Kniha v 18 kapitolách popisuje neblahé jevy současné světové lidské společnosti, jako: předsudky, diskriminaci, války, násilí, chudobu a nemoci,  které neúměrně dlouho těžce dopadají zejména na ženskou část populace. V úvodní kapitole popisuje Jimmy Carter příběh svého života, jeho názorový vývoj, který vychází z jeho náboženského přesvědčení.

Zajímavý, asi méně známý, je jeho odklon, ba názorový rozchod s ultrakonzervativním křídlem amerických jižanských baptistů (založil vlastní kongregaci). Dále popisuje jak se v mládí vyrovnal s rasovou segregací, své humanitární akce během a zejména po období svého prezidentství. Zajímavé je, že se vždy o všem radil se svou manželkou Rosalynn, s níž Carter navštívil 145 zemí a s ní založil neziskovou organizaci THE CARTER CENTER, které organizuje různé humanitární projekty v krizových oblastech světa, ale také současně provádí nejrůznější průzkumy týkající se nerovností v lidských komunitách – ekonomické, lidskoprávní, genderové aj., jež jsou doloženy i statisticky.

Carter zjišťuje, že klíčovou roli v problémech světa hrají světová náboženství, které mohou iniciovat, ale také čelit globálním hrozbám násilí a dalším formám násilí. Poučeně sleduje v jednotlivých náboženstvích, jaký mají vztah k ženám.

Připomíná, že ve vzájemných vztazích se neřídíme jen mezinárodními ujednáními a dohodami, ale také vlastními měřítky morálních hodnot, založených nejčastěji na Všeobecné deklaraci lidských práv, Bibli, Koránu a dalších normativních textech, které nabádají ke spravedlivému a soucitnému přístupu k ostatním lidem, k dodržování rovnoprávnosti mužů a žen a zmírňování utrpení.

Právě genderovou problematiku sleduje Carter podrobněji. Zjišťuje, že některé vybrané náboženské texty jsou právě náboženskými autoritami (mocnými muži) křesťanů, muslimů, židů, hinduistů, buddhistů i jiných vyznání interpretovány tak, aby dokazovaly podřadné postavení žen a dívek, čímž iniciují nepřestávající hrubou, primitivní, ryzí diskriminaci žen a dívek, jakožto méněcenných tvorů před boží tváří. Nepotrestaná znásilnění, další formy sexuálního násilí, infanticida (dětská homicida) narozených holčiček, potraty plodů ženského pohlaví, světový obchod s ženami a dívkami, tzv.vraždy ze cti, kterým padají za oběť nevinné znásilněné ženy, ale také nižší platové ohodnocení i participace na politickém životě v „kulturnějších státech“.  Těmto oblastem násilí Carter věnuje hodně místa.

Těží z informací, jež soustřeďuje právě jeho The Carter Centrum. Pro nás Středoevropany mnohé nálezky jsou šokující.  Například zjištění, že násilí není v současné době běžnější, než bývalo v dosavadních dějinách. Nicméně je tu jeden pozitivní jev: současná generace získala vizionářské normy, ty přijala globální komunita, aby šířila myšlenku míru a lidských práv. A globalizace informací zajišťuje, že porušování těchto principů primitivními theokraciemi, ale také obdivovanými demokraciemi dokáže vyburcovat světovou komunitu. Mohlo by se soudit, že tu nastává pokrok v ochraně lidských práv právě s ohledem na mezinárodní závazky,ale místo toho se ocitají v ohrožení i četné moderní civilizační výdobytky.

Mocní tohoto světa jaksi nechápou, že víra a násilí jsou vzájemně neslučitelné. Proto klade důraz na informovanost a sám koná četné přednášky na daná témata a v knihách publikuje obšírně bolestnou problematiku současného světa. Dává to jiný obraz Jimmyho Cartera, než který nám byl předstírán v době jeho prezidentování tehdejšími sdělovacími prostředky, obraz současného křesťana, který nejen rozpoznává bolesti světa, ale  snaží se je i řešit, nejen o nich mluvit, jak to dělají mnohé autority, zejména náboženské a politické.

