Notabene - Hydepark baptistů - Dialog se Světovým luterským svazem za cenu katolické identity

31. říjen 2016 platí jako předvečer protestantského jubilea počátku reformace. Toho dne cestoval papež František do švédského města Lundu. Tam byl r. 1947 založen Světový luterský svaz. Pod touto organizací zastřešující 145 luteránských denominací se nachází 70 milionů protestantů. V Lundu podepsali papež František za Katolickou církev a Munip Jounan za Světový luterský svaz „Společné prohlášení“.

Dva texty v rozporu

V úvodu stojí,

že „tím zahajujeme oslavu 500 let reformace“…
dále „vyjadřujeme lítost před Kristem, že luteráni a katolíci zranili viditelnou jednotu Církve. …“
dále „mnozí členové našich společenství touží po tom, aby mohli přijímat eucharistii ve společné večeři Páně jako konkrétní vyjádření plné jednoty. …“
protože „máme povinnost posunout se od konfliktu ke vzájemnému společenství, vznášíme tento požadavek jakožto údy jednoho Kristova těla, jehož jsme se stali součástí po křtu. …“

Podle katolického katechismu se věřící svátostí křtu stávají údy Těla Kristova. Pod pojmy ‚Církev’ a ‚Tělo Kristovo‘ chápe dogmatická koncilová konstituce Lumen gentium pod č. 8 následující: Ježíš Kristus „ustanovil svoji svatou Církev … zde na zemi jako viditelnou a nezrušitelnou instituci. … Toto ustanovené zřízení s hierarchickými orgány a zároveň tajemné Tělo Kristovo, viditelné shromáždění a zároveň duchovní společenství … představují jedinou komplexní skutečnost – jednu, svatou, katolickou a apoštolskou Církev…. Tato Církev se realizuje v Katolické církvi, která je vedena nástupcem Petrovým a biskupy, kteří jsou s ním v jednotě. To ale nevylučuje, že mimo tuto instituci se nacházejí rovněž mnohé elementy posvěcení a pravdy.“ To platí zejména pro odloučené sesterské církve pravoslaví a církevní „společenství“ protestantismu.

V dekretu o ekumenismu je psáno: „…jedině prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy. Věříme totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo tělo na zemi, k němuž se potřebují plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu.“ (Unitatis redintegratio Nr. 3).

Papež podepsal protestantizující prohlášení

Už při prvním pozorném čtení výňatků z obou dokumentů vzniká dojem, že si v podstatných bodech navzájem odporují. Přesněji řečeno se v tomto Společném prohlášení odráží spíše protestantský obraz Církve, který stojí v protikladu k jejímu katolickému pojetí na koncilu. Právě v pojetí Církve spočívá „nejtěžší dogmatický rozpor“ mezi luterány a katolíky, jak vysvětlil nedávno ve své přednášce na papežské univerzitě Gregoriana v Římě kuriální kardinál Gerhard Ludwig Müller. Rozpory ve věroučných otázkách pojetí Církve, magisteria a svátostí nesmějí být redukovány na „plakátové formulace“.

Přesně to ale činí Společné prohlášení ze 31. října. Hledá se zjevně alespoň nepatrný společný jmenovatel nauky o Církvi. Vyšlo z toho ale pojetí Církve v luterském formátu. To tedy znamená zeslabení katolické ekleziologie, ne-li přímo její opuštění. Papež toto protestantizující prohlášení podepsal. Přináší tak protestantům k Lutherově jubileu dárek, v němž dává k dispozici bytostné dimenze katolické církevní identity.

Evangelická církev Německa potvrzuje odlišnou církevní identitu protestantů…

Prezident Evangelické církve Německa (EKD) Heinrich Bedford-Strohm varoval při své návštěvě Vatikánu počátkem února: Nesmí existovat „žádná homogenizace, která by spolkla to naše vlastní. My chceme potvrdit svoji odlišnou církevní identitu“ (Frtankfurter Allgemeine Zeitung 7. 2. 2017). Protestanté zdůrazňují svou církevní identitu – odlišnou od katolické nauky. V lundském prohlášení se uznalo jejich pojetí Církve. Je nutno vytknout papeži a jeho poradcům, že nezakotvili v prohlášení katolickou církevní identitu, že papež naopak uznal luteránský obraz Církve jako společný jmenovatel, že nechal „to vlastní“ katolické spolknout údajně „společným“, ve skutečnosti však protestantským prohlášením.

Papež chce ekumenický dialog za každou cenu – i za cenu vlastní identity…

To se ukazuje na jednotlivých výrocích Společného prohlášení:

Co chce papež jako hlava Katolické církve oslavovat u příležitosti výročí reformace? Luther chtěl „ďábelskou“ papeženeckou církev alespoň v německém národě nahradit novou církví a novou vírou. Výsledkem bylo rozdělení a odloučení jeho společenství od Církve.

Luther chtěl zrušit Katolickou církev chápanou jako „viditelnou instituci“ a na její místo postavit neviditelnou církev nahodile shromážděných věřících. Lutherův současník humanista Gerhard Lorich z Hadamaru ho kritizoval jako rozbíječe Církve. Vyznání, že „luteráni a katolíci“ stejným dílem „zranili viditelnou jednotu Církve“ je tedy falešné: Pouze Luther a jeho přívrženci zničili ve svém okruhu vlivu viditelnou Církev, když se od ní se svým nově vzniklým společenstvím oddělili. Sebekritika papeže, že katolíci také „zranili viditelnou jednotu Církve“, je absurdní.

Podle nauky Církve se Ježíšem Kristem ustanovená Církev uskutečňuje v Katolické církvi s jejím sakramentálně-hierarchickým charakterem. Luther a jeho přívrženci však nechtěli Církev v klasickém slova smyslu, ale nesvátostné společenství s novou vírou. Mimo jednu, svatou, katolickou a apoštolskou církev však nemůže být ještě nějaká druhá. Proto se také 145 členů Světového luterského svazu nazývá volně „církevní komunity“.

Společné prohlášení mluví o „údech našich společenství“. V gramatickém slova smyslu je tím myšlena i Katolická církev. Jako signatář textu tím papež degradoval Katolickou církev na jednu z mnoha církevních komunit a de facto popřel její identitu. To ovšem představuje dvojí rozměr: Luteráni chtějí nadále odmítat mešní oběť, úřad svěcení a transsubstanciaci, ale přesto chtějí zároveň přistupovat při katolické mši ke sv. přijímání a vydávat to za „vyjádření plné jednoty“.

Jde o luteránskou nauku, že všichni pokřtění protestantských společenství jsou údy Těla Kristova. Podle apoštolského a katolického učení náleží tito pokřtění mimo Katolickou církev k lidu Božímu, avšak nekonstituují Církev v její viditelné a duchovní, neviditelné formě mystického Těla Kristova. Stojí mimo pravou Církev, jejímiž údy se musejí v zájmu své spásy stát – tak píše koncilní dekret Unitatis redintegratio.

Papež a jeho poradci mají svatou povinnost nauku Katolické církve studovat, povzbuzovat k ní a vykládat ji. To by jim mělo zabránit, aby podepsali problematickou novou nauku protestantů.

Hubert Hecker

Katholisches.info 18.3.2017

Zdroj: www.duseahvezdy.cz/