poslal Nepřihlášený Zemřel papež evangelikálního křesťanství? Billy Graham by sám s takovým označením nesouhlasil. Přesto se po jeho smrti téměř všichni shodují, že odešel nejviditelnější představitel amerického křesťanství.
Graham se otiskl do amerických náboženských i společenských dějin druhé půle 20. století více než kdo jiný zejména proto, že dokázal včas a velmi zdatně využít nástrojů moderní komunikace. Tento postup nevymyslel, už jako mladý pracoval pro rozhlasového evangelizátora Torrey Johnsona, od kterého pak program přejal. Jeho doba ale byla spjata ještě více s televizí a později i dalšími vymoženostmi, jako je satelitní přenos.
Umění mluvit
Nic z toho by mu nepomohlo, pokud by nebyl zdatným řečníkem a dobrým organizátorem, který dokázal vybudovat mašinerii, jež během velmi dlouhé kariéry podporovala jeho stále masovější působení. Měl také talent pro velká shromáždění na stadionech, byl stejnou hvězdou jako umělecké nebo sportovní celebrity. Mladí duchovní ho prý napodobovali nejen gesty a kadencí mluvy, ale i účesem.
Na rozdíl od mnoha televizních celebrit, ke kterým sám patřil, se ale vyvaroval jakýchkoli vážných osobních skandálů, které postihly některé jeho kolegy. Odmítal být sám v místnosti s jinou ženou než vlastní manželkou, a také účetnictví jeho organizace bylo otevřené každému, kdo by do něj chtěl nahlédnout.
Přesto se nevyvaroval kritiky, a to z více stran. Jedna z výtek se týká jeho politického působení. Dostal se do blízkosti všech amerických prezidentů od Trumana až po Obamu, nejblíže měl k Nixonovi. On sám namítal, že vyhledávali oni jeho, nikoli naopak. Nikdy se také nezapojil přímo do politiky, s výjimkou přímého působení proti Kennedymu coby katolíkovi.
Politika a nepolitika
V počátcích byl také velmi zapáleným antikomunistou, což zřejmě rozjelo jeho kariéru, protože ho začala podporovat média Williama Hearsta. V pozdějších letech proto překvapil svými cestami do Číny, Severní Koreje a zemí sovětského bloku, stejně jako tvrzením, že při svých návštěvách pravoslavných kostelů v Rusku nezaznamenal známky náboženského útlaku. V roce 1982 nepříjemně zaskočil Ronalda Reagana, když navrhl oboustranné jaderné odzbrojení.
Jiná kritika mu vyčítá opak, tedy že byl málo politický. Tedy například že se nezapojil do boje za občanská práva v 60. letech, zatímco jiní kazatelé a teologové to považovali za přirozenou součást svého chápání evangelia. Na druhou stranu se Jižan Graham vědomě rozešel s tehdy ještě běžnou praxí rasově segregovaných evangelizačních shromáždění.
Billy Graham tvrdil, že se o politiku nezajímá a za svůj úkol považuje především hlásat spásu skrze Ježíše. Jakékoli politické otázky by prý jeho publikum jen rozdělovaly. Občas přešlápl a pak se omluvil, když například mluvil o nákaze virem HIV jako Božím trestu nebo když byly zveřejněny nahrávky s protižidovskými výroky.
Duch kráčí dál
Řada jiných kazatelů hleděla skepticky na jeho prý prostinkou teologii a doslovné chápání biblického textu. Teolog Reinhold Niebuhr, jedna z největších osobností protestantismu hlavního proudu, mluvil o tom, že Graham propaguje dětinské náboženské emoce a tmářské představy.
Kritizován byl i za svou představu Američanů coby „křesťanského národa“, kterou překonal vývoj posledních desetiletí a rozrůznění americké společnosti. Nejúspěšnější televizní kazatelé současnosti ostatně hlásají jinou víru, než byla ta Grahamova.
On sám v závěru života mluvil o chybě, když prý v dřívějších letech příliš ztotožňoval americký životní názor s Královstvím božím. Je mrtev, ale jeho duch kráčí dál.
Jan Fingerland
Zdroj: www.rozhlas.cz
