Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujte se všeho, co bylo obětované modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. Buďte zdrávi. (Sk 15,28-29)

„Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám“ – tak překládají Kraličtí úvod 28. verše, kde se následně dovídáme o rozhodnutí sněmu v Jeruzalémě. Přítomní jeruzalémského sněmu nejednali zbrkle a unáhleně, ale ke svému rozhodnutí, které vnímali jako rozhodnutí Ducha svatého, dospěli postupnými kroky, jimž předcházela důsledná debata. V současných církevních kontroverzích, zvláště malých církevních společenství, tomu často bývá tak, že věřící se musejí přizpůsobit vedoucím sborů nebo určité náboženské tradici. Argumentuje se přitom Biblí a jejím jednostranným výkladem, což nevede k jednotě, ale k uniformitě. Když pak shoda není možná, radí se jedněm nebo druhým, aby se buď podřídili nebo společenství opustili.

Dnešní biblický oddíl nabízí jinou cestu. Jistě i v církvi jsou a budou mezi věřícími neshody. Otevřený nesouhlas do určité míry formuje teologické smýšlení věřících. V civilizované debatě je třeba klást si otázku: „Jakým způsobem vést rozhovor při teologických neshodách, jenž povede k cíli, který buduje?“ Při promýšlení 15. kapitoly Skutků si dovolím nastínit několik myšlenek. 

(1) Není třeba se bát konstruktivních neshod. V prvotní církvi se křesťané nebáli jít do debat a sporů, které se týkaly Boha samotného a jeho jednání uprostřed nich. 

(2) Neshodám v církvi předchází vývoj, který informuje a ozřejmuje konkrétní spor. Například spor v Antiochii, který vedl až k jeruzalémskému sněmu, začal mnohem dřív obrácením a křtem neobřezaného pohana Kornélia. 

(3) Základním dokazováním při sporu je osobní zkušenost, která je utvářená zkušeností s Bohem. Při rokování v Jeruzalémě jak Petr (v. 7-11) tak také Pavel a Barnabáš (v. 12) svědčili celému společenství, co Bůh skrze ně učinil. 

(4) Formativním komentářem k osobní zkušenosti je čtení a věrné studium Písma. Výklad Písma v jeho dobových, kulturních a historických souvislostech, a vedení Duchem svatým jsou směrodatnými vodítky při prokazování a objasňování osobní zkušenosti. 

(5) Církevní společenství usiluje o konsensuální řešení sporu. Pokud je v nedohlednu, alespoň přistupuje k něčemu, co můžeme nazvat kompromisním řešením (v. 19-21). Ve Skutcích 15 spor není řešen tím, že se církve v Jeruzalémě a v Antiochii rozejdou různými cestami.

Nechť také naše současné spory nejsou řešeny tím, že ze vzájemného společenství bratří a sester jedni budou vyzývat k odchodu druhé. Usilujme však po vzoru prvotních křesťanů o jednotu a konstruktivní řešení, která nás povedou ke zralému následování našeho Pána Ježíše Krista. 

Lydie Kucová (Praha 4 – Na Topolce)

Zdroj: www.bjb.cz - zde zveřejněno 23. května 2018

Slova života - Čtení na každý den