MŮŽE BÝT SPASEN POHAN, KTERÝ KRISTA NEVIDĚL ANI O NĚM NESLYŠEL?
Zajímavá otázka: Jsou např. Keltové, Germáni, Indové či Číňané, Spasitelovi pozemští současníci automaticky vyloučeni ze spásy, když o Něm ani neslyšeli, protože působení Spasitelovo a jeho učedníků bylo za Jeho života omezeno pouze na Izrael (Mt. 15:24; Mt. 10:6)???
Mám za to, že od dokonané Spasitelovy oběti stanoví Písmo toto základní kritérium:
1) Každé náboženství, jehož základem není Kristus (1Kor. 3:11) se nachází nutně v konfliktu se zákonem svědomí (Ř. 2:15), který je Božím hlasem v člověku.
2) Takové náboženství se nutně nalézá v konfliktu s Bohem a je tudíž modlářstvím.
Před Bohem jsou si všichni rovni (Ř. 3:23)
Ř. 2:11 "U Boha není přijímání osob." (SP)
To znamená, že pohan, který bez vlastní viny o Spasiteli neslyšel, nemůže být tímto nedostatkem znevýhodněn oproti nám, kterým byla darována kompletní svatá Písma. Bůh si nepřeje smrti bezbožného (Ez. 33:11) a chce, aby všichni (bez výběru!!!) spaseni byli (1Tm. 2:4). Proto také Kristova oběť postačí pro všechny lidi. To, že většina lidí spásu nehledá, nebo ji hledá mimo Krista, je už jiná otázka (Mt. 7:14). Nám bylo více dáno a proto bude od nás více požadováno!
Problém pohanů
Ř. 2:14-16 "Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají. (15) Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují, nebo také obhajují. (16) v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech." (SP)
Totéž v jiném překladu:
Ř. 2:14-16 "Kdykoli totiž lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozené věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. (15) Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni, nebo též omlouváni. (16) To bude v den, až bude Bůh skrze Krista Ježíše soudit tajné věci lidstva, podle dobré zprávy, kterou oznamuji." (PNS)
Ano, Židy i pohany bude soudit Boží Syn (J. 5:22). Pouze věřící v Syna se tomuto soudu vyhnou (J. 5:24). A spolu s nimi pohané všech věků, kteří ač Boha bez vlastní viny nepoznali, žili podle zákona svědomí (Ř. 2:14-16), čímž se od světa směřujícího k záhubě oddělili. Ti všichni vejdou k Otci Dveřmi, jimiž je sám Syn (J. 10:7).
Zvláštním případem jsou občané asyrského města Ninive, kteří neměli o Zákonu, tím méně pak o Kristu nejmenší ponětí. Ač dostatečně nenaslouchali hlasu svého svědomí a sloužili své modle Ištar, Hospodin je neodepsal, smiloval se nad nimi a poslal k nim s varováním proroka Jonáše - kde se rozhojnil hřích, tam se rozhojnila také milost (Ř. 5:20). Poslechli Jonáše a proto budou soudit Izrael, který Spasitele viděl, slyšel - avšak zavrhl!!!
Mt. 12:41 "Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání - a hle, zde je někdo větší než Jonáš." (SP)
Mk. 12:10 "Ani toto Písmo jste nečetli: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu." (SP)
Ten, kdo o Spasiteli slyšel, je vázán, je automaticky vystaven rozhodnutí, kterému nelze uniknout: Musí volit mezi Kristem a světem, za kterým se ovšem chytře skrývá vládce tohoto světa (J. 12:31). Nelze dvěma pánům sloužit. (Lk. 16:13). Třetí možnost neexistuje.
Spasitel radikálně překvalifikoval do té doby platné podmínky spásy:
J. 10:7 " . . Že já jsem dvéře ovcí."
J. 10:9 "Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, . . ."
J. 10:30 "Já a Otec jedno jsme."
J. 14:6 " . . . Já jsem ta cesta i pravda i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne."
J. 5:23 " . . . Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal."
(všechny texty BK)
Pokud považujeme evangelium nikoli za Krista samotného, ale za zprávu o Něm, integrálně s Ním spojenou (J. 1), za Novou smlouvu uzavřenou Bohem s lidmi (Mt. 26:28; Mk. 14:24; Lk. 22:20; 1Kor. 11:25 ), pak jsou podle mého soudu přípustné i následující výroky:
Spása mimo Krista neexistuje. Nicméně spása mimo křesťanství existuje, či existovala pro ty, kteří bez vlastní viny o Kristu neslyšeli, a nadřadili zákon svědomí, který je hlasem Božím v člověku, zvykům a jakémukoli náboženství svého okolí.
Žasnu nad Boží láskou, spravedlností a velkorysostí, která myslela na všechny a na všechno!
BA