První čtení: Deuteronomium 2,7: „Hospodin, tvůj Bůh, ti při veškeré práci tvých rukou žehnal; znal tvé putování touto velikou pouští. Už po čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou; v ničem jsi nestrádal.“

Druhé čtení: Filipským 4,6 - 7:  „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“

Čtení ke kázání: Matouš 6,25 - 34: „Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.“

Kázání:  

Milé sestry a drazí bratři,

naše západní čili euroamerická civilizace je zaměřena především na budoucnost,  a to hlavně na očekávání nějaké zářné budoucnosti. V ještě nedávné minulosti zde vládla různá velká vyprávění (francouzsky grand récits) v podobě velkých filozofických, ideologických a historických soustav. Jde například o vyprávění  o sociální evoluci, mýtus neomezeného rozvoje, modernizovaná učení o pokroku, sociální darwinismus (H. Spencera), historický materialismus (K. Marxe) či kapitalistický příběh osvobození od chudoby díky technickému a průmyslovému vývoji. Tato velká vyprávění byla podrobena zdrcující kritice ze strany postmoderních myslitelů, kdy se ukázalo, že všechny tyto příběhy čelí vážnému obvinění z masového porušování lidských práv či dokonce genocidy. Viz např. tzv. Černé knihy kapitalismu či komunismu. Nicméně vyhlídky na zářnou budoucnost jsou stále populární. Svědčí o tom například volební slogan hnutí ANO: „Ano, bude líp!“. 

Tato orientace na lepší budoucnost je samozřejmě jakousi humanistickou a sekulární deformací křesťanského očekávání příchodu Božího království. A většinou se naděje opřené o světské ideologie nesplní a opakovaně přichází zklamání. Stalo se to tak i po skončení ekonomické reformy u nás, kdy slovy Václava Havla zavládla „blbá nálada“. Jako pravdivá se proto ukazují následující slova proroka Jeremjáše: „Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho. Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí.“ (Jr 17,5 - 6, kralický překlad). Věřící člověk by měl doufat jen v Hospodina, svého Boha, jak se píše v knize Přísloví: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.“  (Př 3,5 - 8) 

Budoucnost však není jen zdrojem naděje, je rovněž četným zdrojem obav.  A to ohledně našeho zdraví či našeho finančního zajištění. Přesně jak Ježíš říká  v našem dnešním čtení ke kázání, můžeme mít pak existenční obavy o to, co budeme jíst, co budeme pít, co budeme mít na sebe. Těchto obav nás chce Ježíš zbavit, když říká: „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.“ Použitý výraz starost (řecky merimnán) má v Bibli dvojí význam - jednak ve smyslu mít na starosti, pečovat, soustředit se na něco, namáhat se, jednak ve smyslu dělat si starost, trápit se, mít obavy. Jako většina vykladačů se kloním k druhému významu slova merimnán, tedy k významu dělat si starost, trápit se, mít obavy. Ježíšovi tak nejde o odmítnutí našich veškerých snah o zajištění našich potřeb prací, nýbrž o odmítnutí zbytečných starostí, nadměrných obav, že člověk neobstojí, když se sám o všechno nepostará sám.  

Ježíš předně poukazuje na to, že Bůh se osobně stará o své stvoření. Kupříkladu nebeské ptactvo neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je naživu, neboť se živí z darů Boží přírody. A stojí-li ptactvo Bohu za péči, tím spíše stojí Bohu za péči člověk, který má pro Boha zvláštní cenu nad ostatní tvorstvo. To proto, že Bůh stvořil člověka, aby byl Jeho obrazem (Gn 9,6).  Dále Ježíš nám připomíná, že člověk si v zásadě nemůže prodloužit svůj život ani o jednu píď. Tím chce každému z nás připomenout, že svůj život takříkajíc nemáme ve vlastních rukou a že žádné usilovné přání nemůže zabránit tomu, abychom zítra nezemřeli (třeba v důsledku nějaké přírodní katastrofy či dopravní nehody). Proto bychom se neměli zbytečně znepokojovat. Rovněž příklad polního kvítí, které Bůh sám obléká, ukazuje na Boží péčí o tvorstvo.  A opět i zde se vyskytuje argument o mnohé vyšší ceně člověka.

