Synodní rada Českobratrské církve evangelické (ČCE) vydala stanovisko k diskuzi o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (o tzv. Istanbulské úmluvě), ve kterém vyjádřila své znepokojení nad vypjatou a z jejího pohledu věcně nepřiměřenou diskuzí k dokumentu.

"Považujeme za potřebné vyjadřovat se jasně a zřetelně k důležitým otázkám veřejného života. Nepřipojili jsme se ke kategorickým soudům zaznívajícím od představitelů některých církví. Nesouhlasíme s tím, že úmluva, která má zakotvit mezinárodní standard ochrany před různými formami násilí, je rafinovaným pokusem vnést do našeho právního řádu pochybná ideologická měřítka", uvádí se ve stanovisku.

Podle představitelů evangelické církve o ratifikaci úmluvy rozhodnou volení zástupci, a to svobodně dle svého nejlepšího svědomí. "Věříme, že střízlivě posoudí, zda mohou z dobrého úmyslu vyplývat nějaká rizika a nebezpečí pro svobodnou společnost a právní stát. Respektujeme, že na Istanbulskou úmluvu mohou mít křesťané různé pohledy. Osobně jsme toho názoru, že by se ČR měla přihlásit ke státům, které se nesmiřují s různými formami zneužití moci a smlouvu již ratifikovaly" uvádějí v závěru svého stanoviska k Istanbulské úmluvě členové synodní rady ČCE.

Úmluva proti násilí na ženách vyvolává v Česku rozporuplné reakce. Podle sedmi křesťanských církví by ohrozila tradiční rodinu a postavila muže a ženy proti sobě. Kromě Českobratrské církve evangelické se ke kampani proti úmluvě nepřipojili například představitelé Starokatolické církve nebo Církve československé husitské. Také někteří katoličtí faráři se vůči Istanbulské úmluvě staví vstřícně nebo neutrálně. Podle zastánců má dokument chránit ženy - ale nejen je - před výpady a také odmítnout, že by ženy měly být v podřízeném postavení.

Chybný překlad slova gender?

Server České biskupské konference (ČBK) pak uvádí, že katolická církev rezolutně odmítá všechny formy násilí páchaného na ženách i mužích. Podle ČBK ale existují tři přístupy k domácímu násilí: psychologický, genderový (termín, který zpráva překládá jako feministický) a sociologický. Istanbulská úmluva pak podle  názoru autorů článku pracuje pouze s jednou z uvedených teorií (genderovou), což ČBK odmítá a chce, aby byl domácímu násilí věnovaný komplexní přístup s adresováním všech jeho příčin. 

Dopisovatel magazínu Christnet Jaroslav Toman ale upozorňuje, že překlad slova gender z angličtiny do češtiny jako pohlaví je chybný. Anglické slovo „gender“ je nutno přeložit do češtiny jako „gender“ (překlad „rod“ není moc šťastný), zatímco slovo „pohlaví“ je překladem anglického slova „sex“. Gender je společenská role (pravidla a očekávání), jaká je člověku přisuzovaná vzhledem k jeho pohlaví. Tato role se měnila a mění v závislosti na době a kultuře, proto bývá gender chápán jako společenský konstrukt, tedy jako soubor lidmi vytvořených představ a pravidel. "O tom, že pohlaví je biologické, o tom nikdo nepochybuje", dodává Toman. Na sociální kontext slova gender upozorňoval i sociolog Jaroslav Šotola ve svém článku publikovaném v magazínu Christnet. To potvrzuje i citát z exhortace papeže Františka Amoris Laetitia (AL), (čl. 56) kde se uvádí, že „biologické pohlaví (sex) a sociálně - kulturní role pohlaví (gender) se mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat“. 

Amoris Laetitia o násilí a tzv. ideologii "genderu"

V čl. 54 pak papež František přípomíná, že ačkoli došlo k výraznému zlepšení v uznávání práv ženy a v její účasti ve veřejném prostoru, zbývá v některých zemích ještě mnohé vykonat. "Ještě nejsou zcela vykořeněny některé nepřípustné zvyklosti. Především hanebné násilí, které je pácháno na ženách, špatné zacházení v rodinách a různé formy otroctví, které nejsou výrazem mužské síly, nýbrž zbabělé degradace", stojí v exhortaci.  

AL v článku 56 ale také varuje proti tzv. ideologii obecně zvané „gender“, „která podle papežského dokumentu popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Tato ideologie pak podle článku vykresluje pohlavně nerozlišenou společnost a vyprazdňuje antropologický základ rodiny. Amoris Laetitia zde kritizuje i manipulace s aktem plození nezávislým na pohlavním styku mezi mužem a ženou. Tzv. umělé oplodnění je ale například v České republice již dlouhodobě možné a pomohlo celé řadě párů, které by jinak nemohly mít přirozenou cestou děti.

Zdroj: www.christnet.eu