Když jsem byl ještě čerstvě spasený mladík, zdálo se, že hlavním cílem všech horlivých křesťanů – ať už kalvinistů či arminiánů – bylo posvěcení. Kázání, knihy a konference to zdůrazňovaly v duchu Římanům 12:1-2, kde apoštol úpěnlivě vyzývá věřící, aby vydávali těla svá v oběť živou a nepřipodobňovali se světu tomuto. Srdce byla konfrontována a pohnuta. Kristus měl být Pánem lidského života, a lidské JÁ se muselo odevzdat na oltář služby Jemu. Nyní to však vypadá, že na scénu přišel nový kalvinismus s novými kalvinisty, kteří dřívější cíle odsunuli stranou. V nedávno vydané knize Young, Restless, Reformed (Mladí, neklidní, reformovaní – v češtině dosud nevyšlo) Collin Hansen popisuje, jak se tzv. kalvinistická obnova zmocnila fantazie tisíců mladých lidí v USA, a tato kniha byla ve Velké Británii s velkým nadšením recenzována v dobře známých časopisech jako je Banner of Truth, Evangelical Times a Reformation Today. 

Autor tohoto článku byl nicméně při jejím čtení velmi hluboce zarmoucen, protože kniha popisuje nový kalvinismus jako kalvinismus velmi překroucený, který se daleko, daleko odchýlil od původního a ryzího života poslušnosti svrchovanému Bohu. Bude-li tento druh kalvinismu vzkvétat, pak bude ryzí biblická zbožnost pod útokem jako nikdy předtím

Renesance kalvinismu ve světském duchu 

Autorem knihy je mladý muž (když ji psal, bylo mu okolo 26), který vyrůstal v křesťanské rodině a studoval sekulární žurnalistiku. Vděčíme mu za čtivý a rozsáhlý přehled tohoto nového jevu, jenž předkládá; obrázek ovšem rozhodně není nijak radostný. 

Autor začíná popisem konference v Atlantě v roce 2007 s názvem Passion (Vášeň), kdy se 21.000 mladých lidí oddávalo moderní hudbě a poslouchali řečníky jako John Piper, kterak hlásají kalvinistické postoje. Tento obrázek se v knize mnohokrát opakuje – jsou v ní popisovány velké konference, na kterých se mísí synkretismus světské, pocitové, vzrušení vzbuzující hlasité rytmické hudby s kalvinistickým učením. 

Je nám vypravováno o burácivé hudbě, o tisících zdvižených rukou a o „křesťanském“ hip-hopu a rapových textech (jejichž příklady se zdají být ve své větné konstrukci nešikovné a neohrabané), jenž spojují doktríny milosti s nemorálními, drogami ovlivněnými hudebními formami světské kultury. 

Kalvinismus v Americe 

Collin Hansen tvrdí, že americký kalvinismus se ke konci devatenáctého století zhroutil a až do tohoto velkého mládežnického probuzení byl udržován jen hrstkou lidí; jeho historický scénář je nicméně upřímně řečeno směšný. Jako člověk, který coby řečník pravidelně navštěvoval americké semináře již od počátku 70. let jsem se neustále setkával s mnoha kazateli a studenty, kteří doktríny milosti milovali, a také kázal v církvích pevného kalvinistického přesvědčení. Silnější důkaz širokého výskytu kalvinismu je ale vidět v tom, že velké vydavatelské podniky po válce až do 80. let rozesílaly přívaly reformované literatury. Ohromné vydavatelství Eerdmans bylo v dobách minulých solidně reformované, nemluvě o Baker Book House, Kregelovi a dalších. Kam všechny ty knihy šly – tisíce a tisíce, včetně častých nových výtisků Kalvínových komentářů a řady dalších klasických děl? 

V 70. a 80. letech byli v USA také menší kalvinističtí vydavatelé, a v té době v křesťanských knihkupectvích také vznikl fenomén kalvinistických slev, a to s plnými katalogy a značným zájmem. Tvrzení, že kalvinismus prakticky zmizel, je beznadějně mylné. 

