|
Komentáře: Izraelsko - Palestinský konflikt
Posted on Úterý, 30. květen 2017 @ 21:39:18 CEST Vložil: Mainstream |
poslal demagog Nedávno schválil parlament ČR rezoluci, ve které plně podpořil Izrael v nárocích na celý Jeruzalém. Obdobně nekritickou podporu Izraele vyjadřuje i drtivá většina evangelikálních křesťanů - např sdružení ICEJ - Mezinárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě. Osobně tyto postoje považuji za velice nebezpečné.
Arabové jsou v Palestině usazeni podobně dlouho jako češi v České kotlině. Zpochybňovat jejich právo na domovinu a jejich hlavní mšsto je stejné jako zpochybňovat Českou republiku. Bez spravedlivého vyrovnáni se s Palestinci nebude mír mezi Západem a islamským světem. Jednoznačná a nekritická podpora Izraele škodí primárně samotným izraelcům. Jeruzalém nepatři jen Izraelcům, ale take Arabům, obdobne jako Těšín patří Čechům i Polákům. Není možné zároveň trestat Rusko za anexi Krymu a zároveň tleskat Izraeli za anexi celého Jeruzaléma a dalších palestinských územi. Hranice z roku 1947 nejsou dokonalé, ale jsou jediným východiskem k smírnemu urovnani Izraelsko - palestinského konfliktu. Nesouhlasím s usnesením PS, protože jen podpoří Izrael v jeho nezakonném jednání...
Říká se, že Izrael nemá kam ustoupit, neboť je obklopen nepřáteli, kteří jej chtějí zničit, utopit v moři. Ve skutečnosti to jsou však Palestinci, kdo nemá kam ustoupit. Když se podíváme na mapu osídlení od roku 1945, tak lze jasně vidět, jak se palestinské území zmenšuje a území Izraelem zvětšuje. Ten, kdo nemá kam ustoupit, jsou palestinci, neboť Izrael s nimi zachízí jako bílí kolonisté s indiány: Pomalu jim ukrajují jejich domovinu, metr za metrem. V roce 1917 bylo v Palestině 56 000 Židů a 644 000 Palestinských Arabů. Dnes je poměr naprosto odlišný. Mezi 29. listopadem 1947, kdy OSN rozdělila Palestinu, a 15. květnem 1948, kdy byl stát Izrael formálně vyhlášen, armáda sionistů a milice obsadila 75% Palestiny a vyhnala 780 000 Palestinců ze země. Po necelých šesti měsících zůstalo jen 138 000 lidí. (Čísla se mění od 130 000 do 165 000.) Velká většina Palestinců byla zabita, nuceně vystěhována nebo uprchla v panice před vraždícími bandami izraelských ozbrojených sil. Před rokem 1948 existovalo v izraelské části Palestiny 475 palestinských vesnic, v roce 1980 jich zůstalo pouze 90 Zničeno bylo 385 palestinských vesnic. Mezi léty 1990 a 2015 vzrostl počet Izraelců žijících v nelegálních osadách postavených na územích palestinců ze 200.000 na 600.000 - každý jedenáctý Izraelita žije na území, které bylo ukradeno Palestincům.
Představte si, že máte krásný starodávný dům, zděděný od Vašich z generace na generaci už po mnoha staletí. Najednou se k vám ubytují osadníci, kteří tvrdí, že před dvěma tisíci lety ten dům patřil jim. Obrátit se na soud, ten Vám řekne, že polovinu Vašeho domu jim musíte přenechat. Pokusíte se vzít spravedlnost do vlastních rukou a vyhodit je, avčak oni jsou silnější. Nakonec se začnou roztahovat. Už nejsou pouze v polovině domu, kterou jim přiřkl soud, už zabírají tři čtvrtiny Vašeho domu a pomalu Vám obydlují dům celý. Opět se obrátíe k soudu, ten sice stanoví, že osadníci se mají vrátit na svoji půlku, avšak oni to odmítnou respektovat, ignorují rozhodutí soudu a Vám s eještě smějí do tváře. Vaši příbuzní žijící okolo Vás sice mravně podporují, ale z osadníků mají sami strach. A ti, co bydlí dále, osadníkům otevřeně a nekriticky fandí...
Takto tento spor vidí a takto se cítí Palestinci. Základem nenásilné komunikace je ptát se, jaké potřeby a pocity má ten, s kým komunikuji a potvrdit je. Ne odsouhlasit, ale potvrdit, to jsou dvě různé věci. Jestliže ignoruji pocity a potřeby toho, s kým komunikuji, nemohu se s ním nikdy dohodnout. To koneckonců učí i Pán Ježíš s tím, že nás volá k lásce ke svým nepřátelům. Nemůžeme naslouchat pouze jedné straně, Je třeba slyšet i stranu druhou. Bezkritickou a slepou podporou Izralei nepomáháme, ale poškozujeme je. protože je utvrzujeme v jejich slepotě k pocitům a potřebám palestinců.
