poslal Nepřihlášený Vytržení (uchvácení, vtržení) je termín v křesťanské eschatologii, který ukazuje k termínu „být uchvácen“, o čemž se mluví v 1. Tesalonickým 4:16-17, kdy „mrtví v Kristu“ a „my, kdo žijeme“ budeme „uchváceni do oblak“ abychom se „setkali s Pánem“.
Dvojí užití termínu vytržení
Termín vytržení je používán nejméně ve dvou významech:
1) V pretribulačním pohledu bude část lidí ponechána na zemi a jiná část jí doslovně opustí „aby se setkala s Pánem v ovzduší“. To je nyní nejužívanější použití termínu, zvláště mezi „fundamentalistickými“ křesťany v USA.
2) Další, starší užití termínu v církevních dějinách, je jednoduše synonymum konečného vzkříšení, bez toho, že by byla část lidí zanechána na zemi, aby zažila období soužení po události popsané v 1. Tesalonickým 4:16-17. Tento rozdíl je důležitý, protože někteří křesťané se s tímto termínem ve svém křesťanském vzdělání nikdy nesetkají, ale mohou užívat starší a rozšířenější význam slova vytržení, ukazující k tomu, co se stane při všeobecném vzkříšení.
Kristův druhý příchod
Římští katolíci, ortodoxní křesťané, luteráni a reformovaní věří ve vytržení jen ve smyslu všeobecného posledního vzkříšení, které nastane ve chvíli, kdy se Kristus vrátí. Nevěří, že část lidí bude zanechána na zemi, aby prožila období velkého soužení po události popsané v 1 Tesalonickým 4:16-17.
Autoři, kteří rozšířili pohled, že vytržení nastane před dobou Velkého soužení, žili v moderní době v 19. století. Nejvýznamnější byli od 30. let 19. století Plymouthští bratři, z nichž nejvýraznější byl John Nelson Darby. Na začátku 20. století bylo toto učení šířeno velmi rozšířeným biblickým komentářem Cyruse Scofielda s názvem Scofield Reference Bible. Toto učení je též nazýváno dispenzacionalismus.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vytržení
Dispenzacionalismus
Dispenzacionalismus, neboli učení o Boží správě věků, je biblický, evangelikální a futuristický výklad Bible, který učí, že Bůh jednal s lidmi různými způsoby během různých věků či dispenzací v různých obdobích historie. Učení o Boží správě věků bylo vysvětleno Johnem Nelsonem Darbym (1800–82) a "hnutím Plymouthských bratří" a rozšířeno například dílem Cyruse Scofielda nesoucím název Scofield Reference Bible.
Zastánci tohoto biblického učení zastávají premilenialismus a většina z nich zastává vytržení Církve před dobou soužení. Věří, že Izrael je rozdílný od křesťanské církve a že Bůh ještě splní své sliby dané izraelskému národu. Tato zaslíbení zahrnují slib země, kde bude v budoucnosti naplněn slib Tisíciletého (mileniálního) království a třetího chrámu, kde bude Kristus po svém návratu vládnout světu z Jeruzaléma po dobu 1000 let. V širší oblasti teologie jsou řazeni do evangelikálního a fundamentalistického proudu.
Podstatné body učení
Postupné (progresivní) zjevení
Jeden z podstatných konceptů učení o Boží správě věků je postupné (progresivní) zjevení v rámci Bible. Biblické smlouvy jsou řazeny k jednotlivým časovým obdobím (dispenzacím). S ohledem na jednotlivá biblická zaslíbení dispenzacionisté věří, že ty patří tomu, komu byly původně dány. To vede například k ostrému rozlišení mezi Izraelem a Církví.
Historicko-gramatický výklad
Další důležitý důraz je historicko- gramatický způsob výkladu. To je také označováno jako "doslovný" výklad Písma. Tak jako Izrael doslovně zakusil kletby vyřčené ve Starém zákoně, tak také jednou doslovně zakusí požehnání vyslovená ve Starém zákoně.
Rozdíl mezi Izraelem a Církví
Všichni dispenzacionalisté zastávají ostrý rozdíl mezi Izraelem a Církví. Izrael je národ zahrnující Židy (Izraelce), počínajíc Abrahamem a existující doposud. Církev zahrnuje všechny spasené (včetně některých Židů) současného věku (dispenzace) od "zrození Církve" ve Skutcích 2 do chvíle vytržení, kdy se Kristus jako ženich setká se svou nevěstou - Církví. Církev je chápána jako nebeský lid s nebeskými zaslíbeními. Také věří, že během "doby soužení" Izrael jako národ přijme Ježíše jako mesiáše. Ten se po svém fyzickém návratu ujme svého dědictví a ustaví království pro Izrael s centrem v Jeruzalémě. Izrael je chápán jako pozemský lid s pozemskými zaslíbeními.
