Součástí letošního Xcampu [2007] byla i výstava věnovaná 550. výročí vzniku Jednoty bratrské. Slavnostní vernisáže se zúčastnil biskup Jednoty bratrské bratr Mgr. Ing. Jaroslav Pleva, který také vedl nedělní seminář na téma „Hledání pravé církve. Revoluční model z 15. století.“ Bratru Plevovi jsme položili pro časopis Idea několik otázek.

Bratře Jarku, můžete úvodem říci čtenářům Idey několik slov o sobě?

Vyrůstal jsem v evangelické rodině a o Bohu jsem doma i ve sboru pravidelně slýchal. Jeho existence pro mne tedy byla realitou, jen poněkud neosobní a vzdálenou. Když jsem po maturitě odcházel studovat textilní inženýrství, byl jsem přesvědčen, že víra je užitečná věc, ale hlavně pro lidi starší nebo nemocné, kteří se v životě potřebují o něco opírat - já ovšem svůj život „zvládnu sám“. Naštěstí netrvalo dlouho a ve společenství probuzených křesťanů jsem poznal, že oni Boha znají trochu jinak – byl pro ně každodenní skutečností. Po tom jsem v hloubi srdce ve skutečnosti toužil také, a když jsem odevzdal svůj život Pánu Ježíši Kristu, prožil jsem jeho úžasné odpuštění a naplnění. To se stalo v mých devatenácti a dnes, po 33 letech života s Ježíšem, jsem pro Spasitele nadšen stále víc. Prožil jsem také povolání do služby (inženýrů byl dostatek, ale církvi se nedostávalo kazatelů), ale protože v době komunismu bylo všechno přísně regulováno, po ukončení textilky jsem na teologii nebyl přijat. Nastoupil jsem tedy v Praze jako kancelářská síla a tajně (s mlčenlivým souhlasem profesorů) jsem chodil na přednášky na teologické fakultě. Po několika letech mi bylo povoleno studovat a stal jsem se kazatelem Jednoty bratrské, nejprve v Ujkovicích ve středních Čechách, poté v Holešově na Moravě a Mladé Boleslavi. S manželkou Danielou máme dvě dcery a dva syny ve věku 25, 23, 21 a 19 let a s€vděčností prožíváme, že když dospěly, staly se našimi přáteli a partnery ve službě.

Letos jste byl poprvé na mládežnickém táboře ve Smilovicích. Jakým dojmem na Vás zapůsobil? Co pro Vás bylo inspirativní a co byste naopak na místě organizátorů změnil?

Ve Smilovicích jsem strávil jen jediný den, takže si nedovolím radit. Zapůsobila na mně vstřícná atmosféra, srdečnost účastníků, i otevřenost mladých pro Boží věci. Také jsem si všiml přátelských vztahů mezi generacemi a to považuji za velký dar a požehnání.

Na XcamPu jste se zúčastnil vernisáže výstavy věnované 550. výročí vzniku Jednoty bratrské. Můžete říci, v čem vidíte hlavní dějinný význam Jednoty, a můž , a můžete také přiblížit vznik a působení zmíněné výstavy?

Jednota bratrská je unikátní jak svým vznikem, tak působením. Základní reformační důrazy - na Krista jako jediného Pána a na Slovo jako jedinou autoritu a praktické pravidlo života - byly formulovány sto let před hlavními reformačními proudy. Bratři je ovšem nejen formulovali, oni je skutečně žili a uváděli do praxe. Osobní vztah ke Kristu, zbožnost bez násilí, všeobecné kněžství věřících, důležitost relevantního překladu Bible, význam zpěvu a chval, ale i důraz na vzdělání a jeho poskytování bez ohledu na původ, komunitní („společenstevní“) prvky sborového života, vzájemná „vykazatelnost“ - napomínání a láskou vedená kázeň bez ohledu na společenské postavení… v tom všem Jednota bratrská předběhla dobu. A v tom všem se od našich předchůdců ve víře můžeme stále mnoho učit, bez ohledu na to, v jaké žijeme denominaci. Když jsme uvažovali, jakým způsobem si připomenout 550 let od vzniku, nechtěli jsme jen vzpomínat na historické události minulosti. Naším záměrem bylo představit Jednotu bratrskou jako dynamickou církev, jejíž zápasy a úsilí o zvěstování evangelia pokračují – navzdory přerušení nejprve protireformací a za čas opět útlakem komunistického režimu – stále dál. Proto jsme připravili výstavu, která přehledně nejen mapuje historii a rozšíření „Moravanů“ po světě, ale také představuje současnost, tedy naše dnešní sbory, školy a sociální díla. Je to svědectví, že Jednota bratrská nepatří jen do učebnic dějepisu, ale je živá a žijící, zapojená v€každodenním pohybu radostí i trápení dnešních lidí.

Vaše církev – Jednota bratrská – prošla podobně jako SCEAV po sametové revoluci rozdělením. Můžete se s odstupem času rozdělit o svůj náhled na toto rozdělení, které Jednota prožila?

Na tuto otázku není lehké odpovědět stručně, přesto se o to pokusím. Rozdělení zapříčinilo více faktorů. Jedním bylo teologické směřování. V atmosféře zvlažnění církve – faktickém opuštění nároků evangelia v€době komunistického režimu - toužila většina kazatelů i členů po duchovní obnově a návratu ke skutečným tradicím Jednoty bratrské. Svou roli sehrála i otázka spolupráce některých pracovníků s minulým režimem, neochota k otevřenému rozhovoru o tomto bolestném období, snaha o zachování statu quo, spojená s odporem vůči novým písním či liturgickým a bohoslužebným formám. V neposlední řadě tam byly také osobní a rodinné ambice udržet si postavení. Když ve svobodných a demokratických volbách (které na rozdíl od minulosti nebyly pod kontrolou režimu) bylo zvoleno nové vedení církve, někteří je odmítli přijmout a odešli. Smutné bylo a velmi mne mrzí, že řada lidí utrpěla tím, že do rozdělení byli vtaženi proti své vůli. Dnes je situace vcelku stabilizovaná - ti, kdo odešli, zakotvili v ČCE, kde vytvořili vlastní seniorát.

Vraťme se zpět k XcamPu. Tábor je jedním z nástrojů, jak oslovit dnešní mladou generaci evangeliem. Vím, že i Jednota bratrská vyvíjí směrem k mládeži řadu aktivit (festival Jesusbreak aj.). Vnímáte, že současná mladá generace má specifické potřeby nebo vyžaduje nějaký specifický přístup při sdělování evangelia?

Zcela určitě. Dnešní mládež žije v mnohem otevřenějším – „zesíťovaném“ – světě jak v možnostech studia a cestování, tak pokud jde o získávání a výměnu informací. Služba mládeži by měla tuto dynamiku odrážet a to od nás v církvi vyžaduje hledání nových forem a způsobů, jak mladé lidi oslovit - kempy, „festy“ (festivaly), srazy, „workšopy“ apod. Jedna věc ovšem zůstává stejná: s novými formami nám nesmí uniknout obsah, kkterý sice v každé době potřebuje nově obléci, ale sám se nemění: Milý příteli, ať máš dlouhé vlasy nebo holou leb, ať hulíš trávu nebo fetuješ - Ježíš tě má rád a záleží mu na tobě. Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jediného dal…“ To je jádro, bez něhož bude jakkoli efektní forma jen prázdnou slupkou.

Ptal se D. Spratek

Zdroj: http://www.ks-sch.cz/files/Casopis%20Idea_29_web.pdf