- Kdykoli se sejde několik bratří v Kristu, tu ihned nastupuje duchovní řád. Křesťanský pracovník by měl vědět kdo je nad ním… Neměli bychom se příliš zaměstnávat a zaneprazdňovat tím, co je správné a špatné, dobré nebo zlé, spíše bychom měli poznat, kdo je nad námi autoritou…. (str. 26 DA) 

- Bůh si přeje, abychom poslouchali jím delegované autority stejně jako jeho samotného. (str. 27 DA)

 

- Kdykoli se člověk dotkne Boží delegované autority, dotýká se v tomto člověku Boha, hřešit proti delegované autoritě znamená hřešit proti Bohu. (str. 34 DA) 

- Kdykoli člověk odporuje autoritě, Bůh ihned zasahuje svým soudem. Bůh strpí mnohé hříchy, ale nestrpí vzpouru... Hřích vzpoury je tudíž vážnější než kterýkoli jiný. (str. 40 DA) 

- Církev existuje díky poslušnosti. Nebojí se slabých, ale bojí se vzpurných. (str. 45 DA) 

- Kdo odporuje autoritě, odporuje Bohu, a ti kteří odporují, přivazují na sebe soud. Není možné, aby po rebelii nenásledoval soud. Důsledkem odporování autoritě je soud. (str. 61 DA) 

- Zda člověk v autoritě má pravdu či nikoli, to se nás netýká, neboť je přímo odpovědný Bohu. Poslušný člověk potřebuje jen poslouchat, Pán nás nebude činit odpovědnými za mylnou poslušnost, ale povolá k zodpovědnosti autoritu, zodpovědnou za tento mylný čin. Nepodřízení je vzpoura, a za ní se musí člověk zodpovídat. (str. 69-70 DA) 

- Nikdo nemůže očekávat, že získá světlo přímo od Pána, jestliže je odmítá od delegované autority. (str. 71 DA) 

- Kdo nemá rád Božího zástupce, nemá rád ani samotného Boha (str. 72 DA)

 - Celý Nový zákon podporuje delegovanou autoritu. (str. 72 DA) 

- Kdo je obdarován, má službu, a kdo má službu, má autoritu. Služba, kterou Bůh ustanovuje, představuje autoritu, nikdo ji nemá odmítat. Většina lidí si přeje přímou Boží autoritu, avšak Bůh jedná tak, že ustanovuje autoritu nepřímou neboli delegovanou, a chce, abychom ji poslouchali. Skrze ni máme naplňovat své duchovní potřeby. (str. 81 DA) 

- Boží království začíná tam, kde je naprostá poslušnost Bohu (a tím i delegované autoritě), zde není místa pro vlastní názory, argumenty, námitky, reptání. Na tento slavný den čeká Bůh od stvoření světa. I když má Bůh svého prvorozeného Syna, který je prvotinou poslušnosti, čeká na mnohé syny, aby byli jako Prvorozený. (str. 102 DA) 

- Ať přijdeš kamkoli, tvou první otázkou musí být: Koho mám poslouchat, komu mám naslouchat? Křesťan by měl mít dva smysly: jeden pro hřích a druhý pro autoritu. I když dva bratři se spolu radí a každý může vyslovit svůj názor, pouze jeden učiní konečné rozhodnutí… I mezi staršími a apoštoly bylo určité pořadí. Někteří apoštolové jsou větší, někteří menší. Každý potřebuje vědět, kde stojí. Jaké pěkné svědectví, a jaký krásný obraz! (str. 68 DA) 

- Každý se domnívá, že je schopen rozlišit dobré od zlého a posoudit, co je správné a nebo špatné. To je bláznovství pádu. Od takového klamu potřebujeme být osvobozeni, poněvadž tu nejde o nic jiného než vzpouru. (str. 26 DA) 

- Dnes základní nesnáz s námi lidmi je v tom, že dosud žijeme pod principem poznání dobrého a zlého, pod mocí rozumu. (str. 92 DA) 

- Je zajisté pravda, že abychom mohli následovat Pána, musíme dát výhost očím svého lidského rozumu. Co vládne našemu životu? Je to rozum nebo autorita? Osvítí-li člověka Pán, je oslepen světlem a jeho rozum jde stranou. (str. 91 DA).