V Praze 7. března 2017

Vážení bratři a sestry ve sborech Bratrské jednoty baptistů v Praze, Plzni, Ostravě i jinde:

Děkujeme za vaše dopisy a výzvy, ceníme si vaší otevřenosti a zcela chápeme váš zájem na překonání problému, který podle vás celou BJB ohrožuje, neboť narušuje její společný život, vztahy a službu. S některými vašimi stanovisky a návrhy jak tento problém řešit se však ztotožnit nemůžeme, jakkoli souhlasíme, že apelovat na změnu smýšlení je potřebné, a že máme k takové změně být vždy hotovi.

Důvodem je to, že za základní problém je tu pokládána skutečnost, že náš br. kazatel Jan Koukal a někteří další členové sboru nejsou přesvědčeni o tom, že homosexuální vztahy lze paušálně označit za „hřích“ a tak beze zbytku ztotožnit s tím, co je odsuzováno v Písmu. Vycházejí přitom z poučených studií křesťanských biblistů. Hřích je ve své podstatě vzpourou proti Bohu a jeho řádu pravdy a lásky, který nám byl v definitivní podobě, která zůstává normou všeho našeho konání i myšlení, odhalen v Božím Slovu, které se stalo tělem. Tato vzpoura, kterou biblické svědectví odhaluje a právem odsuzuje a jejíž překonání vidí jen v Božím díle smíření a daru nového života, má mnoho podob a podílíme se na ní nějakou měrou všichni. Podílejí se na ní jistě i lidé s jinou sexuální orientací, ale to, že tuto orientaci či inklinaci mají, touto vzpourou není.


Je možné a nejspíš i pravděpodobné, že pro leccos, co se dnes jako homosexualita prezentuje, platí označení pokušení a touhy a je na místě s tím zápasit nebo s tím prostě skoncovat. Zde pak lze při pastoraci uplatnit i ona apoštolská napomenutí stran sexuality z Nového zákona. Pro velkou část populace však takové zjednodušení zřejmě neplatí. Proto mnozí křesťané u nás i ve světě (baptisty nevyjímaje) v Písmu hledají a nalézají podněty k jinému postoji k těmto lidem, než je odsudek. Označení těchto lidí (kteří jsou jistě i mezi námi) bez rozlišování za „hříšníky“ není nazývání věcí pravým jménem, ale soudem, odsudkem, který zpochybňuje jejich základní lidskou důstojnost.

Homosexuální orientace ve smyslu trvalé přitažlivosti je méně častou variantou lidské sexuality. Přestože nejsou známy její přesné příčiny (hovoří se o multikauzalitním jevu), je spojená s běžnými lidskými potřebami. Podobnou variabilitu nalezneme v oblasti živých tvorů poměrně hojně. Proto ani homosexuální vztahy už nelze šmahem označit za nepřirozené chování nebo za svévolné porušování Božího řádu. Za „nepřirozené“ (Božímu stvoření odporující) je třeba na základě biblického svědectví pokládat naopak všechny mezilidské vztahy i vztahy k ostatnímu tvorstvu, které jsou sobecké či násilné, kde jedni zneužívají druhé k vlastnímu uspokojení.

Je ovšem pochopitelné, že mnozí lidé mají s homosexualitou a zejména s jejím velkým rozšířením osobně nemalý problém. Máme také za to, že leckteré akce, jejichž záměrem je upozornit na práva této menšiny, vyznívají často jako provokace a jsou proto spíš kontraproduktivní. Asi bychom také uvítali, kdyby v této záležitosti existovalo více pokory a ohledu na okolí. U křesťanů s jinou sexuální orientací bychom to dokonce očekávali. Ale takový postoj nelze nikomu vnucovat; musí to být svobodné rozhodnutí víry a lásky, které právě jako výraz určitého sebezapření nepostrádá svou noblesu. (1Kor 8,1—12)

Nejvíce nás překvapuje a vidíme, že nejsme sami, že byste ty, kdo nesdílí vaše přesvědčení, protože si z Božího zjevení v Kristu osvojili přesvědčení jiné, chtěli vylučovat ze společenství sborů. Baptisté vždy trvali na normativnosti biblické zvěsti, ale při jejím výkladu a aplikaci v osobním či sborovém životě si vzájemně dopřávali svobodu. Něco „si nemyslet“, když o tom nejsme z Písma skálopevně přesvědčeni, ke svobodě svědomí rozhodně patří. O takovou svobodu se baptisté – poučeni svou vlastní historií pronásledované menšiny – zasazovali i tam, kde šlo o názory, s nimiž zásadně nesouhlasili. I to je důvod, proč vaši strategii zažehnání nepokoje v BJB musíme odmítnout, a to i za cenu újmy, kterou bychom si tím snad měli přivodit. Poučení a vzájemnému naslouchání se nebráníme, víme však, že naší výsadou i povinností je řídit se poznáním, v němž z Boží milosti sami vnitřně spočineme.

S přáním Božího pokoje a radosti z jeho darů
Vaši bratři a sestry sboru BJB v Praze na Topolce.