Vskutku, v mnoha církvích stále vzkvétá kalvinismus podstatně lepší kvality, kde jsou duše získávány a životy posvěcovány a kde jsou Pravda i praxe pod vládou Písma. Tyto církve nijak nesympatizují s rozmanitostí světského uctívání, jak ji představuje reportér Collin Hansen a která se snaží budovat církve za pomoci úplně stejných estrádních metod jako většina charismatiků a jako arminiánské hnutí Calvary Chapel. 

Nepuritánští následovníci puritánů 

Noví kalvinisté neustále vychvalují puritány, ale uctívat Pána Boha nebo žít jako oni už nechtějí. Jeden z vychvalovaných nových konferencí se nazývá Resolved (Odhodlaní nebo Rozhodnutí), podle slavných Prohlášení z mládí Jonathana Edwardse (70 zpytujících závazků). Kultura této konference by však byla tímto velkým teologem nepochybně naprosto odsouzena. 

Resolved je duchovním dítětem jednoho člena pastoračního sboru dr. Johna MacArthura; ročně shromažďuje tisíce mladých lidí a představuje obvyklou směs kalvinismu a extrémně charismatického stylu uctívání. Mladí lidé jsou povzbuzováni, aby ve svém těle cítili ten samý vzrušující dráždivý vliv hlasité rytmické hudby, který by prožívali na velkém světském popovém koncertě, spolu s umělým osvětlením a celkovou atmosférou. Zároveň přemítají o předurčení a vyvolení. Světská kultura poskytuje tělesné, emocionální prožitky, do kterých jsou vlévány křesťanské myšlenky. Biblické postoje jsou spojovány s tělesnou zábavou. (Fotografie z této konference na jejich internetových stránkách prozrazují organizátory vytvořenou zcela světskou atmosféru šoubyznysu.) 

V dobách neposlušnosti se staří Židé synkretizovali tím, že v sobotu chodili do chrámu nebo synagogy a ve všední dny do modlářských chrámů, ale nový kalvinismus našel způsob, jak duchovně neslučitelné věci spojit ve stejnou dobu na stejném místě. 

C. J. Mahaney je kazatel, který je v knize velmi vychvalován. Ač je ve přesvědčení i v praxi charismatický, zdá se, že je ostatními velkými jmény, kteří vystupují na „novokalvinistických“ konferencích – jako je John Piper, John MacArthur, Mark Dever a Al Mohler – zcela přijímán. Tento zjevně velmi příjemný a přátelský člověk, C. J. Mahaney, je zakladatelem skupiny církví, které směšují kalvinismus s charismatickými myšlenky, a předpokládá se, že ovlivnil mnoho kalvinistů k odvržení cessationistického pohledu. 

Byl to chráněnec tohoto kazatele, Joshua Harris [autor známých knih o chození a partnerství, zejm. S nikým nechodím a nejsem cvok, pozn. překl.], který začal konference pro mládež New Attitude (Nový postoj). Dozvídáme se, že když se obrátil světský rapper jménem Curtis Allen, instinkt znovuzrozeného křesťana jej vedl k tomu, aby svůj dřívější život a styl zpěvu opustil, ale pastor Joshua Harris ho očividně přesvědčil, že může takto zpívat pro Pána. Nový kalvinisté neváhají potlačovat instinktivní křesťanské svědomí, čímž vedou lidi, aby se stali přáteli světa. 

Jednou z v knize obdivovaných mega-církví je šestitisícová Mars Hill Church v Seattlu, kterou založil pastor Mark Driscoll, jenž spojuje myšlenky hnutí emerging church, (tedy, že křesťané by měli využít světskou kulturu) s kalvinistickou teologií*. 

