1 Kor 1:11-13, 3:4-6, 3:9, 3:21-23, 4:5-6

Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? ...

Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.... 

A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží....

Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí: tehdy se člověku dostane chvály od Boha. Toto jsem, bratří, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás naučili, co znamená ,ne nad to, co je psáno", a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému.

Zdá se, že lidé mají odvěkou tendenci používat nejrůznější nálepky nebo škatulky k tomu, aby definovali sami sebe nebo druhé. Mnozí pojmenovali svá hnutí po jejich zakladatelích, vůdcích nebo klíčových důrazech. Oblast teologie a církevních doktrín či názvů není v tomto ohledu nijak výjimečná. I dnes se tu setkáváme k modlitbám jako členové různých církví a teologických tradic a proudů. Luteráni, kalvinisté, baptisté, evangelíci, letniční a členové mnoha dalších denominací.

Názvy a "jmenovky" jsou více či méně užitečné a během času často mění svůj význam, obsah i použitelnost. Objevují se jmenovky nové a staré jsou zavrhovány. Každá z církví se pokouší co nejpřesněji systematizovat svou teologii a definovat svá klíčová přesvědčení, protože věří, že právě její pohled nejlépe odráží ten Boží.

Jistě je také třeba být vděční velikánům teologie, kteří systematizovali své pochopení Písma. Každý teologický systém ale má tendenci stát se někdy tak silným, že začíná určovat, co Písmo může a nemůže znamenat. Takže "brát Boží slovo vážně" se ve skutečnosti začne rovnat nároku bezvýhradně přijmout daný teologický systém a celé Písmo jeho definicím přizpůsobit.

Naše teologické systémy ale nikdy nejsou neomylné a Písmo nad nimi musí vždy zůstat jako trvalá korekce a autorita. Jinak se nakonec stane naší autoritou pouze kanonizovaná verze naší teologie a nikoli Písmo samotné. Všichni jsme porušeni hříchem a také naše teologie má vždy svá slepá. K interpretaci Písma přicházíme vždy se sadou předporozumění i předsudků, a to jak filosofických, tak teologických. Je tak je při četbě Písma vždy nutné se ptát, zda mé čtení textu více ovlivňují mé teologické či církevní brýle nebo Písmo samotné.

Jmenovky a názvy mají ale i jedno riziko. Dostanete-li otázku, zda jste evangelikál, katolík, kalvinista, luterán nebo arminián, egalitarián nebo komplementarián, jste automaticky tlačeni do škatulky. Jste Apollův, Petrův nebo Pavlův? Vaše odpověď pro mnohé bude dokonce znamenat, zda vás budou považovat za skutečné křesťany.

Vzájemné „zaškatulkování" ale nakonec vede jenom k tomu, že se už nezabýváme tím, co o dané věci říká Písmo samotné nebo čemu dotyčný člověk či církev skutečně věří. Apoštol Pavel však má ve své loajalitě jasno - „Vy však jste Kristovi a Kristus je Boží".

Sám apoštol Pavel byl ohledně nálepek velmi obezřetný. Jeho slova „Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován?" jsou varováním pro každého, kdo snadno soudí, kdo je a kdo není následovník Kristův. Abychom se „naučili, co znamená ,ne nad to, co je psáno'".

Ano, dělí nás mnoho teologických rozdílů, odlišností v církevní praxi i strukturách našich církví, ale nic z toho nás neopravňuje k pohrdání nebo snižování druhých. Nic z toho neznamená, že bychom neměli vést rozhovor o klíčových teologických otázkách nebo předstírat, že jsme v nich vždy zajedno. To ale, jaký máme vztah s druhými a jak dokážeme komunikovat s těmi, s nimiž nesouhlasíme, je neméně podstatné.

Modleme se za: