Jsme vděční za každého člověka, který nabízí to, co má ke službě ostatním. To se děje z Božího záměru, abychom se jako jednotlivé údy těla vzájemně budovali. (Efeským 4:16 par.)

Jako křesťané se vnímáme všichni bez rozdílu jako lid získaný do Božího vlastnictví, abychom hlásali ctnosti Toho, který nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petrova 2:4-10 par.) Naším dobrým duchovním instinktem je proto služba jakýmkoliv způsobem, ke kterému máme od Boha obdarování.



Žel, žijeme ve společnosti, ve které samotný pohled na sebe samého – jak pro muže, tak pro ženy – je pod útokem ideologické propagandy s cílem vzdálit nás od lidství, pro které nás zamýšlel Bůh. Muži se zahledí na jakýsi obraz mužství a vydají se na cestu za ním a nedochází jim, že pro své okolí mají být muži jinak. Ženy jsou vinou mužů v jejich životě a svojí nedokonalou reakcí na okolnosti zavedeny do pozic, ve kterých jsou zneužívány, a nebo zneužívají jiné. Nevidí, že svému okolí mají být ženami jinak.

Jako církev potřebujeme stále obezřetně rozlišovat mezi světskými a Božími principy. (Římanům 12:2) Možná si kladete otázku, zda je biblicky správné, že za kazatelnou v našem sboru občas bývají ženy nebo že ženy vyučují muže na skupinkách či v mládeži a podobně. Někteří mají za to, že žena nesmí v církvi kázat nebo vyučovat žádné shromáždění, ve kterém jsou muži (s odkazem k 1. Timoteovi 2:8- 15). Máme ale důvod chápat biblický text jako takovýto předpis? Shoduje se dostatečně se zbytkem Božího slova a můžeme říci, že autorovým úmyslem bylo tento předpis dát? Na tyto otázky si Staršovstvo odpovídalo.

Tuto diskusi je potřebné vidět v kontextu- Existuje mnoho zbožných a biblicky mnohem více vzdělaných mužů než jsme my, kteří si to nemyslí a mají k tomu biblické odůvodnění. A existuje mnoho zbožných a biblicky mnohem více vzdělaných mužů než jsme my, kteří si to právě takto myslí. Není proto moudré a vhodné vidět ten pohled, který nezastávám jako vyloženě nebiblický. V čem se ale všichni shodují, a my uděláme dobře když to vezmeme vážně, je autorovo přesvědčení v tom, že křesťané mají vycházet z Božích záměrů ohledně mužství a ženství a aplikovat je i do uspořádání církve. Staršovstvo se ztotožňuje s těmito principy:

  * Muži se mají učit nést primární zodpovědnost za vše, co se v církvi děje.

  * Ženy se mají učit tichému duchu, který je biblickým vyjádřením ženské zbožnosti. Neznamená to ale ticho absolutní nebo pasivitu, nýbrž podřízení se vedení mužů. Chápeme to jako protiklad panovačnosti. Nejde o schopnosti, ale o postoj.

  * Mužství mužů není negativně ovlivňováno tím, že slyší kázání nebo vyučování od ženy, ale tím, když nemají v životě muže, kteří je přiměřeně vybízejí k biblickému mužství (obětující se láska v každodenním životě, převzetí zodpovědnosti za duchovní vedení v rodině, zastání se). Efeským 5:22-33 a pozorné studium 2. a 3. kapitoly Genesis.

  * Žena má na kazatelnu nebo vyučování přístup, jestliže tak činí s postojem podřízenosti autoritám, které církvi Bůh dal. Její rolí je tak být pomocí v poslání, za které mají zodpovědnost muži. Stejně tak postoj mužů má být ten, že nekáží a nevyučují z Bible s volnou rukou, ale v podřízení se Boží autoritě.

Staršovstvo pro praxi v našem sboru vidí jako biblickou aplikaci nechat ženy kázat, za předpokladu, že se tak děje s pověřením církevních autorit.

Staršovstvo sboru Elim