Tento kazatel je obdivován i některými reformovanými muži ve Velké Británii, jeho církev však byla popsána (jedním jejím stoupencem) jako církev s nejuširvoucnější hudbou, jaká je jen možná; také byl jinými kazateli napomenut pro užívání jazyka, který je dost ‚na hraně’, a velmi nevhodného humoru (a to i v televizi). Na některých videích je možné jej vidět v tričku s Ježíšem, což znázorňuje nový kompromis s kulturou, když při tom předkládal kalvinistickou doktrínu. Tolik k přejímání puritánského učení zbaveného puritánského života a uctívání (bohoslužby). 

Další problematické postoje 

Většinu známých kazatelů, kteří propagují a podporují toto „probuzení“ kalvinismu, má společné tyto pozice, jenž skutečnému kalvinistickému (nebo puritánskému) pohledu odporují: 

1. Nemají problém s moderním charismatickým étosem uctívání, včetně extrémních forem heavy metalu.

2. Jsou mírní na oddělení od světskosti**.

3. Odmítají zájem o osobní vedení Pánem Bohem v zásadních rozhodnutích křesťanů (což je skutečná svrchovanost), čímž zasazují upřímnému a srdečnému posvěcení smrtelnou ránu.

4. Zastávají pohled, který stojí proti 4. přikázání, přijímajíc nízký pohled na den Páně, čímž posvěcenému životu uštědřují další ránu. 

Bez ohledu na jejich silné stránky a úspěchy (a někteří z nich jsou podle jakékoliv lidské normy vynikající muži) a bez ohledu na jejich teoretický kalvinismus, slabý postoj těchto kazatelů vůči těmto zásadním otázkám bude jen podněcovat pochybenou verzi kalvinismu, která povede lidi k tomu, aby byli čím dál více spjati se světem a jeho sobeckým životním stylem. 

V pravdě prohlašovaná svrchovanost Boží musí zahrnovat posvěcení, důstojnost, upřímnou poslušnost Jeho vůli a oddělení od světa. 

Nemůžete mít puritánské učení o spáse (soteriologii) bez puritánského posvěcení. Neměli byste poutat pozornost lidí ku kalvinistickému kázání skrze světské návnady. Doufáme, že mladí lidé v tomto hnutí pochopí důsledky těchto doktrín lépe než jejich učitelé a upustí od kompromisů. V této propagaci nové formy kalvinismu se však skrývá potencionální katastrofa. 

Proč někteří britští křesťané, kteří se drží doktrín milosti, dávají na knihy, jako je tato, nadšené recenze? I v minulosti byly časy, kdy se náhle velký počet mladých intelektuálně nadchlo pro zdravé křesťanské učení, jen aby ji skoro stejně rychle opustili. Člověk musí myslet na obrovskou odezvu na jedinečnou výřečnost Francise Schaeffera, kterou si vydobyl na univerzitách v 60. letech, a někteří mladí lidé byli bezpochyby spaseni a zakořeněni, ale mnohem více se odvrátilo. Zaujati nadřazeností biblického pohledu na svět chvilkově pohrdli nelogickými, chybnými myšlenkami tohoto světa, ale účinek byl v mnoha případech spíše přirozený než duchovní. Současný nový, opojný kalvinismus, zbavený praktické poslušnosti, se jistě prokáže být pomíjivým a zanechá [Kristovu] věc zkompromitovanou a zjizvenou. 

Situace ve Velké Británii 

Přišla již tato forma kalvinismu do Británie? Běda, přišla; stačí se podívat na „blogy“ některých mladších reformovaných pastorů, vystupujících jako učitelé a rádci druhých. Když se podíváte na jejich „oblíbené filmy“, a „oblíbenou hudbu“, zjistíte, že beze studu jmenují přední skupiny, nahrávky a zábavu pokleslé kultury, a je zřejmé, že v jejich srdcích je stále svět. Před lety by tito bratří nebyli ani pokřtěni, dokud by se od světa neoprostili, nyní však můžete jít do semináře – nikdo se vás nebude na nic ptát – a můžete se ujmout pastýřského úřadu, majíce na trůnu vašeho života modly, se kterými nebojujete a které nebyly poraženy. Jaká je naděje pro církve, které mají pastory, jejichž loajalita je takto rozdělená a překroucená? 

