Tak snad jedině čekat a doufat, že přijde k rozumu.

To, co píšeš, že dělá, nemá s křesťanstvím nic společného - mám na mysli odsuzování druhých lidí, přerušit styk s rodinou, dělat, že se s tebou nezná. To je vysloveně PROTI křesťanství. Asi to nějak špatně pochopila?

Ty věci jako alkohol, taneční zábavy, móda - to ať si dělá klidně podle sebe. Není špatné tancovat ani netancovat, občas se napít nebo zcela abstinovat - obojí je v pořádku, když to tak člověk chce mít.

 

to není o víře ale o tom, že to pojala nějak špatně, což se často stává… jinak baptisti jsou normální protestanská církev… bratrská jednota baptistů, žádná sekta.

Nech ji být, pokud se obrátila k víře nedávno je pak nejspíš ve fázi, kdy se každá rozumná výtka setká s nepochopením a může se ještě víc zatvrdit a stáhnout do svého světa. V podstatě každý věřící si něčím takovým někdy prošel. Časem si to nejspíš sedne a zlepší se to. To je dost časté. To, že nepije, netancuje, nezajímá ji móda, to jsou povrchní věci a každého rozhodnuti.

Taky si myslím, že tvoje sestra to vzala moc radikálně. Pokud se sama vnímá jako křesťanka, tak by pro ni měl být směrodatný Nový zákon. Pokud je znovuzrozená a přijala Ježíše Krista jako svého osobního Pána a Spasitele, tak by Ho měla následovat hlavně v Jeho vlastnostech. Ježíš byl ke každému milosrdný, odpouštěl hříchy, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, vyháněl z lidí démony…Největší gesto Jeho lásky byla Jeho zástupná oběť na kříži za každého člověka, aby jsme po smrti mohli být s Ním na věky v Božím království v nebi/to je duchovní dimenze, kam nemůže přijít hmotné tělo/.Toto je Boží amnestie pro každého, kdo to přijme skrze víru. Ježíš na kříži nezůstal, byl vzkříšen z mrtvých a na konci věků přijde znova na tuto zemi jako Spravedlivý Soudce. Pak bude i vzkříšení mrtvých. Jestli tvoje sestra věří tomu, co jsem napsala výše, tak by měla změnit svůj postoj vůči tobě. Anebo ještě duchovně k těmto věcem nedorostla. Přeji všem Boží milost. Doporučuji přečíst si Nový zákon, tam je všechno.

Křesťanství nenabádá k tomu, aby člověk neměl rád nevěřící lidi - naopak říká Miluj bližního svého. Bez ohledu na víru. K víře může křesťan ostatní přivádět, ale ne nutit. Tanec a módu křesťanství neřeší, pití zakazuje pouze ve velké míře, kdy to člověku ubližuje a neví o sobě. Neměla bys jí rozmlouvat chodit každou neděli do kostele, ale přeju Ti, ať se spolu zase můžete normálně vídat a bavit, snad k tomu dospěje. Já věřící jsem, módu a tanec neřeším, ale z úplně jiných důvodů. Každou neděli do kostela nechodím, jdu občas. Ale myslím, že v tomhle má mít každý svobodu i věřící i nevěřící, a tohle chování mi přijde už spíš nějaké extrémistické.

Přeji, ať se vztahy urovnají. Držím palce.

Nemyslím si, že baptisté jsou sektáři. Do pekla nepůjdeš. Asi bych počkala. Teď jde sestra do určitého extrému, třeba se časem zase uklidní. A její manžel také.

Klidně si mohl vzít manžela, který by ji uzurpoval zase jinak a chtěl, aby byla jen s ním. To se někdy stane..

Pekla se vůbec jen nebojím. Já totiž věřím, že nejenom nebo a peklo, ale i očistec. A z něj se do pekla nechodí.

Ahoj, přeji ať se sestra srovná, nicméně kamarád má taky takovouto sestru (byla předtím věřící, ale tak nějak vlažně a manželstvím s baptistou se dost změnila). Teď mají dvě děti a je to pořád stejný. Kamarád není ženatý, dítě má jen s přítelkyní a kdykoliv u nich byli na návštěvě, tak to komentovali a montovali se do nich, že takhle žít nemůžou. Přitom dřív měli spolu vztahy dobré. Teď se v podstatě nestýkají, jakože sami od sebe, jen s rodiči na rodinných akcích. Kamarád říkal, že to neustále připomíná, že žijí v hříchu mu prostě vadilo a že se s nimi nedalo bavit téměř o ničem jiném, vždycky narazili na něco ve víře, co bylo předmětem „,hovoru“.

Mno já jsem znala trochu poměry v Jednotě bratrské, která určitou dobu (nevím jak teď) měla vysloveně sektářské rysy a spoustu původních členů bylo nuceno ji opustit.

Nestýkat se s někým, protože nevěří v Boha, je pitomost, nebo protože „žije v hříchu“ je pitomost. Mimochodem „kdo je bez hříchu, ať hodí kamenem“, že jo. Jo, pýcha je větší hřích, než mít dítě mimo manželství, to by si sestra měla uvědomit.

Sestra se nejspíš srovná, nebo odpadne. Málokomu tahle fáze vydrží. Doporučovala bych nepřestřihávat nitky, byla by to škoda. Proste se to snaž nějak po sestersku přežít.

Ještě bych doplnila, že mám mezi věřícími známé a prakticky se s nimi nestýkám. Oni tak nějak inklinují sami k sobě, já bych třeba i ráda zašla s některou „sestrou“ na kávu, ale připadá mi, že z jejich strany není zájem. Mají svá setkání a na „jiné“ lidi nemají čas a asi ani nemají se s nimi moc o čem bavit. Upřímně já sama jsem věřící a přitom se s věřícími skoro nestýkám.

No tady nejde asi ani tak o to, zda se srovná nebo ne, ale, že podlehla cílené náboženské indoktrinaci. Viz. ta svatba za půl roku atd. 

Obávám, se že obnovení kontaktu s vámi a návrat do „hříšného“ světa by pro ní bylo uznáním chyby a zahozením všech hodnot, které nyní považuje za své. Což je dost nepravděpodobný scénář. Takže bych s tím spíš nepočítal.

Já ale nechápu, že ti lidi dokážou tak zmagořit. Jak jsem psala, měla jsem možnost to pozorovat z venku v případě té JB a rozum mi nad tím zůstával stát.

Tak ty poměry budou asi v každém sboru různé. Záleží, jací lidé se tam sejdou, jakého mají pastora. Já sama mám třeba s baptisty pár nepříjemných zkušenosti, ale nemůžu z toho soudit celou církev. Třeba do Jednoty bratrské jsem občas zašla, s několika členy jsem se znala blíže a cítila jsem se mezi nimi fajn.

Českobratrská církev má třeba i sdružení pro homosexuály, katolíci je většinou moc nemusí. Vůbec mi přijde, že Českobratrská církev evangelická asi nejvíce pomáhá lidem v nouzi. Přesto, že jinak znám spíš církev katolickou.

V tom to máme asi podobné. Já pocházím původně z katolické církve, postupně jsme byli jako rodina navštívit téměř všechny křesťanské denominace a nakonec jsme zakotvili v Česko-bratrské evangelické církvi, ale nemám problém se žádnou kř. denominací a z nostalgie občas zajdu i na katolickou mši. Nesnáším nátlak a manipulaci v jakékoliv formě, takže pokud jsem někde zjistila něco podobného, už jsem tam nešla. V našem sboru je dle mého názoru té tolerance někdy až příliš, ale to nijak neřeším.