Notabene - Hydepark baptistů - Zwingli a novokřtěnci

O novokřtěncích

Poněvadž však se zmiňujeme o novokřtěncích, chceme se Ti, ó králi, několika (slovy) zmíniti o názorech jejich sekty. Je to druh téměř zničených a tísní ze země vyhnaných lidí, jejichž zaměstnáním jest, aby velkolepým mluvením o Božích věcech získali několik stařen, čímž si opatřují výživu a nemalý peníz. A vůbec předstírají touž svatost, o které píše Tvůj Ireneus – byl biskupem v Tvém Lyonu – když (mluví) o valentianech[1], a (Řehoř) Naciánský[2], když mluví o eunomiánech[3]. Opírajíce se o ni dále učí, že křesťan nemůže býti úředníkem, že křesťanu není dovoleno, aby třeba podle zákona zabil i provinilce, že nesmí válčit, ani když by samovládci, bezbožní lidé, násilníci, ba dokonce lupiči každodenně plenili, zabíjeli a ničili, že nesmí vykonávati přísahu, že křesťan nesmí vymáhati dávky nebo daně, že všechno musí býti společné, že duše spí spolu s těly, že muž může v duchu míti více žen, s nimiž se nicméně stýká tělesně, že desátky a důchody nemusí být placeny. A tisíce jiných (věcí), ano každodenně jiné nové bludy sejí jako plevel mezi dobré semeno Boží.

Ačkoli od nás odešli, protože z nás nebyli, jsou přece (lidé), kteří nám přičítají všechny jejich bludy, i když proti nim bojujeme rázněji než kdo jiný a (když) ve všem shora vyloženém učíme jinak než oni. Proto, nejlepší králi, jsme-li odkudkoli u Tvého Veličenstva udáváni, jako bychom odstraňovali vrchnost, jako bychom zakazovali, že se nemá vykonávat přísaha a jako bychom učili jiné (věci), které novokřtěnecká nákaza vykřikuje do světa, pak prosím a žádám Tě kvůli pravdě, které jsi tak velice nakloněn, jak se o Tobě rozhlašuje, abys ničemu z toho o nás nevěřil, to jest o těch, kteří kážeme evangelium v městech křesťanského občanství. Neboť nepobuřujeme, neoslabujeme ani vrchnost ani její vážnost nebo zákony, nejsme pro to, aby někdo nedodržoval slib a závazek, ačkoli nás někteří z těch věcí podezírají nikoli již skrytým udáváním, nýbrž veřejnými spisy. Ty nevyvracíme hlavně proto, že svět je již plný zběsilých knih a že věc sama činí zřejmým, jak lživě píší ti, kdož takové (věci) o nás mezi lidem roztrušují, nedbajíce slávy Kristovy, nýbrž své a svého břicha.

Ona novokřtěnecká nákaza vniká však nejmocněji tam, kde začalo vzcházet čisté učení Kristovo, z čehož jasně vidíš, ó králi, že je poslána zlým duchem, aby na poli vyplenila spásné plémě. Viděli jsme, jak města i městečka, která začala krásně přijímati evangelium, zachvácena touto nákazou a jakoby znemožněna zdržením, uvázla, že pro zmatek nemohla spravovati ani božské ani lidské (záležitosti). Proto i Tvé Veličenstvo varuji, což nebudiž bráno nelibě, neboť vím, že jsi obklopen nejlepšími rádci. Ale radou se nedá předejiti to, co nebylo předvídáno. Zpozorují-li toto zlo, vím, že se o ně snadno postarají, ale neznají-li ovšem toto nebezpečí, doufám, že jistě neponeseš varovatele nelibě. Poněvadž není možné, aby se i v Tvém království nezatřpytily nějaké jiskry znovuzrozeného evangelia, varuji tedy, abys papežencům, jejichž moc vzrostla více, než je spravedlivé, nedopouštěl udusiti dobré símě, neboť místo něho by Tobě, nic takového netušícímu, vyrostl novokřtěnecký plevel, čímž by došlo po celém Tvém království k takovému zmatku, že by dalo práci nalézti lék.