Jak říkal Martin Luther King: Když bojujeme proti segregaci, nebojujeme proti bilým, ale pro bílé. Protože segregace poškozuje jak černé, tak bílé. Černým dává umělý pocit podřízenosti a bilým umělý pocit nadřazenosti. O to jde i v palestinsko - izraelském konflitku. Tím, že bezkriticky podpoříme jednu stranu, tak ji nepomůžeme ani k míru, ani k požehnání.
Existuje Maslowova pyramida potřeb, a potřeby bezpečí a domova jsou základní potřeby jak jednotlivců, tak i národa. Izraelcům již skoro dva tisíce let Izrael nepatří, na jeho území už více než patnáct set let žije jiný národ, žijí arabové, palestinci. A na jejich území, proti jejich souhlasu, cítění, vznikl cizí stát. Izraelci jsou v dnešní Palestině hostem: Nezvaným hostem, který se drží násilím. A jeslti opravdu chtějí Izraleci mír, tak toto si musí uvědomit a začít jednat podle toho.
Izraelci prý už Palestincům ustoupili, když nechali část Palestiny v jejich samosprávě a prý se dočkali jen a pouze teroristických útoků. Ale brali bychom my jako ústupek, kdyby rusové v roce 1990 odešli pouze z Prahy a Střednch čech, ale zůstali by ve Východních čechách a na Moravě? Nežádali bychom, aby odešli i z těchto míst? Jak bychom se dívali, kdyby nás rusové po roce 68 kolonizovlali podobným způsobem jako kolonizuje Izrael palestinu, že by nám nezůstali ani spojené enklávy dostatečné k tomu, abychom měli vlastní nezávislý stát? To, co Izraelci nabízejí Palestincům, jsou pouhé drobky. Nelegální osady stále rostou. Není možné na jedné straně odsduzovat čČnu za Tibet a Rusko za Krym a při tom tleskat Izraeli za Palestinu. Je třeba mít jeden metr.
Ale nás zajímá pouze jeden úhel pohledu a to ten Izraelský. Ani starozkonní proroci nebyli k Izraeli tak slepí a hluší, jako jsme slepí a hluší my, evangelikální křesťané a občaé České republiky, jak jsme se v těchto dnech vyjádřili ústy našich zvolených zástupců. Když chci spáchat genocidu na durhém národu, tak důležitým předpokladem je vždy svého soupeře "odlidštit", aby se moji stoupenci nemuseli trápit jejich pocity. Je třeba mým soupeřům, které chci zlikvidovat, dát jinou nálepku - ne nálepku lidskou. Moji soupeři se pro moje lidi musí stát šváby, vším, vředem, pražskou kavárnou, zvířatama, teroristama, zločinci, kteří si uzurpují náš životní prostor. Tak vznikli všechny velké genocidy: Jak genocida židů za druhé světové války, tak genocida hutsiů ve rwandě. Hezký film na toto téma byl hotel Rwanda. Jakmile docílím toho, aby mí stoupenci přestali vnímat mé soupeře jako lidi, aby se přestali ptát po jejich pocitech a potřebách, tak mám vyhráno. Můžu cokoliv a mí stoupenci mi budou tleskat
Jestliže si Izrael může upravovat hranice podle svého uvážení, tak proč by si hranice nemohli upravovat i jiné státy? Proč si hranice nemůže upravovat čína, rusko, nebo třeba i takové maďarsko, když tak za našeho souhlasu a potlesku činí Izrael? Je to Izrael, co otevírá dveře teroristickým útokům. Izrael svou politikou vůči palestincům otevřel dveře hnutí Hamas. A jestli se nevzamatuje, tak po hnutí Hamas přijde ještě fanatičtější nepřítel. To jsou zákonitosti historického vývoje..
Ve světle těchto fakt jsou hranice z roku 1947 ještě dobrým kompromisem, na který už kývlo OOP a tuším že i Hamas. Chceme-li mír, tak všichni musíme bolestivě ustoupit a přijmout kompromisi. Jenže Izrael nechce kompromisy. V programu vládní strany Likud je uvedeno, že strana nepřipustí vznik státu Palestiny. Izrael chce naprosto všechno. A jde přes mrtvoly - přes mrtvoly palestinců i vlastních občanů. Chce dosáhnout ideální bezpečnosti, ale to silou nelze. Nepřítele v prchu věčně nikdo neudrží, dříve či později vstane a smete své utaločovatele z trůnu. To nás učí historie na mnoha příkldech.
Mezinárodní autorita, OSN, rozdělila v roce 1947 sporné území mezi židy a palestinci. Není světské autority, která by nebyla od Boha. To platí i o OSN. Pravda, nerozdělila to ideálně, ale aspoň nějak, nic lepšího nemáme. Dejme tedy palestincům, co patří palestincům a židům co patří židům. Nechť vzniknou dva státy v hranicích z roku 1947 a nechť bezpečnost Izraele garantuje mezinárodní společenství, nechť se Izrael přestane spoléhat sám na sebe, na své vlastní síly a stane se členem například NATO.
Ale naslouchejme. Ne pouze jedné straně, ale stranám oběma. Jenom tak požehnáme Izraeli a dopomůžeme mu k míru. Bezkritickou slepou podporou Izraeli nežehnáme, ale škodíme ji...
|
|
| |
| |
 | | | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 1
Hlasů: 1
|
| | | |
|