Následně Ježíš připomíná věřícím, že by se neměli chovat jako pohané, kteří se výlučně orientují na potravu a ošacení, jelikož jim kvůli jejich nevěře chybí patřičné povědomí o Boží otcovské péči. Pohané tak logicky musí mít za to, že budou mít jen to, oč se sami postarají. Nemohou pak jednat jinak, než se shánět či dokonce pachtit po životních potřebách. Této trpné a trapné nevyhnutelnosti jsou ovšem věřící ušetřeni, neboť jejich nebeský Otec dobře ví, co všechno potřebují. Tím nás Ježíš vede k jistotě, že vše potřebné nám Bůh daruje jako dobrý, přející Otec. 

Tato jistota nemá ovšem nás vést k sladkému nic nedělání. Z Ježíšových slov neplyne, že nemusíme pracovat na svém hmotném zabezpečení. Apoštol Pavel proto ve svém Druhém listě Tesalonickým píše toto: „Sami přece víte, jak máte žít podle našeho příkladu. My jsme u vás nezaháleli, ani jsme nikoho nevyjídali, ale ve dne v noci jsme namáhavě pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli právo, ale chtěli jsme vám sami sebe dát za příklad, abyste se jím řídili. Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací.“ (2 Te 3,7 - 12)

Ježíšova slova proti starostem nepočítají tedy s tím, že by Bůh opatřil vším potřebným lenivého člověka bez jeho přičinění. Vždyť Bůh stvořil člověka vybaveného k činnosti (Gn 1,28). Ježíšovo napomenutí směřuje k pokojné důvěře vůči nebeskému Otci, která smí naši práci doprovázat. Ježíš nás chce chránit před hektickým neklidem, nervozitou a podrážděností. Právě z těchto stresových situací máme být Ježíšovým slovem vysvobozeni. V pokojné důvěře se učíme spolehnout na nebeského Otce, který všechno nedokončené našeho života dokončí. Spolehnutí na pomoc našeho nebeského Otce má nám umožnit se neorientovat výlučně na shánění potravy a ošacení. Potom můžeme svoji činnost zacílit jiným směrem. Zkrátka se můžeme zaměřit na hledání Božího království a jeho spravedlnosti. Ba, co víc, toto hledání má „království Božího a spravedlnosti jeho“ (Mt 6,33, kralický překlad) má být hlavní naplní našeho života. Bůh nás stvořil ke svému obrazu s vyšším posláním, než abychom jen jedli a pili. Jsme zde proto, abychom Boha milovali, uctívali Ho, sloužili Mu a abychom reprezentovali Jeho zájmy na zemi. A pokud to budeme činit, Ježíš nám slibuje, že všechno ostatní nám bude přidáno. Takový je takříkajíc Boží systém sociálního zabezpečení. Pokud dáme ve svém životě na první místo Boží zájmy, pak se Bůh o nás jako své služebníky dokáže postarat. Vždyť se dokázal postaral i o Židy, kteří putovali čtyřicet let po sinajské poušti, jak jsme to slyšeli v našem dnešním prvním čtení. 

Boží jednání se Židy na poušti podrobněji popisuje osmá kapitola knihy Deuteronomium, kde se mimo jiné píše toto: „Bedlivě dodržujte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste zůstali naživu, rozmnožili se a obsadili zemi, kterou přísežně přislíbil Hospodin vašim otcům. Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je  v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli. Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. Po těch čtyřicet let tvůj šat na tobě nezvetšel a noha ti neotekla. Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna. Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země, do země s potoky plnými vody, s prameny vod propastných tůní, vyvěrajícími na pláni i v pohoří, do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu, do země, v níž budeš jíst chléb bez nedostatku, v které nebudeš postrádat ničeho, do země, jejíž kamení je železo a  z jejíchž hor budeš těžit měď. Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal.“ (Dt  8,1 - 10) 

