poslal Nepřihlášený Základ v Písmu
Bůh uložil celé církvi službu smíření s Bohem skrze Ježíše Krista (2Kor 5,16-21; Gal 3,26-29). Každý, kdo vyznává víru v Krista, je volán k učednictví a ke službě (1Kor 12,12n). Proto mluvíme o všeobecném kněžství věřících" (1Pt 2,9; Řím 12, 1-8), založeném v jejich specifickém obdarování ke službě (1Kor 12; 14,26; Řím 12, 1-8; Ef 4,11-16; 1Pt 4,10n; Sk 2,14-21).
V celé historii Božího lidu však dochází i k povolávání duchovních vůdců, jimž je svěřována zvláštní odpovědnost. Z toho vyplývá, že je třeba se hlásit k službě celého Božího lidu i k nutnosti a hodnotě zvláštní služby, spojené se specifickou odpovědností. Ve Starém zákoně dochází k duchovnímu vůdcovství prostřednictvím kněží, proroků a lidí pověřených správou ostatních. Tito muži a ženy byli odpovědni Bohu i všemu lidu.
V rané církvi byla zvlášť důležitá prorocká služba, která byla svěřena jak celku, tak i jeho odpovědným vůdcům. Jinak nemáme v Novém zákoně nějaký jednoznačný model duchovního vůdcovství. Jisté je to, že zde dochází k odděleni jednotlivců pro zvláštní služby (Sk 13,1-3, Sk 16,13-15.40, Sk 20, 17-35, Ř 16,1-16, 1Kor 16,15n, Fp 1,1, Fp 4,2n, 1Te 5,12n, 1Tm 3,1-13, 2Tm 1,5-9, Žd 13,7, Jk 3,1, 1Pt 5, 1-4).
Předním úkolem vůdců byla služba církvi a výchova jejích údů k službě. Proto kázali, vyučovali, napomínali, uplatňovali autoritu Páně, pečovali o církev a byli jí příkladem svým životem. S vysluhováním křtu a Večeře Páně Nový zákon jejich službu výslovně nespojuje.
Církev tyto své vůdce podporovala skrze povzbuzování (1Tes 5,13), uznání jejich autority (1Kor 16,15-18; Žd 13,7) a finanční úhradou (Gal 6,6; 1Kor 9,1-14; 1Tm 5,17; Fil 4,14-19). První místní sbory měly zpravidla více vůdců, model jednoho pastora v čele se objevuje až na počátku druhého století.
Konflikty, k nimž podle novozákonního svědectví vykonávání vůdcovské služby vedlo (Sk 6,1-4; 1Kor 1-4; 2 Kor 10,7-11; 3J 9-10), naznačují důležitost věrnosti apoštolskému svědectví, citlivosti vůči kulturním odlišnostem, potřebu osobní zralosti a pokory. Klasickým textem definujícím službu v církvi a její předpoklady, platným i pro naši dobu, jsou Pavlovy výroky z 1Kor 4,1-5.9-13; 2Kor 4, 1-15; Fil 3,7-16.
Vzkládání rukou je praxe užívaná ve spojení s uváděním duchovních vůdců již ve Starém zákoně (4M 27,15-23; 5M 34,9). V Novém zákoně je dosvědčena v rozmanité souvislosti (Sk 6,6; 13,1- 3; 1Tm 4,14; 2Tm 1,6). S ordinací je úzce spojována až od 2. století.
Základ v baptistické tradici
Uvedeným biblickým směrnicím odpovídají i důrazy původního baptistického pojetí církve. Pojetí a členění duchovní služby ve sboru se ovšem většinou od počátku různilo, neboť Nový zákon nepřináší žádný definitivní recept či model.
Některé sbory či společenství sborů mezi službami ve sboru nijak zásadně nerozlišují. Všechny jsou zacíleny k poslání církve, všechny jsou konány na základě rozpoznaného obdarování, všechny se dějí na základě určitého pověření.
Jiné sbory či společenství sborů odlišují takové služby, s nimiž je spojena určitá vedoucí role a pro ně vyhrazují zvláštní pověření, kterému pak obvykle říkají ordinace.
Většina sborů a společenství sborů vyhrazuje toto zvláštní pověření, které je zpravidla spojeno se vzkládáním rukou, jen pro službu vlastního duchovního vůdce sboru - kazatele. Toto u nás vžité označení má na zřeteli jeho vedoucí roli a jeho zodpovědnost za uskutečňování poslání církve a péči o duchovní růst sboru prostřednictvím kázání a jiných forem tlumočení Božího slova - zvěsti evangelia o Ježíši Kristu. I když i na této službě se mohou podílet jiní (případně všichni) členové sboru, pokud jsou k tomu nějak pověřeni, ordinací k této službě se zdůrazňuje odpovědnost za ni.
Již první baptisté uznávali, že ve sborech musí být duchovní vůdci. Zásadou ovšem bylo, že si sbory své duchovní na základě jejich obdarování volily a zřizovaly samy, očekávaly však, že toto "vnější povolání" bude stvrzeno širším společenstvím sborů. Ordinace byla chápána jako ratifikace Božího povolání. Její kandidáti získávali nejprve kazatelskou "licenci" a před vlastní ordinací (tj. "zřízením" ke konkrétní službě na konkrétním místě) byli ještě zkoušeni komisí (radou) složenou ze zástupců jiných baptistických sborů.
Viz Základ a řád ordinované služby v BJB
Zdroj: http://www.bjb.cz/ke-stazeni/category/3-rady-pravidla