Slovo "sekta" je nadávkou, za níž si každý čtenář představí něco jiného. Dá se z něho vyrozumět, že tazateli jde o rozpoznání špatných nebo dokonce nebezpečných rysů ve společenství. Rozpoznat tyto rysy bezpečně a nezpochybnitelně není možné. Už jenom proto, že i ve zdravém společenství se mohou klidně vyskytnout špatné způsoby jednání a naopak: jednotlivci se svatou hroší kůží dokážou čerpat i z velmi pochybně fungujících společenství.

Křesťanské společenství a jeho příslušníci zacházejí s věcmi, které se týkají Hospodina. Řečeno biblickým obrazem, zacházejí s "Božím jménem". A takového společenství se samozřejmě týká třetí přikázání: "Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha." Zneužitím je na prvním místě patrně myšleno používání Božího jména v magii a čarování, ale využívat a zneužívat síly toho, co patří k Bohu, můžeme i v daleko obyčejnějších činnostech. Pro nás evangelikály je, myslím, důležitých hlavně pět následujících oblastí.

1) Může to být zneužití naší společné víry v živého Boha. Soukromé zkušenosti, že Pán mi něco řekl, že jsem v modlitbě něco přijal nebo že jsem něco poznal jako Boží vůli, patří do společenství jen jako osobní svědectví. Pokud se něco takového vydává za obecně platný fakt a stane se to argumentem, může to být zneužitím záležitostí Boha pro vlastní účely. Podobně je to samozřejmě s proroctvími, výklady modlitby v jazycích a dalšími svatými záležitostmi použitými k nesvatému posílení vlastních stanovisek.

2) Ostří církevní dravci dokáží využít i toho, že jejich sestry a bratři jsou ochotni hledat chybu u sebe, pochybovat o správnosti svých názorů, ustoupit, hledat kompromis, znovu se modlit apod. Jsou takoví díky tomu, že jsou zvyklí reflektovat svůj život, činit pokání, zapomínat na sebe. Tento jejich vztah k Bohu může být ale snadno zneužit těmi, kdo to s Bohem a jeho "jménem" nemyslí zdaleka tak vážně, ale dokáží se zbožně tvářit a účinně používat různá svatá slůvka či biblické verše.

3) Ano, také úcta k Bibli jako k Božímu slovu, jímž je třeba se řídit, může být zneužita. Příkladem může být varování "vztáhnout ruku na pomazaného Hospodinova" aplikované na kazatele nebo pastora za účelem posílení jeho mocenské pozice. Zneužita může být Bible třeba ke ždímání peněz a zneužit může být asi každý její verš. Neštěstím mnoha současných evangelikálních sborů a církví je pohrdání univerzitním biblickým a teologickým vzděláním. V prostředí, v němž se Bible nečte nebo se čte jen s vlastním intuitivním porozuměním a jde chybí někdo, kdo rozumí zásadám biblického výkladu, je velmi snadné Bibli kroutit podle toho, jak se to hodí. A to už jsme u dalšího bodu.

4) Zneužití autority, o níž věříme, že je od Boha. Hospodinem (jeho jménem) tak mohou být zaštítěny i mocenské hry a triky, které mají autoritě zajistit nekritizovatelnost, neodvolatelnost, možnost zasahovat do soukromí. Možnost izolovat ty, kdo ne vždy souhlasí. Možnost vstupovat do vztahů jiných lidí a manipulovat jimi a mnoho jiného.

5) Tato autorita může zneužít i přesvědčení, že společenství má zvláštní kvalitu Božího lidu, těla Kristova a podobně. Společenství Božího jména je pro každého křesťana samozřejmě významné, a to může být zneužito k vyžadování konformity a loajality, k potlačování osobitosti, zabránění kritice, vytěsnění pochybností, vzbuzování pocitů viny a vědomí vlastní nehodnosti či nedostatečnosti y k jiným způsobům vytváření poslušného stáda.

Pokušení k takovým a mnohým jiným zneužitím se týká nás všech. Matoucí může být zvláště to, že vlastního zneužívání si nemusíme být vědomi, protože ho i před sebou samými dokážeme krýt zbožnými úvahami, řečmi nebo verši z Písma. Proto je třeba, aby ve společenství bylo co nejvíce těch, kteří dbají na třetí přikázání a mají odvahu poukázat na jeho porušení. Rozdíl mezi "sektou" a "nesektou" je bezpochyby také v tom, do jaké míry si je společenství vědomo pokušení zneužití Božího jména a do jaké míry je schopné takové jednání eliminovat.

Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Ph.D.
religionista zabývající se studiem kultů, sekt a nových náboženských hnutí, psychoterapeut a kazatel Církve bratrské

Zdroj: časopis Brána 4/2019