Příběh z knihy Genesis o osudu našich prarodičů v ráji je zajisté „nedarwinovský“, ale má obrovskou výpovědní hodnotu o lidské podstatě a osudech. Adam s Evou byli vyhnáni z ráje po požití ovoce stromu poznání „dobrého i zlého“, to jest po pádu do polárního způsobu myšlení. Svou podstatou ani jinak myslet neumíme a každá věc, kterou se zabýváme, se nám rozpadne do páru polárních protikladů: nejen „dobré a zlé“ a „zakázané a dovolené“, ale i „teplé a studené“, „světlé a tmavé“ či „naše a cizí“. Právě tak se časem každá lidská skupina, malá či velká, ponechána sama sobě nakonec rozdělí na dvě křídla: parlament na pravici a levici či vládnoucí křídlo a opozici, Římská říše na Západní a Východní, česká Národní strana na staročechy a mladočechy atd...

Idea parlamentarismu je geniální v tom, že pochopila význam obou myšlenkových polarit pro zdárné fungování země, její kámen úrazu je v tom, že pokud by jedno z křídel na sebe strhlo celou moc, jako třeba u nás v roce 1948, řítí se země do katastrofy nevídaného rozsahu. V běžné praxi, zejména evropské, bývá ovšem zvykem se jedné z polarit pevně držet a jen tu mít za dobrou a správnou, což je na jedné straně určitým násilím na světě, na straně druhé pramenem takřka magické síly. V obětování života pro tuto vybranou polaritu bylo tradičně spatřováno hrdinství. Opak se jevil jako neprincipiální „asijská lstivost“. 

...

Proč vlastně?

Ač to zní nevěrohodně a většina lidí i větších skupin by to rozhořčeně popřela, k životu poměrně nutně potřebujeme protivníky. Protivník je nám bytostně protivný, proto se tak jmenuje. V jeho ohavné tváři je patrná degenerace a dekadence. Je odporný na těle i na duchu, je zároveň směšný i smrtelně nebezpečný, úplně pitomý i ďábelsky rafinovaný, je těsně před pádem i tím, co by nás mohlo nejvíc ohrozit. Je na něj možno bez zábran projikovat svůj jungovský Stín.

Na každý pád je pocit ohrožení a pocit číhajícího nepřítele něčím, co neobyčejně posiluje jednotu ve vlastních řadách a umožňuje se semknout kolem společného chumáče polárních charakteristik, které jsme odhodláni bránit a šířit. Je potom jasné, kdo je „s námi“ a kdo je zrádce. Místo zrádců je, jak známo, nejspíše na dostatečně silných vodorovných větvích. Co zradili? Prastaré principy přece.. A proč to udělali? Pro mrzký zisk či zrůdné ambice, v horším případě z čiré zvrácenosti. Jiná odpověď není...

Citováno z článku filosofa Stanislava Komárka Proč zřejmě musí být studená válka...