Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte… (Jakubův 4:3)

Tato myšlenka vznikla v r. 1999 a rozšířila se tak, že se již jedná o celosvětovou masivní ekumenickou snahu, která spojuje množství věřících z různých denominací za účelem budování modlitebních buněk. Tyto buňky pak fungují tak, že se ve městě zřídí modlitební místnost, ve které se pak střídají lidé v modlitbách za účelem vytvořit nepřerušovaný modlitební řetězec.

Je to zajisté snaha evangelikální, živá a fungující. Nicméně jsou s ní spojeny takové problémy, kterým se budeme věnovat níže, že je nutno celé toto hnutí odmítnout a prohlásit za pro budování Božího království zde v České republice neužitečné.

Nyní se dostáváme k hlavním problémům:

I. Charismatismus
II. Moderní bohoslužba
III. Římskokatolické praktiky
IV. Postmodernismus
V. Nebiblické učení o modlitbě

Charismatismus

Jak je tato organizace inspirovaná charismatickým hnutím, je velmi dobře vidět na jejich největší společné bohoslužbě, která se děje 24h denně v Mezinárodním domě modliteb (International House of Prayer), který je jakýmsi jejich hlavním stanem. Zvedání rukou, neřád při bohoslužbě, důraz na pocitové prožitky, uvolněnost a jiné věci, které tak jasně pochází z charismatického hnutí jsou tam na denním pořádku. (Tato „služba“ navíc stojí neuvěřitelných 120.000 dolarů za měsíc, kteroužto částku vedoucí Mike Bickle láká na zmatených věřících.) Také je tu „báseň Vize„, která je hnacím mottem celého hnutí. Už samotný název „Vize“ nám ukazuje na jistou návaznost na „proroctví a vidění“, která pochází z charismatismu. V ní nacházíme typické nadšení pro mladou generaci („vidím armádu mladých lidí„), světská přirovnání („znají smysl Matrixu„), duchaření („démoni v nákupních centrech„). To vše svědčí o charismatickém pozadí tohoto hnutí.

Moderní bohoslužba

Již jsme zmínili Mezinárodní dům modliteb a bohoslužbu, která se tam děje. Těžko to však nazývati bohoslužbou, jelikož tato popírá veškeré biblické principy o bohoslužbě. Celý program provází neskutečný chaos, na kazatelnu odsunutou na stranu (spíše jakýsi pultík) může přijít kdokoli a kdykoli, vše je doprovázené zcela moderní pop-rockovou hudbou s počtem opakování refrénu až 120x (vskutku bez přehánění). Kdokoli si také kdykoli může odejít nebo přijít jak se mu zlíbí. Při bohoslužbě tak není dáván zvláštní důraz na Den Páně, ale můžeme si na ni přijít podle libosti a ne v ustanovený čas. Nejmenší problém celé této společnosti je, že je extrémně dispenzacionalistická. Kdyby to však byl jediný její problém, byla by to výhra nad výhry.

Římskokatolické praktiky

Vliv římskokatolického myšlení vyplývá už ze samotného novoevangelikálního charakteru celé organizace a hnutí. Nejvíce je však toto spojení a inspirace vidět na vyzdobení modlitební místnosti, v které mají být podle pořadatelů přítomné hudební nástroje (kytara), polštáře, obrázky, mapy, tužky, papíry, a jiné pomůcky pro „tvořivé chvály“. Jediná chvála je však podle Písma vyjadřována slovy a hlasem, a příliš kreativity se od ní neočekává. Naopak, ti největší „kreativci“ jsou v Písmu přísně káráni (např. Jarobeám). „A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.“ (Žalmy 107:22) Dále jsou mnohé místnosti vyzdobeny kříži, svíčkami a dokonce jakýmisi oltáři s fotkami. Dokonce se můžeme dočíst o trojrozměrných modlitebních stimulech! Písmo proto něco takového má také název – modla. Kdyby něco z toho viděli naši předci ve víře reformátoři, jmenovitě Kalvín, jistě by podobně jako Nehemiáš ničeho nedbali, přišli, všechno vyházeli a hromovým hlasem všechny volali k pokání. Naši bratři v (staré) Jednotě bratrské dokonce dbali na to, aby v Domě Božím nebylo nic jiného než lavice, kazatelna a harmonium. Tyto atrapy, které tam lidé v rámci „modliteb 24-7″ nosí nejsou nic jiného než projev římského katolicismu a kainovské oběti.