Z jeho životopisu stojí za zmínku, že vyrůstal v baptistické konzervativní rodině s otrokářskými předky. Ale v kapitole Bible a genderová rovnost  hodnotí Carter správně a moderně biblický výklad o postavení žen a plně si uvědomuje, že nepoučenost v tomto ohledu je zdrojem diskriminace žen. Konstatuje, že i Korán neposkytuje žádné ospravedlnění k této diskriminaci, zatímco v Bibli lze nalézt konkrétní verše, jež se dají vyložit oběma způsoby. Vidí, že právě konkrétní názory a postoje k otázce“ zda ženy v Božích očích zasluhují rovnost s muži, bývají nejožehavější, manifestují třecí plochy natolik zásadní, že nelze nalézt shodu.

Názorová náboženská zatuhlost je projevem duchovního konzervativismu, určité neochoty měnit názory a hlavně stanoviska právě ze strachu, že by mohlo dojít k určitému myšlenkovému posunu s důsledky, jež nelze s určitostí předvídat, např. k ohrožení autority  stávajících mocipánů nebo k demokratizačnímu  procesu a k dalším  nechtěným závěrům. Zejména u současných politiků-diktátorů i presidentů je to očekávatelné i viditelné. 

I Carter se s tím přečasto setkával, např. v JAR, kde je 25 % obyvatelstva HIV pozitivních, president Mbeki odmítl podpořit kampaň za užívání antiretrovirových léčiv s tím, že jejich účinnost není prokázána, že jsou toxická a nejspíše podstrčená nevinným černým lidem bílými vůdci Západu. Šlo o osvědčený nevirapin, který mohl ochránit před infekcí HIV děti postižených matek. Tuto kampaň tehdy v Africe financoval miliardář Gates se svojí manželkou, kteří byli kampani osobně přítomni, jako Carterovi. Tehdy kojenecká úmrtnost na AIDS ročně činila 60 tisíc novorozenců.

Převážná část publikace je věnována ženám a dívkám, jejich zneužívání, vraždám ze cti, mrzačení ženských pohlavních orgánů (ženská obřízka),  znásilňování, genocidě, modernímu otroctví, prostituci, domácímu násilí, dětským sňatkům a úmrtím spojeným s věnem, ale také politice, příjmové nerovnosti a zdraví matek a také válkám, při kterých nejvíce trpí právě ti, kteří jsou jimi nejméně vinni: děti a matky. 

Každá kapitola, její problémy, jsou zdokladovány a vycházejí z pozorování a monitorování Carterova centra. Jsou to neuvěřitelná čísla o násilí páchaném na ženách v civilizovaných i méně civilizovaných zemích skrytě i zjevně. Je to největší nespravedlnost současného světa. Carter nejenže si to plně a odpovědně uvědomuje, ale také a především snaží se ohroženým lidem pomáhat, shání peníze, dárce a sponzory. 

Neplatí při něm staré pořekadlo: Ach, to křesťanské milování, hubou žije do skonání! Je přesvědčen, že si muži musí uvědomit konečně, že jejich násilí na ženách nebude ostatními muži tolerováno. Po letech vlastních aktivit i svého Centra dospěl k závažnému zjištění, že navzdory angažmá jeho i dalších organizací, spolupráci se ženami, které se vzpírají násilí, není možno skoncovat s dětskými sňatky, mrzačením genitálií či nerovnoprávným zacházením se ženami, není-li tu podpora celých komunit, duchovních a politických vůdců. Je to vnitřní terorismus v komunitách, motivovaný tradicemi, přesvědčením i výchovou a právě tou lze mnohé změnit. Kniha je naplněna konkrétními zkušenostmi a končí 23 doporučeními co dělat.

Webové stránky jeho centra jsou: cartercenter.org – zve své čtenáře ke spolupráci.

Knížku hodnotím pozitivně: dává rozhled do světa s nímž nemáme vlastní zkušenost a dík civilizačnímu pokroku mnohé projevy násilí byly v dávné minulosti překonány, dík vědě, osvětě a v neposlední řadě i dík myšlenkově pružnějšímu křesťanství se sociálními aktivitami. Knížku je třeba číst! Mne docela jeho aktivity překvapily.

Stanislav Keren

Zdroj: https://www.kulturninovinky.cz/recenze-jimmy-carter-zeny-nabozenstvi-nasili-a-moc/

ukázka z knihy "Ženy, náboženství, násilí a moc"

Kniha "Ženy, náboženství, násilí a moc" v českých knihkupectvích