Od zkušenosti z armády jsem k ekumenickým vztahům nijak nepokročil a to i z důvodu lenosti. V bývalé farnosti se ekumena nekonala, protože nebylo skoro s kým. Myslím, že pokrok v ekuméně nastává. A to asi na dvou rovinách. 

Tou první je, že jsme se snad smířili s tím, že se nikdo nikam vracet nebude a tím pádem to zatím nevypadá, že by vznikla nějaká nadcírkev. A tou druhou „platformou“ (to je dnes moderní slovo), je poznávání toho druhého (katolík evangelíka a opačně ) z jiné církve jako bratra, sestru v jedné víře, akorát každý vyrábíme jiné „bábovičky“ na tom božím pískovišti. Tím si myslím, že není vše řečeno. Jen se pokouším nastínit své vnímání ekumeny.

Z těchto dvou rovin nebo platforem můžeme jít snad i dál. O to se pokoušíme ve zdejším městě, kde jsme se domluvili na neformálním kontaktu – ekumenická káva, a na lednovém setkávání po jednotlivých církvích. Formu jsme zvolili po společné domluvě pro zdejší kraj zatím neobvyklou, myslím za to ale účinnou. A to v tom smyslu účinnou, že přítomné dle ohlasů obohacuje.

Např. začínaly kolegyně farářky (ČSCH a ČCE) v katolickém kostele bohoslužbou a ostatní jsme byli „božolid“. Další týden kolega kaplan z Církve pravoslavné nás v kostele Československé církve husitské (ČSCH) vnořil do „Večernaje“ s přítomností ikon a voňavého kadidla. Další týden jsme katoličtí duchovní ( farář, kaplan-kněz, kaplan-jáhen) připravili ve sboru Apoštolské církve bohoslužbu světla z Vigilie velikonoční a letniční. Další týden zakončí kolega z Apoštolské církve bohoslužbou ve sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE) a na to se moc těšíme.

Rád se s tímto dělím, že přes různé komplikace (příprava aj.), se i při bohoslužbě učíme úctě a respektu k tradici našich sester a bratří. Bohoslužba se připravuje, aby ukázala a nabídla něco z tradice té dané církve, na čem se můžeme jednotně podílet.

Je to pro nás nová začínající a z pohledu minulosti pokračující a zároveň objevná cesta, jak kráčet pravdivě v ekuméně. Dřívější hromadně-farářské bohoslužby s heslem „v jednotě“, přičemž jsme přes sebe zakopávali i při společné bohoslužbě, tak tento model jsme letos opustili. Prosím vás čtenáře o modlitbu, aby toto malé miminko jménem Ekuména dále rostlo a sílilo.  

Ivan Havlíček, kaplan v Čáslavi

Zdroj: www.umlaufoviny.com