|
Komentáře: Františkovo ponížení ve Švédsku
Posted on Pátek, 02. prosinec 2016 @ 18:40:53 CET Vložil: Mainstream |
poslal Nepřihlášený Když jsem četl přípravné články k papežské návštěvě Švédska, všiml jsem si důležitého detailu, jemuž Vatikán a média nedaly patřičnou důležitost. Byl to František, kdo požádal, aby byl pozván na vzpomínkové oslavy Světové luteránské federace (SLF) a nikoliv naopak, jak bylo naznačováno takřka ve všech zprávách.
Jasné potvrzení toho vyšlo na světlo v článku Enza Bianchiho, zakladatele ekumenického mnišského společenství v Bose v severozápadní Itálii. Bianchi skutečně tvrdí: „papež František, se svou schopností činit prorocká gesta, manifestoval svou touhu účastnit se na vzpomínkové oslavě, jež se měla slavit v Lundu. A v odezvě na jeho smělost bylo stejně nesnadným a odvážným rozhodnutím Světové luteránské federace přivítat nečekanou žádost a formálně pozvat papeže.“ (L´Osservatore Romano, 31. října 2016, str. 7)
Je-li tedy Bianchi ve své zprávě objektivní, byl to František, kdo běžel za protestanty a žadonil, aby mohl být přítomen na počátku roku glorifikace tohoto velkého hereziarchy. To dodává další závažnost tomuto aktu apostaze.
Rozhovor Antje Jackelén, „biskupky“ ze Stockholmu, potvrdil Bianchiho zprávu, když vysvětlila, že iniciativa k návštěvě vzešla od katolické Církve spolu s SLF (video zde). Její slova zní takto: „Oslavujeme Lutherovu revoltu proti papeži, ale jestliže sem chce papež přijet a postavit se s námi proti papežství, je to jeho volba... Bude jen jedním z mnoha.“
Ponížení ze strany autorit
Bylo šokující vidět krajně chladné uvítání, které František dostal od švédské vlády, když jeho letadlo přistálo ve Švédsku. Přítomni byli ministerský předseda a dva jiní členové vlády, patnáctičlenná četa reprezentující armádu a malá vojenská kapela, aby zahrála hymny. K tomuto chabému uvítacímu výboru by se měli připočíst čtyři zástupci protestantů a pět švédských katolických prelátů, kteří měli povinnost být tam, aby přivítali „šéfa“ (dvanáctiminutové video zde).
Žádná veřejnost, žádné folklórní švédské skupiny, aby mu popřály hezkou návštěvu, dokonce ani skupina katolických dětí, jež by Bergoglio zlíbal, jakožto největší líbač dětí v moderní době. Po několika formálních potřeseních rukou a mechanickém přehrání hymen nastoupil František do vozu, který jej odvezl, aby se ubytoval. Řekl bych, že tento druh chladného přijetí je minimem toho, co by člověk očekával, aniž by se riskovalo narušení diplomatických vztahů, pro prezidenta nějakého malého ostrova v Indickém oceánu, který přijel do Švédska, nikoliv však Nejvyššího pontifika největšího světového náboženství, který je také hlavou Vatikánského státu.
Ze svého pokoje – neobvykle umístěného v lékařském zařízení – šel na návštěvu královské rodiny. Král Carl Gustaf a královna Silvia přijali papeže se zvláštní šetrností. Obrázek výše odhaluje nedostatek slavnostnosti, jejž pro papeže zvolili. Nepřekvapilo by mě, kdyby František o takový projev prostoty požádal.
Pokud však nepožádal, pak to, co švédští panovníci papeži nabídli – dvě hrušky a několik hroznů vína v misce, tři plastikové láhve s vodou a prostou sklenici plus proletářský stůl obsahující tuto ubohou „nabídku“ a všeobecná strohost okolí – se zdají být prostředky zvolenými královským párem, aby ukázaly jejich pohrdání papežstvím. Jejich poselství se zdá být: „Protože jste žadonil, abychom vás zde přijali, toto vám nabízíme. Je to to, co bychom nabídli každému žebrákovi. Jinak řečeno, papežství nám nemůže být víc ukradené.“
Dále v proslovu „biskupa“ Muniba Younana, prezidenta Světové luteránské federace v Malmö, stejně jako v proslovu jeho sekretáře, pastora Martina Jungeho v Lundu, nebyla ani jediná čestná zmínka titulů papeže. Ze strany luteránských hodnostářů nebyl použit žádný z jeho titulů – Kristův náměstek, římský pontifik, Jeho Svatost, Nejvyšší pontifik, dokonce ani prostě papež nebo rovnostářské biskup římský, jež si František zvolil jako náhražku papeže. Toto opomenutí ze strany náboženských autorit také odhaluje touhu znevážit papežství a katolickou Církev.
Existuje tedy společný jmenovatel u recepcí švédské vlády, koruny a luteránských náboženských autorit. Všechny skrze prostředky symbolického protokolu zdůraznily, že papežství není ve Švédsku vítáno.
Ale nejen to. Jakmile papež vstoupil do luteránského chrámu v Lundu, začala před ním demonstrace pravděpodobně řízená týmiž náboženskými autoritami. Mezi protestujícími bylo několik desítek těch, kteří měli bílé hábity a mitry, s jasným záměrem zesměšnit papeže, jak ukazuje obrázek výše.
Další symbolická skutečnost: František původně neplánoval sloužit mši pro katolíky v Malmö. Jak psal L´Osservatore Romano, to, co jej k tomu donutilo, bylo rozhořčení švédských katolíků. Protože vlastně celý papežský program sestával z akcí s luterány, rozladění katolíci ukázali své zklamání a stěžovali si. Teprve na poslední chvíli se Bergoglio přece jen rozhodl sloužit mši pro katolíky. Při této mši však neopomněl využít možnost dát jim špatnou radu, aby spolupracovali s protestanty.
Závěr je prostý: František se sám ostudně pozval na vzpomínkovou oslavu proti papežství, byl nejvyšší možnou měrou ponížen a při odjezdu doporučil těm nemnoha švédským katolíkům (1% populace), aby následovali jeho pokořujícího příkladu.
Citováno z http://rexcz.blogspot.cz/ |
|
| |
| |
 | | | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2
|
| | | |
|
