Bratr David Novák, předseda rady CB, napsal následující slova:  "Pokud je pro někoho podstatné v kolika dnech byl stvořen svět, zda musím přijmout křest Duchem, existence očistce, otázka svěcení soboty či neděle, otázky související s vyvolením, forma křtu a nebo dokonce některé formy bohoslužby, pak spolu moc mluvit nelze."  Proč je tedy důležité hovořit o týdnu stvoření?

Všechna náboženství světa, s vyjímkou křesťanství, v sobě nesou poselství, která jsou v podstatě nezávislé na historii světa, která platí obecně a všude obdobně jako přírodní zákony. Jablka padala ze stromu na zem ještě před Newtonem. Narození pana Newtona nemá nejmenší vliv na platnost gravitačního zákona. Obdobně také řekněme narození Budhy neovlivňuje platnost či neplatnost tzv. Čtyř velkých pravd budhismu. Hinduismus plně stojí na mýtech, jejichž historicita neovlivnuje platnost reinkarnace a zákonů karmy. Totéž platí i o islámu a v menší míře také o judaismu. Můžeme říci, že náboženství v sobě nesou filozofie a morální poučky ve své platnosti nezávislé na dějinných událostech Země. To však zcela neplatí o křestanství, které naopak stojí a padá s historicitou popisovaných událostí a to zejména události dvou: Ukřižování a Vzkříšení Krista  a Adamův pád do hříchu.

Pád Adama do hříchu a důsledky toho pro lidstvo i celou přírodu jsou součástí evangelia kázaného ap. Pavlem. Proto od diskuze nad týdnem stvoření a jeho pochopením je důležitá a nelze nad ní jen tak mávnout rukou. Dávat ji do jedné řady s diskuzí o sobotě nebo barvě liturgických rouch, o kterých se Pavel nezmiňuje, mi nepřipadá fér. Kázat evangelium v obleku jiné barvy než černé není hřích, kázat jiné evangelium už hříchem je. 

My bychom se měli s naprostou vážností ptát, jak vypadalo lidstvo i celá příroda před pádem do hříchu a po něm, protože tak si uvědomíme, co to ten hřích vlastně je, jestli jenom nějaká abstraktní položka v Božím účetnictvím, kterou lze smazat škrtem pera, nebo nějaká až hmatatelná, krvavá, smradlavá entita všude kolem nás, k jejímž smazání může dojít pouze smrtí a krví nevinného, jestli jevy jako války, zneužívání slabých silnými, nedávání druhé šance, nemoce, porušená sexualita, smrt jsou důsledky činu, vzpoury člověka, nebo jevy vždy přítomné v Božím plánu, ve stvoření, ba dokonce zda-li to nejsou nástroje v Boží ruce, které sám Bůh používá k vývoji a ke stvoření něčeho lepšího a dokonalejšího, jestli je za současný stav světa zodpovědný člověk, anebo jestli se jedná o zvířecí pudy zděděné po předcích a tedy dané Bohem, které pouze neumíme korigovat. Toto poznání, co je to vlastně ten hřích, pak má konotace v tom, v jakého Boha a v jaké evangelium věříme. To všechno jsou vážné a podstatné otázky, které nejsou na jedné rovině s tím, jak má vypadat naše liturgie, jestli zpívat chvály nebo kancionály.

V této souvislosti bych rád opět odkázal na svoji diskuzi, kterou jsem vedl s br Petrem Rausem na téma: Co je to Smrt, kde jsme se také dotýkali fundamentalistického chápání týdnu stvoření a jeho důsledků na křesťanskou věrouku. Diskuzi jsem před rokem zveřejni také na stránkách notabene zde: http://notabene.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=3966

Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/1448-proc-je-dulezite-diskutovat-o-tydnu-stvoreni.html