Náboženský fanatismus a snaha donutit druhé lidi k podřízení se určité ideologii či náboženství není problémem pouze muslimů či islámu, ale i jiných náboženství. V Indii hinduismu, v Barmě budhismu a v Jižní Koreji evangelikálního křesťanství.

Projevy náboženského fanatismu a netolerance či rovnou násilného nucení jinak smýšlejících lidí byly dlouhodobým problémem například katolické církve, která se ovšem souběžně s vývojem naší civilizace a rozvojem teologického dialogu uvnitř katolické církve posunula až do akceptace svobody lidského svědomí a odsouzení násilného nucení k víře, což je jasně kodifikováno církevním právem a katechismem katolické víry.

Bohužel jiné křesťanské církve se takto nevymezily a mají se svobodou lidského svědomí problém. Někdy se dokonce uchylují i k použití násilí a snaze vnutit druhým lidem své přesvědčení. Asi nejtragičtějším příkladem je situace v Jižní Koreji, o které se příliš v naší společnosti a mediích nehovoří, možná i v souvislosti s olympijskými hrami v Pchjongčchangu.

V Jižní Koreji dochází ve společnosti k válce mezi dvěma náboženskými skupinami. Na jedné straně stojí nově vzniklá církev Sinčchondži a jejím protivníkem jsou ostatní křesťanské církve, hlavně Křesťanská rada Koreje. A právě obětí tohoto zápasu se nejspíše stala i mladá korejská žena Koo Ji In, která byla údajně zavražděna rodinou při pokusu o její únos ze sekty.

K případu se konala v sobotu 3. února 2018 na Václavském náměstí akce Remember Koo Ji In, kterou pořádala neformální skupina Asociace obětí násilného vzdělávání náboženské konverze – skupina je patrně napojená na církev Sinčchondži. Cílem akce bylo upozornit na údajnou vraždu Koo Ji In, kterou prý spáchali pastoři evangelikálních církví s rodinou oběti. Mělo jít o součást snahy zabránit Koo Ji In být členem jiné církve, než k jaké patřila její rodina.

Záměrně píši „údajnou vraždu“, protože jak upozorňuje český religionista Zdeněk Vojtíšek, který se věnuje studiu kultů, sekt a nových náboženských hnutí: „O smrti Koo Ji In nejsou k dispozici jiné informace než ty, které vydávají organizace spjaté s církví Sinčchondži. Pokud jsou pravdivé, vyvolávají zřetelné reminiscence na to, co v ‚zápase se sektami‘ existovalo nedávno i na Západě (a okrajově snad někde dosud existuje).

V západních společnostech se totiž od 70. do 90. let 20. století ilegálně prováděla nezákonná a nevědecká procedura, tzv. deprogramování. Je tedy možné, že něco podobného se děje i v Jižní Koreji. Misie církve Sinčchondži, kterou ostatní církve považují za agresivní a kvůli zatajování i otevřeným lžím za podvodnou, skutečně může vytvářet napjatou společenskou atmosféru. V ní je docela dobře možné si představit existenci takové procedury.

Kvůli smrti Koo Ji In mělo v samotném jihokorejském hlavním městě Soulu demonstrovat asi 120 tisíc lidí. Zprávu o pražském protestu a celém zápasu církve Sinčchondži s ostatními církvemi přinesly v českém mediálním prostředí prakticky pouze alternativní média a webové stránky, které obviňují velká mainstreamová média ze záměrného ignorování případu smrti Koo Ji In a pražského protestu.

Jižní Korea ovšem nečelí jen konfliktům mezi jednotlivými křesťanskými církvemi, ale i konfliktům mezi křesťany a buddhisty, kdy křesťanství se mezi Korejci celkem rychle šíří právě na úkor buddhismu. Ještě před pár lety byl buddhismus nejpočetněji zastoupené náboženství v jihokorejské společnosti, ale dnes již je druhým, zatímco nejvíce vyznavačů má křesťanství, které dále posiluje. V Jižní Koreji se tak odehrává střet kultur a civilizací, který my tak dobře známe z Evropy, ale zatím není tento korejský střet tak násilný a společensky problematický jako v Evropě; je tak mimo pozornost našich médií, kde jistou roli může hrát i geografická vzdálenost.

Církev Sinčchondži založil jistý Lee Man-hee (narozen 1931 v Koreji) v roce 1984 a někteří religionisté ji považuji za sektu. Jak píše britský deník The Telegraph, před aktivitami církve Sinčchondži ve Velké Británii varovala například i anglikánská církev. Základním dogmatem církve Sinčchondži je slovy Zdeňka Vojtíška: „Jedinečná role církve Sinčchondži (čas všech ostatních církví již skončil), jedinečná role jejího zakladatele Man Hee Leeho (*1931) i jedinečná role Koreje pro konečnou spásu lidí.“

Lukáš Lhoťan

Zdroj: www.reflex.cz