ÚVOD

K níže uvedenému textu, pocházejícímu z knihy br. kaz. Aloise Adlofa "Výklad modlitby Páně" vydané nákladem Křesťanského spolku mladíků v Čechách; vydáno v Praze v r. 1922, bych předeslal to, že každá církev, či sbor je směsicí pšenice a agresivního koukolu, který se snaží pšenici zadusit. (Mt. 7:15; 1Kor. 5; 11:19; 2Kor. 11:13; 2Pt. 2:1; a další). Je tudíž nedokonalá a proto si nemůže nárokovat název "Pravá církev Kristova". Naproti tomu Církev Kristova sestávající z jednotlivých údů byla, je a bude pouze jedna, ať už se její údy nacházejí kdekoli - je bez poskvrny a vrásky. (Ef. 5:27). Jen na pšenici se vztahují Spasitelova slova, že ji brány pekel nepřemohou. (Mt. 16:18). Koukol totiž branám pekelným již slouží.

Pojem, jako např. církev katolická, či pravoslavná, je světský termín, který samozřejmě nemá oporu v Bibli. Jde o náboženské organizace. Z biblického hlediska je každý sbor církví (např. 1Kor. 1:2); někdy skupina jednotlivých sborů (např. 2Kor. 11:8); sbor dokonce existuje i v jediné domácnosti (např. Ř. 16:5; 1Kor. 16:19). Ve svých tvrzeních jdu dokonce tak daleko, že tam, kde se dva, či tři sejdou v Kristově jménu existuje církev Boží, tedy sbor. Koukol se v Kristově jménu ani scházet nemůže! (Mt. 18:20).

Činnost Satana v církvi.
(str. 260 - 263)

Dítkám Božím byla svěřena služebnost: Nésti světu zvěst smíření s Bohem, který "byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, a složil v nás to slovo smíření." (2.Kor. 5:17-24). Znemožniti, pokaziti, překaziti a odvrátiti církev od tohoto jediného jejího úkolu a poslání, je velikým zaměstnáním Satana při církvi co celku i při jednotlivých sborech. Zkaziti duchovní, křesťanský život členů a tak svědectví celého sboru a umlčeti zvěstování čistého a celého evangelia, je cílem snah jeho.

Toto nám vysvětluje ten všestranný úpadek církve dnes, i ty dějiny všech těch čistých hnutí v minulosti, která, ač tak skvěle započala a slavně vzrostla, po čase však se porušila a se zvrhla. Pochopení této činnosti a úsilí Satana vysvětluje nám také tu slabost evangelisace dnešní církve. Satan nechce, aby se evangelium zvěstovalo, ale aby se kazatelé zabývali otázkami světovými, politickými, národními, společenskými, dělnickými a reformními; aby se církve věnovaly více těmto problémům než svému pravému povolání - zvěstování evangelia hynoucímu světu. PROČ? Ne proto, že tyto věci nemají v sobě něco dobra; ale proto, že v nich není žádná "moc k spasení"; to jest k spasení takovému, jaké Bůh zjevuje člověku, že on potřebuje.

Pochopení tohoto díla Satanova nám též vysvětluje to odvěké úsilovné tlačení světáctví do církví a zvláště v těchto posledních dnech. Vysvětluje nám též to mocné vtírání modernismu, rozumářství a materialismu do dnešních církví, universit i náboženských škol.

Také z toho chápeme tu krutou oposici proti té pravdě blahoslavené naděje příchodu Pána Ježíše pro církev svou i ku svému tisíciletému království.

Tato pravda čelí proti všem těm shora uvedeným směrům, ukazuje jejich naprostou marnost k záchraně světa a žene věřící k čistému křesťanskému životu a činnosti v očekávání Pána svého. A proto je Satanu nenáviděnou částkou zvěsti evangelia a musí pryč. To je proč tato pravda byla ztracena, když církev v první době pobloudila; vlastně je to jedna příčina, proč ona pobloudila. Totiž, když Satan zakryl před církví tuto pravdu naděje příchodu Páně pro její oslavení, tu ona se dala svésti k světáctví a světskému vládnutí.

