobně chápu Božího Syna i Ducha svatého jako dvě specifické, od sebe odlišné emanace Stvořitele, tj. našeho nebeského Otce.
BA