To je hlavní obsah naší víry a našeho kázání, které z milosti Boží zachováváme, jsouce hotovi vydati počet komukoli, neboť neučíme ani jedné literce, které jsme se nenaučili z Božího slova. Ani netvrdíme nějaký názor, pro nějž bychom neměli jako ručitele přední učitele církve, proroky, apoštoly, biskupy, evangelisty, vykladače, tedy ty staré, kteří čistěji čerpali z pramene. To dosvědčí ti, kdož naše spisy viděli a posoudili. Proto, přepas se, nejsvětější králi, – co překáží, aby nejsvětějším byl nazván ten, kdo je nejkřesťanštější? – abys s uctivostí přijal znovunarozeného a vracejícího se Krista! Vidím totiž, že Prozřetelnost Boží učinila, aby francouzští králové byli nazýváni nejkřesťanštějšími, poněvadž evangelium Syna Božího bude obnoveno za Tvého panování. Všichni přátelé i nepřátelé Tě chválí jako od přirozenosti dobrotivého a milého, spravedlivého a moudrého v soudu, velmi bystrého na duchu a velmi statečného. Jak řečeno, Bůh Tě učinil velmi bohatým těmito dary, aby ses skvěl v tomto století, v němž on sám opět roznítil světlo své známosti. Zdar tedy těmto bohatýrským ctnostem!

Vystup, křesťanský kníže, uchop štít a kopí a učiň útok a vpád v samou nevěru tímto svým odvážlivým a neohroženým duchem a tělem, vynikajícím vší ušlechtilostí, aby Tě následovali ostatní králové a zahnali Antikrista, když Tě vidí jako prvního hájiti slávu Kristovu! Dopusť, aby spasitelné učení bylo v Tvém království čistě kázáno. Máš mnoho moudrých a učených mužů, prostředků a lid, který je nakloněn náboženství. Proto nestrpíš, aby pověrou byly svedeny duše, které jsou velmi poslušné i Boha i Tebe. Nic se nesmíš bát toho, co nepravdivě pokřikují žalobníci, aby se protivili pravdě.

Svaté a spravedlivé války povedeš nejen Ty, nýbrž i cizí spojené národy. Bez váhání složí přísahu nejen lid, ale i sami proroci, když ji papeženci dosud odpírali. Daně a dávky budou platit i proroci; tak vzdáleni jsou toho, aby učili, že nemají býti placeny. Práva jednoho každého zůstanou nedotčena. Ale jestliže se kdo proviňuje, usvědčí ho, nebudou však pobuřovat pro časné věci, neboť v těchto věcech uznávají řádného soudce, ačkoli i jeho se zmocní a kárají, jestliže hřeší. Věř, věř, velkodušný hrdino, že se nepřihodí nic z toho zlého, jímž papeženci vyhrožují, neboť Pán chrání svou církev. Kéž by Ti bylo dopřáno, abys svýma očima viděl poměry některých knížat, která v Německu přijala evangelium, a nevinnost, líbeznost a vytrvalost měst. Podle ovoce hned řekneš: „Nepochybuji, že to, co jest, se narodilo z Boha.“ Ty všechno uvaž podle své víry a moudrosti. A promiň naši smělost, kterou Tvé Veličenstvo po venkovsku vyrušujeme. Věc toho totiž vyžadovala. (Dáno) v Curychu.

Tvému Veličenstvu zcela oddaný Huldrychus Zwinglius

[1] Jejich jméno je odvozeno od Valentina, který žil v Alexandrii a zemřel kol r. 160, zastánce gnosticismu, způsobu to, jak získat poznání Boha tajemnými obřady a spekulací. Mezi gnostiky zastávali názor, že Bůh stvořitel není totožný s Bohem spasitelem. Měli sklon k doketismu, tj. k učení, že Kristus jako člověk neměl skutečné tělo. Odmítali Starý zákon a rovněž popírali, že by Kristus měl znovu přijít. Na starší tradici navazovali i tím, že neuznávali víru ve vzkříšení těla.

[2] Starocírkevní bohoslovec 4. stol.

[3] Stoupenci Eunomia ze 4. stol., stoupenec Ariova učení, podle něhož Kristus nebyl Synem Božím ve smyslu biblického svědectví.

Krátký a jasný výklad křesťanské víry kázáné Huldrychem Zwinglim (1531)
Překlad J. B. Jeschke.