Proto také Řím nezvěstuje tuto pravdu brzkého příchodu Páně; a proto také i dnes mnohý jinak upřímný křesťan nechává se strhnouti ku protivení a posmívání se této slavné pravdě.

Úsilí Satanovo v církvích nám vysvětluje, jak jeden kazatel se může pustiti v kladení překážek druhému kazateli; může být žárlivý na jeho úspěch, a záviděti mu. Tímto rozumíme, proč jedna denominace žárlí a utrhá druhé, a tím myslí, že slouží Pánu. Rozumíme, kterak členové sboru mohou činiti těžkosti a překážky kazateli; kterak člen může jít s členem v spor, míti naproti sobě nelásku, pomlouvati se vespolek, kousati se a jiné. Vše toto jest tělesnost, kterou Satan rozněcuje v dítkách Božích. "Nedávejte místa ďáblu" praví Pán.

Oposice Satana je nám též patrna v té poměrné nepatrnosti křesťanského dávání. Svět vynakládá miliony na vzdělání, humanitní a kulturní účele; jiné miliony na radovánky, tělesné požitky, libosti, nádheru a pohodlí. Když se podíváme na životy křesťanů, nalézáme, že na tyto věci také vynakládají úžasné sumy, kdežto práce Páně žebrá a světová evangelisace je v krutém nedostatku, jak dělníků, tak hmotných prostředků k vyslání těch, které jsou. A to ne proto, že lid Boží je tak chudý, že by nemohl tuto práci náležitě podpořiti, ale že vynakládají dolary na tělesné a světské věci a centy na dílo Páně.

Oposice Satana proti poslání církve je dále patrna v tom, že množství těch, jež jméno Krista vyznávají a jsou duchovně mrtví, neznovuzrození, a tak jsou nevšímaví vůči věrnému zvěstování evangelia milosti Boží. Oni necítí toho svou potřebu ani jiných, a proto běží také za tím, co jejich zaslepeným srdcím lahodí, čím jejich zevnější náboženství je podpíráno, co se vztahuje jen ku mravnosti a ušlechtilosti, avšak nedotýká se těch základních věcí: hříchu, zahynutí, vykoupení, milosti Boží a spasení.(Mt. 13:36-43; 7:21-23; Tt. 1:13 -16). 

Jiní opět mají svrablavé uši, hromadí sobě učitele a kazatele podle svých vlastních žádostí, aby jim básně místo pravdy Boží mluvili. Kteří by jim zvěstovali, že pekla není, Bůh je tuze milosrdný a laskavý, než aby poslal do věčného trápení některé své stvoření. Žádný člověk že nemohl za ně umřít, nebo každý si musí dobýt svého vlastního spasení; smrt Krista je skvělým příkladem obětavosti, ale nikterak nemůže získat smíření s Bohem.

Bůh že se smiluje nad vším lidstvem a konečně všechny spasí, bez ohledu jak hleděli na Krista atd. (1Tm. 4:1-4). Satan (který se umí přizpůsobiti každé době a všem poměrům lidstva), nemá dnes své cestující Ingersolly, ale má je v osobách profesorů, učitelů i kazatelů v universitách, školách i v seminářích a na kazatelnách. A není se tomu co diviti. (Viz 2.Kor. 11:13-15). A nejen to, ale Satan dle nutnosti vzbudí i hnutí náboženského rázu, která jsou i založená na Slovu Božím a mnoho ze Slova Božího užívají pro svá vyučování.

Satan takto připustí mnoho pravdy, téměř i celou pravdu, jen ne to hlavní:
Vykoupení skrze krev Syna Božího a spasení z milosti skrze víru v to jediné dílo Zástupce hříšníků.

