Bohemka, zapomenutá vesnice na Ukrajině Naše cesta do Bohemky byla nejdobrodružnější z celého ukrajinského výletu. Z mé oblíbené ubytovací základny, Velké Omelyany, jsme vyrazili v pondělí 12. 10. před devátou hodinou. Byl jsem si jistý, že do Bohemky dorazíme v dohodnutou dobu, tedy mezi 15. a 16. Hodinou! Velkou Omelyanu jsem si oblíbil proto, že motel leží přímo na dálnici a do Rovna, například k českému památníku, to je necelých 11 kilometrů! 

< Bohemku založili v srpnu roku 1905 potomci českých pobělohorských evangelických exulantů původem ze Zelówa v Polsku a evangelíci z Čech bratři Ignác Andrš, Fridrich Horta, Fridrich Jelínek (*1867, †1957), Pavel Poláček (*1879, †1957) a František Zlatník (*1868, †1933) s rodinami. https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohemka. Další vyčerpávající informace najdete na http://bohemka-ukrajina.wz.cz/.  

Bohemka se dělí na dvě části, hlavní a na další, zvanou Účastek, někdy také Mirotín!!! Ale zpátky k cestě do Bohemky, která je přece jen poněkud delší! Podle plánování na mapách.cz to je přesně 575 kilometrů. Má to ovšem háček, ne-li rovnou dva. Úsek mezi Žitomirem, kam vede silnice dálničního typu, a kyjevskou dálnicí na Oděsu u města Stavišče 150 km dlouhý je hrozný! Přitom už průjezd Žitomirem je náročný z jednoduchého důvodu, ve městech jsou horší vozovky než mimo nich! Prostě těch 150 km vedlo sice hlavním tahem, který je ale určen pro automobily vyrobené v Rusku. Na to jsem přišel bohužel pozdě. Po děravé vozovce, plné děr, kterým říkávám „past na mamuta“ jsem jel stylem jako místní řidiči. To je ovšem se škodovkou trestuhodné. A trest se záhy dostavil! Na 252 km dálnice Kijev - Oděsa první defekt. Náhlá ztráta tlaku pravého předního kola! No nic, vyměnil jsem za rezervu a po několika km v pneuservisu dofoukali. Na kole s defektem byly patrné stopy po „ruském“ stylu jízdy. Následných 125 km jedu trochu zaraženěji, při vědomí rizika jízdy bez rezervy! 

Do Bohemky přijíždíme, po malém zakufrování na předcházející odbočku, o hodinu dříve, než bylo plánováno. Frustrující je zjištění, že máme druhý defekt na levém předním kole! To už se ale okolo nás pohybují jak vedoucí místního Spolku paní Olga Andršová, tak i Vladimír Hort. Paní Olga nás vítá a informuje o programu, jaký se nabízí. Předpokládala, že máme program vlastní a je překvapena jednoduchostí našeho požadavku, prostě se setkat s českými občany Bohemky. Domluvili jsme se na tom, že nás ubytují v jejich Betlémské kapli, kde mají zázemí pro návštěvy, jako jsme my, tedy z Čech! To už je s asistencí Ludmily Sverdlové, kazatelky místního sboru. Obě dvě nám s hrdostí předvádí, co se jim podařilo po roce 1992 vybudovat. 

Nás zaujalo nejvíce minimuzeum s předměty, které si první Češi do Bohemky přivezli, stejně tak, jako vzácné tiskoviny a knihovnička vůbec. Vladimír nabízí pomoc při opravě defektů a během dne dojde i na pořízení náhradních pneu, ty původní jsou nepoužitelné! Pneumatiky poskytl jeden místní občan za směšnou cenu 1 kus 300 hr (1hr= 1,15Kč)! O ceně vůbec nediskutuji, nakonec ty gumy potřebuji a jsou téměř nejeté! Vladimír mi po přesunutí auta k Betlémské kapli (Václav Andrš zapůjčil svou rezervu, abych tam dojel), bere oba defekty k sobě, aby je zítra dal opravit. Mezitím se ubytováváme a poté jdeme na večeři, na kterou nás pozvala kazatelka Ludmila. Je dojemné, jak se o nás všichni starají. 

Po večeři ještě navštěvujeme dům paní Olgy, kde probíráme život v Bohemce, o propojení místních rodin s Mirotínem a Michalovkou, možná i s Boratínem, tedy s vesnicemi na bývalé Volyni! Oba Andršovi mluví, stejně jako všichni se kterými jsme se doposud setkali, výborně česky. Po silných zážitcích jdeme spát. To netušíme, že budeme mít ráno ještě jedem. Další den ráno zjistíme, že jsme měli v noci návštěvu, zatímco jsme tvrdě spali, myšky nám ožraly koláče a sýr, které jsme nechali na stole v jídelně! No nic, šlo to u Sverdlovů slepicím. 

Dopoledním programem byla návštěva školy. Základní škola, zde první čtyři ročníky, slouží pro 14 žáčků. Součástí je i školka pro 15 dětí předškolního věku. Vyučuje se zde česky, samozřejmě, že se musí vyučovat i ukrajinský jazyk. Učitelky a pracovnice školy - Kateřina Rajchertová – pracovnice školy, Alla Kušnirenková – 4. třída, Ljubov Jelinková – 3. třída, Viktoria Osypenková – 1. a 2. třídy. Paní řiditelka Naděje Andršová nám umožnila exkurzi všemi třídami i školkou. Pro nás nejzajímavější bylo zjištění, že si učitelky navzájem poskytují „kredity“ potřebné k dosažení nároku na plat! U nás věc nevídané, a asi i nemožná! 

Po prohlídce školy následuje oběd u paní kazatelky. Bylo jím, kromě klasického boršče, příjemné překvapení z bohémské kuchařky – klusky z vařených brambor (u nás doma se dělaly dubletové)! Recept je možné získat zde http://exulant.evangnet.cz/?q=system%2Ffiles%2FBohemska_kucharka_2009.pdf. Docela jsme si pochutnali. 

Odpoledne jdeme na místní hřbitov, kde se setkáváme s řadou, mezi volyňskými Čechy, již známých jmen. Naplňuje nás to nostalgií. Na tak vzdáleném místě, tolik společného! Po vytvoření fotodokumentace se ozývá telefonem Olga, že máme naše kola již opravena (na discích byly deformace od výmolů) a za krátko je Vladimír doveze. Proto se ihned vracíme, aby se na nás nečekalo. Disky perfektně opravené, gumy v pořádku a požadovaná cena? Prý 100 hr! Dávám Vladimírovi 200 a to ho musím ještě přesvědčit. 

Večeři máme domluvenou u Hany Dončenkové rozené Petrákové, která se zatím jako jediná, spolu s dcerou, chystá vystěhovat se do ČR. Řeší se přitom jak čelit nepružné, nebo liknavé práci našich zastupitelských úřadů. Rada je tu těžká, v ČR se vše prezentuje jako po drátku běžící, zde slyšíme opak! Předtím ovšem ještě máme příjemné popovídání si s maminkou Václava, paní Marií Andršovou, rozenou Hartovou. Paní Marie hovoří nejčistší češtinou, se kterou jsme se zde setkali. Má v hlavě mnoho vzpomínek, probíráme vše, co si mohla pamatovat. Kouzelná babička! Den opět zakončíme u Andršů, zapíšeme se do kroniky obce, vyměníme si kontakty a se slibem rozvíjení dalších vztahů a návštěv se s díky loučíme s Olgou Andršovou i Bohemkou! Po celou cestu do další destinace, Žitomiru, probíráme ty neskutečné zážitky a pocity!  

Lubomír Sazeček