Důvěra v Boží péče o nás je tedy důvodem, že si nemusíme dělat starosti o zítřek, jak nás nakonec vyzývá Ježíš. Samozřejmě to také předpokládá, že se svými starostmi svěřujeme Bohu, jak nás o to žádá v našem dnešním druhém čtení apoštol Pavel. A apoštol Petr k tomu dodává: „Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.“ (1 P 5,7) Když takto získáme Boží pokoj ohledně zítřka, můžeme  se zaměřit na dnešek a šířeji řečeno na přítomnost. Jako Boží děti jsme totiž povoláni žít dneškem, žít přítomností. Jedině tak můžeme prožít sílu přítomného okamžiku, jak zní titul jedné duchovní knihy a uvědomit si, že Boží království přichází a Boží vůle se děje již dnes. Neboť stále platí Ježíšova slova: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (L 17,20 - 21)  

Dalším důvodem proto, abychom žili dneškem je to, že zítřek bude mít své vlastní starosti, které dnes nemůžeme třeba ani předvídat. Ježíš dokonce říká, že každý den má dost na svém trápení. Zde použité řecké slovo kakiá označuje většinou špatnost či zlo v mravním smyslu nebo jen protivenství lidské zloby, ale může rovněž znamenat neštěstí, obtíže a nesnáze. Těch není v tomto věku žádný den prost. Trápení každého dne ale nevyvrací existenci nebeského Otce, který se o nás stará. Neboť v našich souženích nám Bůh pomáhá a nese nás. Proto ten, kdo v důvěře přijímá od Boha každý den, se může z každého dne těšit. Pesimismus ohledně tohoto věku není tak v rozporu s Ježíšovou útěšnou zvěstí. Díky ní můžeme mimo jiné naši pozornost obrátit k věku budoucímu, který překoná všechny bolesti nynějšího času. Nepřestávají tak platit následující slova starozákonního žalmisty: „Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!“ (Ž 84,13) Amen. 

Modlitba po kázání:

Nebeský Otče, 

děkujeme Ti za vše, co konáš pro své stvoření, pro spásu a posvěcení  člověka. Díky Tobě můžeme mít totiž naděje jak pro život věčný, tak pro život časný. Neboť Ty osobně se staráš o své stvoření a zvláštní pozornost věnuješ nám lidem. Proto s důvěrou se můžeme dívat do budoucnosti a žít plně dneškem, v němž se můžeme soustředit na hledání Tvého království a jeho spravedlnosti. Ty jsi nás stvořil ke svému obrazu s vyšším posláním, než abychom jen jedli a pili. Jsme zde totiž proto, abychom Tě milovali, Tebe uctívali, sloužili Tobě a abychom reprezentovali Tvoje zájmy na zemi. Pokud dáme ve svém životě na první místo Tvé zájmy, pak můžeme si být jisti, že se o nás jako své služebníky dokážeš postarat.

Odpusť nám, nebeský Otče, že na to příliš často zapomínáme a děláme si zbytečně starosti o zítřek. A pak usilujeme sami se všemožně nějak zajistit, což však není možné a odvádí nás od služby Tobě. Navíc tím zpochybňujeme Tvoji lásku, Tvoji moudrost a Tvoji moc. Proto nám daruj dostatek milosti, lásky, moudrosti, odvahy a rozvahy, abychom Tobě více důvěřovali, více na Tebe spoléhali a nenechali se životními těžkostmi odradit od služby Tobě a naším bližním. Abychom žili a jednali tak, jak se sluší na Tvé služebníky a Ježíšovy učedníky. Ať zbytečně nepromarníme naši šanci na plnohodnotný život zde na zemi, naši naději na život věčný v nebeském království i možnost se podílet na obnově celého tvorstva. Pro své vlastní dobro a spásu, pro dobro a spásu našich bližních, pro záchranu celého tvorstva a hlavně pro Tvou slávu a chválu. 

Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Stanislav Heczko