On opět vzbouzí všelijaká učení bludná, která jsou však náramně přitažlivá a tak zkaženému srdci člověka žádostivá, že mnozí odvrátí se od víry a postoupí po těchto učitelích a učeních ďábelských. (1.Tm. 4:1; 2. Pt. 2; Juda 3,4). Tyto padělky jsou tím nebezpečnější, že obsahují tak mnoho pravdy, a chytrostí ďábelskou jsou propagovány. Jen moudrost a schopnost shůry jest s to, aby uchránila od upadnutí do těchto léček Satanových.

Nedivme se, že Satan má tedy i své evangelium, kterýmž by zakryl i odstranil evangelium Boží. "Svět ve zlém leží", to jest v náručí Satanově, a on ho tam všelijak konejší a kolíbá i tím svým evangeliem. Kdyby i věrné zvěstování evangelia Božího probouzelo ten v smrti spící svět, tu Satan ho konejší: Bůh jest Otec všech lidí, všikni lidé jsou dítky Jeho; On nikdy dítek svých nezatratí, byť i v své nemoudrosti a nevědomosti pobloudili. Bůh prý hledí na velikou snahu lidstva, na jeho pokrok, na mravní vyšinutí (moje pozn. vzepětí), na všecky reformní a společenské snahy, a to vše že má spasitelnou moc u Boha. Však Boží požadavky pokání, ospravedlnění a znovuzrození skrze víru v Ježíše Krista, to vše je chytře ukryto.

Jako Bůh svým Duchem sv. osvěcuje mysli a srdce člověka, aby poznal pravdu, tak opět Satan oslepuje nevěřících, "aby jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž je obraz Boží." To nám dává vysvětlení, proč čím dále je těžší přivést lidi k probuzení a hledání spasení skrze milost Boží. Postupem lidstvo je hlouběji oslepeno a zatvrzeno, nebo jsou "zatemněni v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich ze zatvrzení srdce jejich." (2.Kor. 4:3,4; Ef. 4:18). 

Člověk takto oslepen Satanem a tažen a hnán jím, přes všecky své úpadky, utrpení, bolest, zoufalství a namáhání, přece se jen drží svého programu - má za to, že dobře pokračuje, že jde ku předu. Kdyby však nebylo zdržující ruky Boží, která zdržuje zlo a hnilobu, již dávno by se sřítila celá ta věž lidského pokroku.

Přijde však chvíle, kdy tato zdržující ruka bude stažena, až Bůh doplní účel svůj pro církev svou, a pak bude na krátký čas dána plná svoboda Satanu na zemi. Proč ? Aby lidstvo zvědělo, koho si zvolilo za boha a pána; aby se ukázalo, co je lidské srdce a padlá lidská povaha; a aby se ukázalo, že všeliká snaha a pokus člověka o svou záchranu jsou marny. "Aby byla zacpána ústa všech, až souditi bude", kdy se ukáže, že svědomí, zákony, vláda, monarchie, autokracie, demokracie, vzdělání, osvěta i náboženství, vše, na co se člověk spoléhal, spouštěl a čím se honosil, bylo nedostatečné, ano bezmocné, člověka zachrániti od hříchu. Že se vším tím byl toliko loutkou v rukou knížete světa tohoto - Satana.

Tu se ukáže, že milost Boží byla ten jediný nástroj k záchraně a spáse člověka, kterou on však ve své domýšlivosti a sebedostačitelnosti zavrhl a tak budou jeho "ústa zacpána" na věky.

(Z knížky: Satan, jeho osoba, jeho moc a jeho dílo. Napsal a vydal kaz. V. J. Víta v Chicagu. Stran 32).

Jen bych doplnil: slova br. kaz. Adlofa jsou stále aktuální - v poslední době je čím dál častěji hlásáno nevyvážené evangelium. Kazatelé totiž neustále káží o bezbřehé Boží lásce - a zatvrzele mlčí o Boží spravedlnosti.

BA