Zjevení: 13. kapitola: Tu jsem vidĕl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na tĕch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. Ta šelma, kterou jsem vidĕl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvĕda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelnĕ ranĕná, ale ta rána se zahojila. A celá zemĕ v obdivu šla za tou šelmou; klekali před drakem, protože dal té šelmĕ svou moc, a klekali také před šelmou a volali: "Kdo se může rovnat té dravé šelmĕ, kdo se odváží s ní bojovat?" A bylo jí dáno, aby mluvila pyšnĕ a rouhavĕ a mĕla moc po čtyřicet dva mĕsíce. A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítĕzila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; budou před ní klekat všichni obyvatelé zemĕ, jejichž jména nejsou od stvoření svĕta zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka. Kdo má uši, slyš! 1Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvĕdčit trpĕlivost a víru. 

Kniha Zjevení, 17. kapitola: Ta dravá šelma, kterou jsi vidĕl, byla a není; vystoupí ještĕ z propasti, ale půjde do záhuby. A užasnou ti obyvatelé zemĕ, jejichž jméno není od založení svĕta zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude. Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů: pĕt jich padlo, jeden kraluje, jeden ještĕ nepřišel. Až přijde, bude smĕt zůstat jen nakrátko. A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a přece jeden z tĕch sedmi; jde však do záhuby. Deset rohů, které jsi vidĕl, je deset králů, kteří se ještĕ vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou. Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmĕ.

2. list do Tesaloniky, 2. kapitola: Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem nĕhož budeme shromáždĕni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nĕjakým projevem ducha nebo řečí či listem, domnĕle pocházejícím od nás, jako by den Pánĕ mĕl už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se človĕk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha. 

Co z tĕchto textů plyne?

1) Antikristus je duchovní bytost. Ne jeden človĕk, ale duchovní bytost duchovního svĕta. Osoby a obsazení, které popisuje kniha Zjevení, jsou duchovní bytosti. Například andĕlé církví jsou duchovní bytosti, které reprezentují jednotlivé sbory, kterým jsou dopisy od Krista adresovány. Stejnĕ je duchovní bytostí například Žena odĕná sluncem, obĕ šelmy a draci, nevĕstka atd.   

2) Přicházející antikrist nebude nová ideologie nebo nový státní útvar, ale nĕco, co už tu v minulosti bylo. Přečtĕme si ještĕ jednou text: Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů: pĕt jich padlo, jeden kraluje, jeden ještĕ nepřišel. Až přijde, bude smĕt zůstat jen nakrátko. A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král - a přece jeden z tĕch sedmi.

Jedná se o sedm státních útvarů či ideologii, které v minulosti ovládlo "Jeruzalém", mĕsto sedmi vrcholků, ať už politicky (starozákonní antikristé), tak duchovnĕ (novozákonní antikristé). Pĕt králů, pĕt říší padlo: Egypt, Asyrie, Babylonie, Persie, Řecko - Makedonie - jedná se o SZ antikristy. Jeden král kraluje: Řím (Římská říše, západořímská, východořímská, Byzantská, Svatá říše římská, Ruské carství, Habsburská monarichie = feudalismus). Sedmý král, který "ještĕ nepřišel", a až přijde, bude smĕt zůstat krátce: Nacismus, bigotní rasismus - oba (tedy feudalismus a nacismus) jsou novozákonní antikristé. Osmý král, antikrist, který nyní přichází, bude "nĕkdo z tĕch předešlých." 

Můžeme tedy očekávat buď: 

a) obnovu říše východořímské - byzantské - carského Ruska: Tuto eventualitu považuji za nejpravdĕpodobnĕjší. Vidíme sounáležitost prezidenta Putina s ruskou pravoslavnou církví. Prezident Putin je i mnohými západními křesťany vzýván jako obránce "křesťanských" hodnot. Představitelem putismu u nás je například prezident Miloš Zeman. Znakem tohoto antikristovství bude buď symbolická nebo faktická korunovace prezidenta Putina pravoslavnou církví za Ruského cara.

b) Obnovu Nacistické (neonacistické) říše: Pozorujeme vzestup neonacionalismu či bigotního rasismu. Sociologové hovoří o frustraci "bílého muže," který ztrácí své pozice v rámci liberalismu a multikulturismu. Zajímavé je i to, že současný nacionalismus má blízko k putinismu, tedy možná dojde ke sjednocení bodu a) s bodem b). Mnohé nacionalistické strany jsou přímo financovány Putinem. Mnohé církevní kruhy hovoří o "umlčované vĕtšinĕ" a v naší zemi například vyzívaly k volbĕ okamurovské spd. Symbolem frustrovaného bílého muže je například také prezident Trump, který se stal prezidentem i podporou ku-klux klanu.

c) Nemůžeme vyloučit ani obnovu říše západořímské. K tomu by mohlo dojít například nĕjakou transformací Evropské unie. Současná Evropská unie antikristovská není, protože jde opačnou cestou, než antikrist. EU jde cestou rozvolňování víry, antikrist půjde spíše cestou zfanatizované víry. Pokud však dojde k reformĕ EU ke konzervativní cestĕ a ke korunovaci (ať už symbolické, nebo faktické) nĕkoho (třeba např. člena habsburského rodu) římským císařem, bude to příznakem antikristismu. V této souvislosti musím upozornit na postupné sbližování a sjednocování různých křesťanských smĕrů, například evangelismu s katolicismem, která k oné korunovaci také může vést.

3) Antikristus vzejde z křesťanských církví a z křesťanského náboženství. Apoštol Pavel v druhém listu do Tesaloniky sice nepíše přímo o antikristu, jako o jeho lidském vyjádření. Tento človĕk - antikrist usedne v chrámu. V novozákonní dobĕ je Chrámem Církev. Antikrist - ideologie antikristismu tedy vzejde z křesťanství. Můžeme tedy vyloučit "vnĕjší" nepřátele křesťanství: islám, který do křesťanské církve nikdy nepronikl nebo komunismus, o kterém Zjevení hovoří nezávisle na antikristu (viz hvĕzda Pelynĕk - Zj 8,10n). Naproti tomu ideologii feudalismu (učení o trojím lidu) a nacismu (nebo nacionalismu či bigotnímu rasismu) se křesťanské církve poddávali či poddávají velice snadno.