Notabene - Hydepark baptistů - Jak se bránit kritice

Chce-li člověk v církvi dlouhodobě obstát, musí se naučit bránit kritice. Kritika je přece nespravedlivá, necitlivá a nebere ohledy na vždy čistou vnitřní motivaci kritizovaného.

Pojďme si tedy ukázat, jak má křesťan kritice čelit.

Základem pro naše vzájemného církevního obcování je znalost veršíků a připravenost jimi počastovat naše okolí asi tak, jako kolem sebe trousila teta Kateřina přísloví a pranostiky… Pro případ (nespravedlivé, necitlivé atd.) kritiky je potřeba znát tři známé verše, resp. to podstatné v nich obsažené:

Vidíš třísku v mém oku, ale trám v tom tvém ti nevadí?
Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem…
Nesuď, abys nebyl souzen!

Důsledná aplikace těchto tří míst v kontaktu s kritikou nám dává šanci na přežití v nepřátelském prostředí v případě, že jsme řadoví farníci. Co ale v případě, že jsme „v moci postavení“ a vedeme druhé? Co když jsme kazateli, vedoucími nějakých aktivit či dokonce prodáváme občerstvení v kostelním bufetu? V tom případě je potřeba obranu budovat z důkladností válečného stratéga a zapojit i mimiku. Mělo by to vypadat nějak takhle:

Zamyšleně nasloucháme slovům (nespravedlivé, necitlivé atd.) kritiky. Díváme se stranou (nikdy se nedíváme kritikovi do očí!) a mírně pokyvujeme hlavou.
Je-li to vhodné, dáme vhodným citoslovcem (zamručením) nebo pohybem (zavrtěním hlavou) najevo, že je kritika až příliš nespravedlivá.
Máme-li zareagovat, nikdy nehovoříme o tom, co nám bylo řečeno! Naopak – podělíme se o svědectví o tom, jak jsme strašidelně zaneprázdněni, jak máme málo času na manželku a děti, co všechno musíme řešit… Jste-li vedoucí, tato část vám nebude dělat problém a dokonce u toho možná budete vypadat i upřímně…
Pohovoříte o tom, že všechny své kroky konzultujete na kolenou…
…a poděkujete za upřímná slova.
Na závěr požádáte kritika, aby se za vás modlil s tím, že má-li se něco změnit (na vašem chování), měl by se za to modlit a zbytečně nekritizovat.
Zde je možné přejít k použití výše uvedených veršíků.
Je-li to vhodné, před rozloučením připomenete kritikovi nějaké jeho selhání, aby pochopil, kdo je tady šéf.

No a pak existuje ještě jedna možnost. Nebudete řešit osobu kritika, jeho selhání, jeho nevhodně volená slova, tón, mimiku, ale budete přemýšlet o tom, co vám říká… Je to nejtěžší, ale je to taky správně.

Zdroj: http://www.klicnik.eu/