Odhlédneme-li od kazatelů, známe některé „nové“ mladé kalvinisty, kteří se nikdy neusadí v oddané, pracovité církvi, protože jejich postoje žijí jen v jejich hlavách a ne v jejich srdcích. Víme o některých, kteří žijí v nečistotě. Víme o jiných, že chodí do světských podniků. Čím větší je jejich doktrinální obratnost, tím větší je jejich pokrytectví. 

Jsou to tvrdá slova, ale vedou mne k tomu říci toto: když jednání – a zejména uctívání – formuje biblický, evangelikální kalvinismus, je to velmi pokořující, krásný systém Pravdy, ale když je kalvinismus omezen jen na hlavu, nadme pýchu a sebeurčování. 

Nový kalvinismus není obrození, ale zcela nový vzorec, který zbavuje tuto doktrínu její historické praxe a snoubí ji se světem. 

Proč vedoucí kazatelé sloužící tomuto hnutí učinili kompromis tak ochotně? Nebyli ohroženi sovětským režimem. Nikdo jim nedržel pistoli u hlavy. Je to ostudná kapitulace a musíme se usilovně modlit, aby to, co podporují, v kalvinismu nepřevládlo a nezničilo generaci otevřených mladých křesťanů. 

Poslední smutnou podívanou, v knize nicméně líčenou s nadšením, poskytla konference Together for the Gospel (Společně pro evangelium), pořádaná od roku 2006. Ač je spíše záležitostí pro dospělé a svolali ji respektovaní kalvinisté, spojuje nicméně cessacionisty a ne-cessacionisty, zástupce tradiční a moderní bohoslužby; i když si stále uchovává zdravé kázání, vede všechny účastníky, aby v těchto kontroverzních otázkách zmírnili a naučili se přijímat všechny pohledy. Jinými slovy, zabíjí tím varující službu, takže každý blud nové scény může neomezeně pádit kupředu. Jak tragické dny pro ryzí duchovní věrnost, uctívání a zbožnost. 

Závěr 

Pravý kalvinismus a světskost jsou protiklady. Chceme-li zkoumat divy a měřit hloubku svrchované milosti, příprava srdce je nezbytná. To můžeme vidět v podnětném a usvědčujícím povolání Jozue: „Protož nyní bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě, a odvrzte bohy, jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, buď bohy, jimž sloužili otcové vaši, kteříž byli za řekou, buď bohy Amorejských, v jichž zemi bydlíte; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ (Joz 24:14-15) 

________________________________________ 

Dr. Peter Masters
Od roku 1970 kazatelem nezávislého baptistického sboru Metropolitan Tabernacle, tedy sboru, kde v 19. století sloužil známý kazatel a evangelista Charles Haddon Spurgeon. Je autorem mnoha křesťanských knih na obecná i aktuální témata, jako například Worship in the Melting Pot (Bohoslužba v tavícím kotli) nebo Healing Epidemic (Uzdravovací epidemie). 

Článek byl publikován v časopise Sword & Trowel v prosinci roku 2009 (odkaz). Podnadpisky byly dodány překladateli pro zpřehlednění textu. Překlady názvů knih v článku ani zde nejsou oficiální názvy českých vydání, neboť ta dosud neexistují. 

Přeložili Miloš Šolc III. a Martin Hýsek. 

Poznámky: 

* Jeho řešení otázky Božské svrchovanosti versus svobodné lidské vůle je nicméně podstatně blíže arminiánskému pohledu. 

** Nedávná kniha C. J. Mahaneyho s názvem Worldliness: Resisting the Seduction of a Fallen World (Světskost: Odolávání vábení padlého světa) zoufale nevybavuje mladé věřící pro oddělenost od světa, a to zejména v oblasti hudby, kdy – jak se zdá – Pán miluje každý styl a přijatelnost je redukována na dvě zavádějící subjektivní otázky. 

Zdroj: www.izachar.cz