poslal Nepřihlášený Protože můj minulý
článek o kazatelích a kázání vzbudil
nebývalou vlnu reakcí a má mnoho přečtení, rozhodl jsem se napsat
pokračování a to
hlavně z důvodu, aby to nevypadalo, že je vše jen špatně. Vždy se totiž
píše snadněji o nedobrých věcech. Pokusím se tedy o těžší popis - o
popis toho, co je hezké. Opět budu
vycházet ze zkušeností svých i některých kolegů.
Je neděle ráno… jste
připraveni na kázání a těšíte se do
sboru. Poté, co se rodina společně ráno modlí a pak nasnídá, vyrážíte do
sboru.
Dospívajícího syna po několikáté upozorníte, zda je skutečně nutné
vyrážet na
metro o 5 minut později než zbytek rodiny, kterou pak dohání šílenou
jízdou na
skateboardu. Odpověď zní, že to nutné je… Tak asi ano. Třeba to někdy
použijete jako ilustraci ke kázání na téma veškeré kvaltování toliko pro
hovado dobré jest. Ale to až jednou.
Hned u dveří vás vítá „vítací služba“. Její úsměv a nehraná
radost z toho, že vás vidí, vás velmi povzbudí. Vstoupíte do hlavního sálu
a setkáváte se se zvukařem, který s vámi provede hlasovou zkoušku. Jste
při ní trochu rozpačití, protože svým jedna, dva, tři… nechcete rušit
modlitební ztišení chválící skupinky, která právě dozkoušela. Je to stále
dokola, nějak se vám nedaří „timing“ před shromážděním, ale ve sboru vládne
tolerantní atmosféra a navíc vy si skvěle s kapelou rozumíte a i proto se
z ničeho nedělá věda.
Poté usednete a asi minutu se modlíte. Lidé kolem vás to
respektují a nic od vás již nechtějí. Navíc bohoslužbu nevedete vy, ale
moderátor a na toho směřují případné dotazy. Dělá to velmi dobře, navíc tento
systém vám umožňuje soustředit se především na kázané slovo, které je ve vašem
sboru bráno hodně vážně. Začíná bohoslužba. Po uvítání moderátora a úvodní
modlitbě, nastupuje chválící kapela. Svoji službu odvádí skvěle, opět skrze ní
cítíte neodolatelnou moc hudby. Jste vtaženi do chval a je vám skoro líto, když
skončí.
Jenže ve vašem sboru platí určitý harmonogram během bohoslužeb a toho
se všichni služebníci drží. Držíte se hesla, že výborná bohoslužba se od dobré
liší svým spádem. Před kázáním zazní jedno svědectví o obrácení a pak odchází
děti do besídky. Tato svědectví průběžně zařazujete, protože chcete, aby o tak
důležitém mezníku v křesťanově životě slyšeli i další, navíc do vašeho
sboru chodí i hodně hledajících a pro ty jsou podobná svědectví důležitá.
Svědectví slyšeli i děti, které poté odchází do besídky. Ještě před odchodem do
besídky se za děti modlíte a učitelé slyší poděkovaní za jejich skvělou službu.
Během vašeho kázání si několik lidí dělá poznámky. Cítíte,
že vás mnozí lidé napjatě poslouchají. Zároveň asi dva posluchači usnou… i to ale
ke kázání patří, berete to s nadhledem, navíc se to stalo i Pavlovy. Na
rozdíl od jeho zkušenosti, ale vaši spáči napadají z oken a dokonce ani ze
židle. Do sboru též chodí jeden člověk, který při vašem kázání trpí a
ostentativně si proto čte Bibli. Jak tvrdí, „alespoň nějaké Boží slovo, když už
nepřichází z kazatelny“. Víte o tom, ale nestresujete se s tím,
protože ve sboru je drtivá většina lidí, kteří jsou žíznivý po Božím slově.
Navíc
váš sbor má směr a i proto máte svobodu neřídit se podle fňukalů a neustálých kritiků.
Atmosféra sboru vás obrovsky motivuje se na vyřízení poselství náležitě
připravit. Sytit hladové je totiž fantastický pocit a ti ve vašem sboru jsou ve
veliké většině. Ve sboru někteří lidé chybí, ale vaše kázání se nahrává na
video, MP3 a je v písemné podobě, takže není problém, aby toho lidé z vašeho
sboru využili. Soudě dle stažení, skutečně toho využívají.
Za padesát minut je po všem. Moderátor se proto ptá, zda má
někdo něco k modlitbám a zda by to chtěl sboru ve stručnosti povědět. Na kazatelnyu
vyleze jedna sestra a sdílí se se svými zápasy za svojí dospívající dceru,
která nechtěně otěhotněla. Kdysi dávno chodívala do besídky, ale to už je
skutečně dávno. Jste ve sboru, kde není ostuda tyto věci otevírat. Proto se za
sestru dva lidi následně modlí. Následují modlitby reagující na kázání. Některé
jsou pěkně „kostrbaté“, ale vám to nevadí. Nejde o přednes ani o krasořečnění.
Jeden člen sboru se modlí vždy stejně, je to už takový kolorit, ale vy víte, že
i toto do sboru patří. Následují dvě písně chval na ukončení bohoslužeb a
sbírka do košíčkům, která je tradičně vysoká, protože ve vašem sboru je nastavený
princip desátků.
Po shromáždění za vámi přichází jeden starší člověk s tím,
že ve druhé polovině opět špatně slyšel, protože jsme opět, polykal koncovky.
Víte to, ale zase jste tento svůj zlozvyk neovládl… omlouváte se a děkujete za
zpětnou vazbu. Pak přichází dalších několik lidí, kterých se slovo dotklo a
prosí o modlitby. Postupně se s nimi modlíte a dojednáváte si schůzky
během týdne. Jdete za vedoucím chval, děkujete za skvěle odvedenou práci a jemně
upozorníte, že by to chtělo trochu vyrovnat kytary a bicí. Vedoucí chval se
neuráží, byť hudbě rozumí mnohem lépe než vy. Ve sboru máte mezi služebníky nastavenou
kulturu zpětné vazby. Funguje to velmi dobře.
Mezi tím spolu lidé diskutují při kávě. Odcházíte poslední,
skoro dvě hodiny po bohoslužbě, jste unavení ale šťastní. Víte o mnoha zápasech
a nedokonalostech vašeho sboru, ale atmosféra je nastavená v duchu hesla „řešme
to, nebojme se, s Bohem to zvládneme“.
To, s čím si ale skutečně moc nevíte rady je, jak
nafouknout sál, protože tuto neděli opět praskal ve švech. Kočárky zacpaly
chodbu, na konci bohoslužeb se těžko dýchalo, kdyby někteří bratři požili
nějaký ten deodorantek, jistě by ve stísněných prostorech usnadnili dalším
sborovníkům průběh bohoslužeb, při kávě se lidé mačkají atd. Co dělat? Pronajmout
větší prostory? Udělat druhé bohoslužby? Začít stavět? Trochu vás to
znepokojuje, ale pak vám vaše žena řekne, že to jsou vlastě skvělé problémy. A
má pravdu. Přijdete domů a cítíte směs únavy a nepopsatelného štěstí a těšíte
se na další bohoslužby. Víte, že toto je více než sbor, to je vaše rodina!
David Novák
Zdroj: http://david-novak.blogspot.cz