Jelikož bývá pojetí autority v mnoha církevních společenstvích zdrojem napětí a kontroverzí, pokusil jsem se – po delším zamyšlení nad danou problematikou – formulovat několik základních otázek, které by snad mohly být nápomocné k úvahám nad danou problematikou.

1. Divergence, či konvergence moci, resp. má být autorita soustředěna v rukou jedince, či má být rozdělena mezi více bratří? (Jednota, či dělba moci?)

2. Je autorita vedoucího i nad zákonem (např. ústavou, řádem, či kodexem církve atd.), či je autorita zákonu poddána?

3. Je ve sporech třeba z principu stranit autoritě, či je třeba vždy zachovat nestranný postoj?

4. Pokud je člověk přesvědčen, že jej vede Pán, má poslechnout lidskou autoritu, je-li její příkaz odlišný?

5. Je možné ponechat svobodu svědomí, či je třeba poslouchat autoritu i proti svému svědomí?

6. Je možné odpovědnost za osobní rozhodování přenechat autoritě nebo člověk sám před Bohem nese odpovědnost za své činy?

7. Při povolání autority do služby – má toto povolání rozeznat pouze výše postavená autorita, či má být povolání rozeznáno celým Tělem Kristovým (tedy církví) a vyjádřeno volbou?

8. Je služebník odpovědný i těm, kterým slouží a jejichž mandát získal, či je odpovědný pouze vyšší autoritě?

9. Je důvěra věcí budování vztahu, či je věcí poslušnosti autoritě?

0. Je možné autoritu kontrolovat společenstvím, či je nutné pojistky proti zneužití autority odstranit, aby autorita nebyla v rozhodování omezena?

11. Je pastor sboru, či vedoucí církve ”primus inter pares” (první mezi rovnými), či je o hierarchický stupeň výše než starší sboru resp. členové církevní rady?

12. Jsou ostatní autority (např, staršovstvo, či rada církve) dány k tomu, aby spíše podpořily a realizovaly vize, příp. názory pastora, či představitele církve, nebo jej mají možnost (či povinnost) svobodně rozsuzovat a korigovat?

13. Je rozhodnutí celocírkevního shromáždění nadřazeno rozhodnutí autorit, či je rozhodnutí autority svrchované?

14. Je zjevení rezervováno především autoritě nebo je dostupné na základě osobního vztahu s Bohem každému kdo jej hledá (tedy nejen autoritě)? Případně je zjevení odstupňováno dle dosaženého stupně hodnosti v církevní hierarchii?

15. Má být odpovědnost za učení církve věcí nejvyšší autority, či je ve věci věrouky nejvyšším orgánem synod (koncil, konference…)?

Zdroj: www.apologet.cz