Postmodernismus

Myšlenka o neustálé modlitbě nepochází z Písma, i když v něm můžeme nalézt takové výzvy jako: „bez přestání se modlte.“ (1. Tesalonickým 5:17). Mnozí komentátoři začínají vysvětlování tohoto verše právě výkladem o tom, že tento verš neznamená takovou modlitbu bez přestání, jelikož by to bylo na úkor ostatních bohoslužebných úkonů, či našich denních povinností a potřeb. Spíše zde jde o výzvu ke každodennímu stálému volání na Hospodina s vytrvalostí a očekáváním. O kněžích často čteme v Písmu, že stále vcházeli a vykonávali službu v chrámu. Neznamená to však, že nedělali nic jiného. Písmo nám chce říci, že pilně plnili svou denní povinnost (Žd 9:6). Boží lid se má setkávat zvláště v Den Páně a pak, jak dovolí čas, ke studiu Božího slova a modlitbám. V tom všem má ale být řád a systém. Myšlenka neustálých bohoslužeb, na které si může kdokoli přijít a odejít kdy chce je nejen nebiblická, ale také naprosto odpovídá dnešnímu postmodernímu myšlení, kterému se nemáme připodobňovat (Řím. 12:2).

Nebiblické vyučování o modlitbě

Za účelem budování modlitebního života příznivců modliteb 24-7 tato organizace vytvořila sérii videí, která mají vyučovat základní principy modlitby. Tato videa je možné nalézt na YouTube. (Pray with Abandon, Pray with Intensity,…) Jejich provedení je tak neuvěřitelně světské (mladík v jednom videu hraje na bicí soupravu a má pearcing v obočí) a mnohdy až absurdní, že to naprosto znevažuje modlitbu jako takovou. (myšlenka jakéhosi odevzdávacího poskakování je neuvěřitelné rouhání a naprosto nemá podporu v Písmu).

__________________

Celé hnutí tak, jak jsme jej stručně prozkoumali, je naprosto novoevangelikální, charismatické a založená více na živlech tohoto světa než na neomylném Slovu Božím. Je to světskostí prolezlá proekumenická snaha, která kolem sebe shromažďuje duchovní trosky a citově vyždímané duše, které zde nachází jakýsi obklad na jejich bolavá srdce. Všechny akce, které pak toto hnutí pořádá, jsou vzorem neřádu, chaosu a libovůle, které dělají ostudu biblickému řádu a pořádku, kterým má církev žít.

Varujeme proto všechny křesťany, ať už se na něčem takovém podílejí organizačně nebo „jen“ tyto modlitební místnosti navštěvují, aby s tímto hnutím neměli pro dobro své i pro neuvádění bratří v pohoršení nic společného. „Od všeliké zlé tvárnosti se varujte.“(1. Tes. 5:21) Tím nechceme takové lidi zrazovat od modliteb jako takových. V tomto případě je vskutku na místě se držet slov Pána Ježíše: „Ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně.“ (Mt. 6:6) Ano, své místo dozajista má i veřejná a společná modlitba, ale ne v tomto provedení. Podíl na takovém nebiblickou praxí prolezlém hnutí a navštěvování takových místností nejenže modlitbě neprospěje, ale velmi uškodí, a to bez ohledu na to, jaké tělesné emocionální zážitky si z toho může člověk odnést.

David Kohout

Zdroj: www.izachar

autor je bývalým členem jabloneckého baptistického sboru, kde působil jako vedoucí mládeže, aktuálně působí v Czech Free Presbyterian Mission