Rozdílné věky či dispenzace
Počet dispenzací je obvykle čtyři (vzácně tři) či sedm (vzácně osm). Schéma čtyř (tří) dispenzací je obvykle nazýváno minimalistické a zahrnuje největší zlomy v biblické historii. Schéma sedmi (osmi) dispenzací bývá častěji spojeno s ustavením jednotlivých smluv. Clarence Larkin mluví o zlomech v historii země jako o věcích a o ustanoveních smluv jako o dispenzacích.
Dispenzace nevinnosti (1. Mojžíšova 1:26-27 - 1. Mojžíšova 3:6)
Dispenzace svědomí (1.Mojžíšova 3:7 - 1. Mojžíšova 8:19)
Dispenzace lidské vlády (1.Mojžíšova 8:20 - 1. Mojžíšova 11:9)
Dispenzace zaslíbení (1. Mojžíšova 11:10 - 2. Mojžíšova 19:2)
Dispenzace zákona (2. Mojžíšova 19:3 - Skutky 2)
Dispenzace milosti (Skutky 2 - vytržení Církve)
Dispenzace království
Začátek současné dispenzace - období Církve
Hlavní proud dispenzacionalismu (jako Scofield a Ironside) ztotožňuje Letnice ve Skutcích 2 jako začátek Církve odlišné od Izraele. Málo rozšířený pohled zastávají dispenzacionalisté hnutí milosti, kteří věří, že Církev začala později, především působením apoštola Pavla. Obhájci této pozice, jako Darby, identifikují počátek Církve s ukamenováním Štěpána popsaném ve Skutcích 7, se spasením Saula (Pavla) ve Skutcích 9, nebo s Pavlovou první misijní cestou ve Skutcích 13. Extrémní pozice, zastávaná E. W. Bullingerem a Charlesem H. Welchem, má za počátek Církve Skutky 28, kde apoštol Pavel citoval Izaiáše 6:9,10.
Nauka o posledních věcech (eschatologie)
Zastánci učení o Boží správě věků očekávají doslovnou, tisíciletou vládu Ježíše Krista, která bude pokračovat věčným stavem "nového nebe a nové země". Během doby této tisícileté vlády Krista bude hrát Izrael na zemi klíčovou roli.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dispenzacionalismus<
Velké soužení
"Velké soužen"í ukazuje k bouřlivým událostem, které jsou popsány jako „znamení časů“, o kterých mluvil Ježíš Kristus ve své Olivetské promluvě. Velké soužení je také popsáno v knize Zjevení.
Ve futuristickém chápání eschatologie je Velké soužení krátké období (7 let, eventuálně 3,5 roku), kdy každý obyvatel Země zakusí strádání, katastrofy, hladomor, války, bolesti a trápení, které zničí více něž 75 % života na zemi před Druhým příchodem Krista. Někteří (nazýváni též pretribucionalisté) věří, že ti, kdo věří v Pána Ježíše Krista, budou vytrženi před Velkým soužením, a tak z něj budou zachráněni.
Podle dispenzacionalistů, kteří zastávají tento futuristický pohled, nastane Velké soužení před Druhým příchodem Krista na konci věku.
Další související skutečnosti vycházejí také z Danielova proroctví o sedmdesáti týdnech. Tento pohled popularizoval v 19. století John Nelson Darby. Každý týden tu představuje sedm let, počínaje Artaxerxovým ediktem ohledně znovuvybudování chrámu v Jeruzalémě. Proroctví říká, že po 69 týdnech let (483 let) bude pomazaný "vyťat", což koresponduje s Kristovou smrtí. Pak nastala mezera, která bude trvat naznámou dobu, dokud nebude shromážděna celá Církev. Po jejím vytržení bude proroctví pokračovat posledním, sedmým týdnem (7 let).
Tento sedmiletý "týden" je dále rozdělen na dvě období po 3,5 letech, stejně jako v Danielovi. V knize Daniel je o této polovině mluveno jako o "času, časech a polovině času", nebo jako o "roku, rocích a polovině roku" a kniha Zjevení o ní mluví jako o "1260 dnech" nebo "42 měsících".
Další futuristické pohledy na Velké soužení
a) k vytržení Církve dojde během doby soužení, ale před vylitím Božího hněvu
b) k vytržení Církve dojde v polovině doby soužení
c) k vytržení Církve dojde na konci Velkého soužení při Kristově druhém příchodu před ustavením Tisíciletého království (milénia).
Jiné výklady Velkého soužení
a) Preteristický pohled - události nazývané jako Velké soužení se již naplnily v 1. století, když byl roku 70 dobyt Jeruzalém a zničen Chrám
b) Historizující pohled - události nazývané jako Velké soužení se postupně naplňují během historie
c) Alegorizující pohled - jedná se pouze o alegorii zápasu dobra se zlem
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Velké_soužení