poslal Nepřihlášený Literatura:
KŘESŤANSKÁ ANTROPOLOGIE A HOMOSEXUALITA, Sborník překladů z Osservatore Romano. Pastorační středisko Praha, 1998
ANGE D., Homosexuální, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1996
ANGE D., Tvé tělo je stvořeno pro lásku, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1998
Problém odvěký, dnes ale veřejně diskutovaný. Ve všem jednání o tomto tématu v křesťanském prostředí je nutno důsledně oddělovat homosexuální orientaci - ta je sama o sobě mravně nelišná - od homosexuálního chování, za které člověk nese odpovědnost. Osoby s touto orientací vyžadují zvláštní pastorační péči, které se v církvi u nás většinou nedostává. Otázkou je, zda je dobré tyto osoby sdružovat nebo spíš podporovat jejich integraci ve farnosti. Autor se domnívá, že lepší je druhá varianta - tvoření homosexuální subkultury se nezdá být šťastné, i když je mnohými preferované.
Homosexualita podle dnešního stavu vědy
Názorů je řada, není však jeden obecně uznávaný. Platí ale povětšinou přesvědčení, že na vznik homosexuality sice mohou mít vliv rodinné a sociální podmínky, ale skutečná homosexuální orientace není něčím, co si člověk zvolí. Jinou věcí je homosexuální chování, jednání, vznikající buď v nouzových podmínkách (vězení) nebo z touhy po neobvyklých sexuálních zážitcích, případně ze zištných důvodů (homosexuální prostituce). Při tomto užívání sexuality nevzniká homosexuální orientace, zůstává orientace heterosexuální.
Kritický bod - poznání vlastní homosexuální orientace a sdělení nejbližším
Podle svědectví homosexuálních osob bývá chvíle, kdy se u jedince homosexualita manifestuje a on si ji uvědomí a přizná, bodem kritickým. Stává se tak někdy v době dospívání, někdy mnohem později (třeba i ve fungujícím manželství!). Zde je citlivé a neodsuzující pastorační doprovázení velmi žádoucí, projevení odporu, odsouzení a znechucení trvale zraňující. Nestačí ukázat na mravní normu, je potřeba pomáhat v nalézání životní cesty.
Postoj katolické církve a postoje dalších křesťanských církví
Postoj katolické církve je dostatečně charakterizován v citovaném sborníku Křesťanská antropologie a homosexualita, nebo velmi pregnantně v Katechismu katolické církve odst. 2357 -2359.
Postoje jiných křesťanských církví velmi kolísají od liberálních, konajících požehnání homosexuálnímu sňatku (najde se v některých evropských luterských církvích) po nesmlouvavě a tvrdě odsuzující (letniční, evangelikálové).
Pastorační zásady
Spornou otázkou je, zda lze homosexualitu léčit. Medicína říká dnes v podstatě, že ne, některé modlitební skupiny a duchovní vůdcové vydávají svědectví o léčbě homosexuality skrze modlitbu a víru. Namítá se zde, že možná nešlo v těchto případech o skutečnou homosexuální orientaci. Jisté je, že není možné každému pomoci od jeho potíží, ale lze ho doprovázet na cestě, na níž se snaží o jejich co nejlepší zvládnutí. Při doprovázení homosexuálních osob je pak třeba dát pozor na to, aby se s nimi nezacházelo nemilosrdně, nemilosrdněji než s hřešícími heterosexuály. Normálně orientovaný člověk totiž může v bezprostředním kontaktu s prožívanou homosexualitou druhých prožívat instinktivní odpor, který ovšem má v pastorační službě zvládnout.
Aleš Opatrný
