Titul Spravedlivý mezi národy za záchranu Židů v době holokaustu dostal in memoriam československý baptistický kazatel Václav Čermák. Na Novoměstské radnici v Praze medaili s nápisem "Kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý vesmír" převzala od izraelského velvyslance Daniela Merona dcera Václava Čermáka Marie. Její otec pomohl bez ohledu na riziko pro sebe a svou rodinu v době Slovenského národního povstání dvěma židovským rodinám.

"Já si to vůbec nezasloužím, protože já jsem se vůbec nepřičinila o nic z toho, co dělal můj otec," řekla dojatá dcera statečného muže, která dnes žije v Praze 2. "Vím jen, že můj otec byl pokrokový člověk, velký vlastenec, člen odboje, že pomáhal všem trpícím, ať už politicky nebo rasově pronásledovaným, že to dělal z lásky a ze své křesťanské povinnosti," uvedla. "Nedělal to kvůli nějaké odměně, nevím, jestli by byl vůbec rád, že je oceněn. Dělal to právě proto, že je to to nejlepší, co může udělat," řekla. Dodala, že je hrdá na své rodiče.

Václav Čermák se stal 117. Čechem či Čechoslovákem, kterému titul udělil Stát Izrael. Na celém světě je takto oceněných hrdinů ke 27 tisíc. Izraelský velvyslanec uvedl, že podobné příběhy dokládají, že vždycky i v těžkých chvílích existuje jiskřička naděje. Pastor Čermák se mohl rozhodnout jinak, on se rozhodl pomoci dvěma rodinám, jeho osobní volba je příkladem, uvedl.

Generální sekretář Federace židovských obcí Tomáš Kraus připomněl, že pamětníci událostí před více než 70 lety pomalu odcházejí, a právě proto je potřeba, aby se jejich příběhy dostaly do povědomí nejen v regionu, kde se staly, ale i mezi lidmi v Evropě a na celém světě. Zmínil také jako význam udílení ocenění Spravedlivý mezi národy dopis, který v pondělí několik desítek polských držitelů tohoto titulu zaslalo premiérům Polska a Izraele. Apelují na ně, aby ukončili emotivní diplomatický spor kvůli novému polskému zákonu, který trestá až tříletým vězením připisování odpovědnosti za holokaust Polákům.

Událost, za kterou byl oceněn Václav Čermák spolu se dvěma Slováky, Ľudovítem Repášem a Jánem Balciarem, se stala během Slovenského národního povstání v roce 1944. Při pronásledování Židů a příslušníků odboje musely dvě židovské rodiny, Weisenbergerovi a Schönfeldovi, opustit své domovy v Prešově. Repáš, zaměstnanec prešovské radnice, jim zajistil falešné dokumenty a poslal je za Čermákem, baptistickým kazatelem v Klenovci. Čermák se postaral o obě rodiny - Weisenbergerovy, kteří nyní používají jméno Vašenko, pomohl ukrýt v Grlici a Schönfeldovy, nyní Váňovy, poblíž vlastního domova. Později se všichni včetně těhotné Balciarovy ženy a několika dětí vydali hledat úkryt v horské chatě. Jejich řady později rozšířila ještě jedna Židovka. Všech šest ukrývaných Židů se společně s jejich zachránci v chatě dožilo konce války.

Zdroj: www.tyden.cz

Po Slovenskom národnom povstaní začali nemecké vojská okupovať Slovensko a prenasledovať Židov a členov povstania. Rodiny Weisbergovcov a Schönfeldovcov sa rozhodli utiecť zo svojich domovov v Prešove. Schönfeldovci sa najskôr ukrývali v rodine Ondreja a Heleny Hažerových (ktorí boli ocenení titulom Spravodliví medzi národmi v roku 2016), ale neskôr sa rozhodli odísť západnejšie.

Ľudovít Repáš, štátny zamestnanec v Prešove, im vybavil falošné občianske preukazy a poslal ich za Václavom Čermákom, baptistickým kazateľom z Klenovca. Kazateľ obidvom rodinám zariadil bývanie. Rodina Weisbergovcov, pod novým menom Vašenkovci, odišla do dediny Hrlica. Rodine Schönfeldovcov, pod novým menom Váňovci, našiel kazateľ bývanie v blízkosti svojho bydliska.

Keď nemeckí vojaci a ich slovenskí spojenci začali vykonávať prehliadky a rozpútali represie, veľa obyvateľov Klenovca opustilo mesto a utieklo do neďalekých hôr. Tieto dve rodiny prišli za kazateľom Čermákom a u neho aj zostali.

Napriek strachu a množiacim sa útekom do hôr kazateľ Čermák neopustil ľudí, ktorí ho potrebovali. Keď Ján Balciar, obyvateľ Klenovca, prišiel varovať kazateľa, aby odišiel so svojou rodinou do hôr, naliehal, aby jeho židovskí spoločníci mohli ísť s ním. Balciar sa vydal na veľmi nebezpečnú cestu do svojho príbytku v horách spolu s tehotnou manželkou a dvomi deťmi, s kazateľom Čermákom a jeho rodinou a tiež s Ignácom a Margou Weissbergovcami a ich 9-ročnou dcérou Vierkou. Na druhý deň prišli Imanuel a Johanna Schönfeldovci.

Nemecké vojská prehľadávali okolie čoraz častejšie a raz sa dostali až k chalupe pána Balciara. Ako dôvod, prečo je v chalupe toľko ľudí, im kazateľ Čermák povedal, že sa zhromaždili na krstinách a kvôli vojne sa nemohli vrátiť domov. Neskôr k nim ešte pribudla jedna židovská žena, ktorá musela odísť od rodiny, ktorá ju ukrývala, lebo tlak na rodinu bol už neznesiteľný.

Títo šiesti Židia zostali spolu so svojimi záchrancami v chalupe až do konca vojny. „Vďaka Bohu, ktorý nás ochraňoval, sme ja a moja rodina mohli pomôcť tým, ktorí potrebovali našu pomoc,“ napísal Ján Balciar o niekoľko rokov neskôr.

Citováno z Izrael ocenil Slovákov, ktorí zachraňovali Židov

Bratr kazatel Václav Čermák se narodil 28. října 1899 v Červeném Újezdě u Kladna. Na popud kazatele Františka Pokorného v roce 1928 začal studovat na Baptistickém bohosloveckém semináři v Praze, který absolvoval v roce 1932. Během studia na semináři navštěvoval přednášky na Husově bohoslovecké fakultě v Praze. První kazatelskou praxi konal v letech 1932-1934 ve sboru BJB v Praze na Vinohradech.

Od roku 1934 do konce roku 1945 působil jako kazatel v baptistickém sboru ve slovenském Klenovci. V roce 1946 se stal kazatelem sousedního slovenského sboru ve slovenském Lučenci. V Lučenci sloužil až do roku 1968, kdy odešel do důchodů a odstěhoval se do Čech, do Červeného Kostelce u Kladna. Odtud pak dojížděl bratr Čermák do sboru v Žatci, který byl v té době bez kazatele a sloužil mu Slovem a obětavou pastorační službou ještě sedm let. Jeho požehnaný život skončil po tříleté těžké nemoci 28. února 1978.

Zdroj: publikace Kazatelé Bratrské jednoty baptistů

fotografie kazatele Václava Čermáka s manželkou Boženkou