V dokumentu Evropské baptistické federace "Kdo jsou baptisté, na cestě k vyjádření identity baptistů v měnící se Evropě." přijatý Radou EBF v září 1992 se nachází i pasáž, která se vztahuje k duchovní službě žen v církvi:

Baptisté zastávají názor, že všichni věřící jsou povoláni ke službě Kristu v jeho církvi i ve světě, a že pro tento úkol Duch svatý uděluje dary celku lidu Božího.

Věří, že sbor dostává podle potřeby plný rozsah duchovních darů a že členové široce uplatní své obdarování k vyučování, evangelizaci, pastýřské péči, vedení, službě, k prorockému slovu, poznání, modlitbě, uzdravení, řízení a pohostinnosti. Tyto služby slouží k budování sboru a mají přinést uzdravení všech oblastí každodenního života a práce.


Věří také, že Kristus některé povolává k tomu, aby konali službu duchovního vedení, se zvláštní zodpovědností za kázání, vyučování a pastýřskou péči. Obecně u baptistů existuje dvojí úřad, „kazatelský“ a „diakonský“. Sbor si ze svého středu ustanoví skupinu diakonů, aby sloužili spolu s kazatelem. Některé sbory ustanovují i skupinu „starších“, kteří mají na starosti spíše pastýřskou péči. Členové sboru, kteří se scházejí ke sborovému shromáždění, mají za úkol zkoumat a rozpoznávat, zda a kteří členové mají od Boha darovaná tato různá obdarování, aby mezi nimi sloužili.

V rámci tohoto systému vykazují sbory baptistů určité rozdíly v chápání duchovního vedení. Většinou jsou kazatelé ordinováni vkládáním rukou, potom, co ukončili své teologické vzdělání. Někde se uznává povolání ke kazatelské službě jak mužů, tak i žen, jinde je uznána jen služba mužů. Každý sbor baptistů je svobodný k tomu, aby si za kazatele pozval koho chce, ale některé Jednoty baptistů za kazatele označí jen ty, jejichž povolání bylo zkoumáno a potvrzeno ne jedním, ale širší skupinou sborů - ti jsou pak uznáni za kazatele universální církve. Všichni baptisté však uznávají, že sbor, který jedná ze své vlastní pravomoci, může ustanovit některé ze svých členů za „diakony“ či „starší“. V některých jednotách se ustanovují starší kazatelé, kteří pastýřsky pečují o místní sdružení sborů (asociaci). Jejich pravomoc se omezuje spíše na poskytování rad sborům a kazatelům, nemají nad nimi výkonnou moc.

Navzdory všem rozdílům baptisté věří, že právě to, že se věřící spojují do společenství, volá po duchovním vedení. Není tomu tak, že by existence duchovních vůdců vytvářela církev.