Daniel Fajfr, předseda Rady Církve bratrské, ve své zprávě pro konferenci CB učinil pozoruhodnou paralelu mezi Ediktem milánským císaře Konstantina a českými církevními restitucemi.

"Přijatým zákonem č. 428/2012 Sb., se stát čestně vyrovnává s minulostí a otevírá dveře pro svobodné působení církví. Jedná se o bezprecedentní okamžik v novodobých dějinách české církve, připomínající Edikt milánský, který roku 313 sepsali císař Konstantin a Licinius Augustus. Dokument mimo jiné obsahuje statuty na restituci majetku církevních obcí včetně kompenzací, o který byly připraveny během pronásledování. Některé věty zní, jako by byly psány do dnešní situace:

Vzhledem k legálnímu postavení křesťanů, považujeme za správné určit také, aby – jestliže se ukáže, že někdo zakoupil, ať z naší státní pokladny nebo od někoho jiného, místa, která dříve byla užívána ke shromážděním, a o kterých před tímto dnem byly stanoveny jisté příkazy, a to dopisem zaslaným vašemu úřadu – aby tato byla zpět převedena na křesťany bez všech průtahů a zpochybňování…. Také ti, kdo je obdrželi darem, je vrátí podobně a bez odkladu křesťanům. …. A pokud je o zmíněných křesťanech známo, že vlastnili nejen ta místa, která užívali ke shromažďování, ale také majetek, náležející jejich společnosti, zvláště jejich kostelům a ne jednotlivcům, zahrnujeme jej všechen pod tento výše zmíněný zákon, takže jim přikážete, aby byl bez pochybování a bez diskusí vrácen zmíněným křesťanům, to jest jejich společnosti a shromážděním.

Jak je vidět, Konstantinův zákon zmírňující křivdy způsobené křesťanům, byl v mnohém důslednější než zákon č. 428/2012. Bude ku prospěchu, pokud odpůrci návrhu alespoň připustí, že předmětný zákon odpovídá právnímu státu, je legitimním právním aktem a v rámci možností i rozumným kompromisem v ekonomicky nejisté době.

Myslím i na ty z nás, kteří se chtěli vzdát finanční náhrady, nebo by peníze nejraději vrátili s pocitem studu, že jsme přijali něco, co církvi nepatří. Rád bych je uklidnil, že tímto pocitem trpět nemusí. Není možné uveřejnit zápisy, ze kterých je patrné, jak velké finanční oběti přinesli jednotlivci a sbory, aby církev mohla zakoupit například zámek v Suchomastech a provozovat domov seniorů. Zříci se finančního vyrovnání by mimo jiné znamenalo znevážení darů a práce těch, kteří posloužili Boží věci před námi. Pro dokreslení a snad i pro uklidnění, připojím něco z toho, co při aktu podpisu smlouvy řekl předseda vlády Petr Nečas:

Počátkem devadesátých let jsme jako stát přistoupili k restitucím jako nejefektivnějšímu a nejspravedlivějšímu prvku transformace naší ekonomiky. Církve z něj tehdy byly vyňaty. Dnes jsme tento akt spravedlnosti dokončili…. Domnívám se, že je to nejenom správné, ale dokonce i ekonomicky výhodné. Jedinou jinou možností by bylo pošlapání práva, pošlapání právního státu, ale to je vize jiných premiérů a jiných politiků, nikoli ta moje a celé české vlády.

Přesto platí, že církev není závislá na tom, co jí patří nebo by mělo patřit, a nemůže ani spoléhat na jistoty ústavou zakotvené. Jak známo, stačí málo, aby byl zákon zrušen, a vše bude jinak. Pokud ale žijeme v právním a demokratickém státě, bylo by chybou, kdyby církve tento často ponižující zápas vzdaly a nechaly se převálcovat populistickými postoji některých politiků šermujících polopravdami, zneužívajících současnou složitou ekonomickou situaci."

Zdroj: http://portal.cb.cz/2013-odluka-cirkve-od-bible

P.S.:
Celá ta restituční pasáž Ediktu milanského zní ve verzi Eusebiově takto:

Co se týče křesťanů, nařizujeme kromě toho ještě, aby místa, kde se dříve shromažďovali – třebas jsme Tvé oddanosti dříve nařídili jinak – kdo si je koupil od naší pokladny či od někoho jiného, těmto křesťanům bezplatně, bez jakéhokoli nároku na náhradu, bez váhání a bez vytáček vrátil. Ten, kdo tato místa dostal darem, má je pokud možno co nejrychleji stejným křesťanům vrátit. Ti však, kdo od naší velkodušnosti za to očekávají nějakou náhradu, ať už se stali vlastníky koupí nebo darování, mohou se obrátit na místodržícího dotyčné provincie, aby tak i oni poznali naši ohleduplnost. Toto všechno za Tvého dozoru ať je křesťanskému společenství bezodkladně ihned vráceno. A poněvadž tito křesťané, jak je známo, mají ve svém držení nejen ona místa, která nejsou majetkem jednotlivce, nýbrž v právoplatném držení celého společenství, totiž všech křesťanů, vydej příkaz, aby na základě předtím uvedeného zákona bylo to ihned uvedeným křesťanům bez jakéhokoli váhání vráceno. To znamená: Aby to bylo vráceno jejich společenství a jejich shromažďovacím místům. Přece však při dodržení zmíněného nařízení všichni, kteří ona místa, jak bylo před tím uvedeno, bezplatně vrátili, mohou od naší dobroty očekávat odškodnění.

Tak takhle by si představoval církevní restituce místopředseda Ekumenické rady církví a představitel církve dříve svané Svobodná církev reformovaná... Ještě větší zářez do státní pokladny...