Notabene - Hydepark baptistů - Teologické zamyšlení nad jedním ohlasem na Sjezd delegátů BJB 2018

Přečetli jsme si trochu „uplakaný" (jinak to nelze nazvat) dopis předsedy VV Pavla Coufala. Sjezd delegátů nehlasoval tak, jak si představoval, a on se s tím nehodlá smířit. Jak liché a čistě účelové je tvrzení, že SD nebyl v závěru usnášeníschopný, dokládá vynikající rozklad bratra Křivánka. Myslíte si, že kdyby návrhy nepřijaté v závěru sjezdu byly bývaly přijaty, že by bratr Coufal také poukazoval na to, že usnášeníschopnost sjezdu byla sníženým počtem hlasujících „reálně zpochybněna"? Jistě, že ne. Nejspíš by děkoval Pánu Bohu, že „naše modlitby" byly vyslyšeny. Že takto mnohde na sborech chápou právě výsledek SD, mu nepřijde ani na mysl. Anebo mu to na mysl přišlo, a proto nelenil a napsal svůj „pastýřský" dopis, aby dojmy ze sjezdu uvedl na pravou míru. Takto jednají běžně někteří politici (jen do té demagogie zpravidla nezatahují „Pánaboha"). Je vidět, že některým církevníkům není takové politikaření nevlastní. Nu, je to dokument a je dobře, že bude těm, kdo se jednou budou vývojem BJB (a duchovní úrovní jejího vedení) v těchto letech zabývat, k dispozici.

Pokusy udělat z křesťanství náboženství příkazů a zákazů, apelovat na to, že je to „biblické", a inkriminovat ty, kdo to vidí jinak, známe už z evangelií. Za názor, za to, co „řekl", byl ovšem svými odpůrci pronásledován jen jeden - ten nejdůležitější. Nelíbilo se jim ani to, jak se choval („jí s hříšníky a celníky"), ale souzen a odsouzen byl za to, co řekl („rouhal se").

Po něm ovšem byli ostouzeni a pronásledováni i jeho stoupenci a po nástupu církve k moci všichni názoroví odpůrci toho, co bylo prohlášeno (samozřejmě vždy s odkazem na „Písma") za pravověří. Naši předkové - anabaptisté a baptisté - to zažili v době svého vzniku naplno. Proto hájili názorovou svobodu pro sebe i pro druhé a i když jim šlo nejen o čistotu života, ale i o čisté učení, byli citliví na diskriminaci menšin. Proto mezi sebou tvořili taková společenství, kde integrita místního sboru byla chráněna před jakýmkoliv prosazováním „pravověří" zvenčí. Z toho důvodu také vědomě formulovali a dobrovolně přijímali takové řády a zásady, jaké se dochovaly i v ústavě BJB.

Ani anabaptisté či baptisté nebrali ve svých sborech hřích na lehkou váhu, ale při potírání hříchu si osvojili reformační přístup. Nevím, odkdy se traduje vtípek, v němž návštěvník bohoslužeb je dotazován: „O čem mluvil dneska pan farář?" „O hříchu" „A co o něm říkal?" „Byl proti němu". Je to úsměvná karikatura křesťanské zvěsti, ale má něco do sebe: Hříšník je usvědčován Božím slovem - evangeliem. A evangeliem, dobrou zprávou, která nikdy nevyzní naprázdno, není nějaký výčet toho, co je dovoleno a co je zakázáno, byť by to bylo celé „z Bible". To je přístup zákoníků a farizeů. S tím nelze předstoupit před ty, kterým chceme svědčit.

Topolečtí delegáti nemohli na SD odpovědět na otázku, „jestli opravdu věří, že homosexuální jednání není hřích," jinak, než odpověděli, ať už si o homosexualitě mysleli cokoliv. Taková otázka nemá totiž s obsahem křesťanské víry a naděje, na kterou smějí být kdykoliv dotazováni, nic společného. Navíc by se tím zpronevěřili svému svědeckému poslání: Přistoupili by na zaměňování evangelia za náboženský moralismus, který ještě nikdy nikoho ke Kristu nepřivedl. Ty, kteří se této záměny ke své škodě trvale dopouštějí, by sice asi potěšili, ale svému svědomí i Kristově věci by uškodili.

Jsou ti, kdo chtějí Topolku vyloučit ze svého společenství, vedeni dobrými úmysly? Možná. Pak ovšem nezaškodí připomenout si pár veršů ze známé písně Sváti Karáska „Podobenství o zrnu a koukolu", inspirované Ježíšovým podobenstvím z Mt 13.24-30:

Kdo je zrnem dobrým a kdo patří na hnůj,
do toho Bohu ty nefušuj,
my můžeme třídit brambory,
ale nás si po žních přebere Bůh.

Nechte to růst, jen to nech růst,
ať spolu roste vše, co má vzrůst,
dyť všechny hrůzy a horory
byly v touze, aby svět očištěn byl.

Protože v tom původním podobenství nešlo asi o lidi, ale o myšlenky a názory, které nejsou z Boha, mohli bychom to doplnit tak, že s tím, co je „zlou setbou", se nemáme zaplétat a máme to nepochybně i „rozsuzovat a usvědčovat" (1Kor 14, 25), ale to je tak asi všechno. Víc nám rozhodně nepřísluší.

Petr Macek